Lovecká sezóna zahájena

Středa v 3:48 | Gullies alias Hanka Wilde |  18+ (o sexu, násilí...)
(Zdroj obrázku - GOOGLE)







Otravný budík mi neúprosně dával najevo, že je čas vstát. Nevrle jsem si promnula oči a na hřbetu ruky mi zůstaly ještě zbytky špatně odstraněných šminek ze včerejšího večera. Nesnáším odličování, jenže ve svém věku už nemůžu spát s makeupem jako kdysi. Přece jen, dvacet mi bylo už dávno a pokud nemíním v pětatřiceti vypadat jak scvrklá paprika, tak už svou nezbytnou roli v mých kosmetických rituálech hraje nejen krém proti prvním vráskám, barva na vlasy pro dokonalé zamaskování šedin, ale také hromada přípravků pro dokonalé zmizení precizního líčení po pár tazích. Na druhou stranu - díky všem těmto drobným ošetřením si dokážu opticky nějaké ty dva (možná i tři) roky ubrat, což v mém věku rozhodně není na škodu a navíc se mi to bude ještě mnohokrát hodit. Tím rozhodně netvrdím, že se cítím staře! To vůbec! A tak celkově - je mi skoro třicet, dost rozumná na to, abych věděla, co v životě chci a co naopak ne, relativně zkušená, abych pochopila, co chtějí druzí, poučená, životem vyškolená a svým způsobem usazená a připravená na to, abych založila rodinu. No, a v neposlední řadě - svobodná. Což mě vůbec nermoutí a nebýt toho společenského tlaku, který kolem sebe pociťuje každý, kdo není úplný asociál a je kolem třicítky svobodný a bez závazků, nepřipouštěla bych si svůj věk ještě nejméně další tři - čtyři roky.

Spíš než já a mé nenápadné stárnutí, mi dělají ty první vrásky na čele úplně jiné věci. V posledních týdnech se mi zdá, že všem mým dobrým známým doslova přeskočilo. Kamarádka obnovující dříve těžce dysfunkční vztah, teď prožívá nové zasažení Amorovým šípem s tím stejným člověkem (ale jo, ty druhý šance by se občas měly dávat), budiž jim to přáno. Můj v názorech vždy jednoznačný a svým způsobem nekompromisní bývalý, má momentálně hrozný problém učinit rozhodnutí týkající se i naprostých banalit (v jeho věku bych teda čekala spíš pravý opak). Kamarád, jenž neustále obnovuje a ukončuje vztah se svou slečnou, neboť to místy vypadá, že ani jeden z nich pořádně neví, co chce a pak samozřejmě po každé takové krizovce vytáčí moje číslo s tím, že potřebuje parťačku, která ho potahá nočním městem, vyslechne ho a spláchne s ním hořkost oněch krizovek (jestli si to ti dva hodně rychle neujasní, tak mně jeden z nich - a je mi upřímně jedno, který z jejich dvojice to bude, zaplatí protialkoholní léčbu, neboť při jejich frekvenci rozchodů, budou má játra brzy na odpis), následuje procházka do pekla a zpátky v podobě nedělní kocoviny a průměrně o dva dny později i textovka, že jsou zase spolu a krize je zažehnána (minimálně do další soboty, dokud moje játra neprojdou dostatečnou regenerací). A celou tuto nádheru zakončuje moje poslední láska, která se ukázala být nechutně zapšklým podpantoflákem. Až je mi chvilkami stydno při myšlence na to, do koho jsem byla tolik zamilovaná.

Svým způsobem se tedy jedná o úplné maličkosti skládající mozaiky všedních dní. Ano, svět se zdá být v pořádku. Pardon, on se nezdá být, on je v pořádku. V naprostém! Neboť toto jsou střípky z mozaiky mého osobního světa a utvářejí jej stejně jako to, že umím bez váhání vysadit dveře, vymontovat kliku, vykouřím denně pakl cigaret, zbožňuju bílé Martini a absolutně neumím žehlit. Všechno to do tohoto malého světa patří a bez čehokolliv z výše uvedeného, by to už nemusel být svět můj, nýbrž svět někoho jiného. To, co mi skutečně přidává vrásky na čele a tíží mysl, je fakt, že všichni ti lidé mají jednoho společného jmenovatele - MĚ! Přesněji, sex se mnou. Vlastně ne všichni, ta kamarádka ne, s tou jsme vedle sebe jen několikrát usnuly. Možná mám špatný vliv na lidi a každý, kdo se se mnou někdy vyspal, zůstane poznamenán do konce života. Dobře, tak dlouho snad ne, ale opravdu začínám mít z toho všeho mírně rozporuplný pocit. Viděno z jiného úhlu - mohla bych to používat jako celkem dobrý důvod pro to, proč s nikým už téměř rok nespím a ani neudržuji žádný jiný typ milostného poměru. Těch důvodů by se našlo mnoho... Navzdory mé pevné vůli, se i ve mně začínají ozývat nové touhy po fyzickém kontaktu. Každopádně - je jaro a ani já nejsem z kamene, což se projevuje nejen díky příznakům mé každoroční alergie, leč i v pociťování přílivu nové vlny tak silné potřeby mít sex, že mám v posledních dnech dost co dělat, abych udržela své vášně na uzdě.

Zběžně jsem se podívala na displej telefonu, který hlásil několik přijatých zpráv z doby, kdy jsem spala. Tak co tam máme? Jedno pozvání na rande, jeden dotaz od dávného známého, kdy půjdeme na pivo, zpráva od bývalého, jejíž text nabízí velké množství otazníků pro mou mysl, jedna zamilovaná fotka mé kamarádky v obnoveném vztahu a závěrem žádost od kamaráda, zda bych dnes v noci mohla být znovu jeho picí parťačka (že by vztahová krize, nečekaně?), od podpantofláka nic - ten mi nepíše - má to zakázané. Takže nic nového ani nečekaného. Na všechny zprávy obratem odpovídám, rychle se namaluju a vyrážím někam na oběd, abych se večer nepozvracela po druhé vodce.

S úderem desáté večerní se obleču, nahodím úsměv, připravím si obrovskou dávku empatie a odcházím směr bar. Po nějaké době si celkem udiveně uvědomím, že dnešní večer probíhá v klidnějším duchu, než bývá zvykem, dokonce téma vztahové krize ještě ani nepřišlo na řadu a dost možná, že ani nepřijde. Dneska se bavíme jinak, uvolněněji, veseleji. Přistihuju se při tom, jak si ho chvilkami prohlížím o sekundu nebo dvě déle, než je běžné. Nutno dodat, že jsem neměla v minulosti úplně mizerný vkus na muže. Pořád je hezký a možná i víc, než v dobách, kdy jsme se poznali. Celým tělem se mi začíná rozlévat příjemné horko. Už jsem téměř zapomněla, jaký je to pocit. Takřka zhypnotizovaně pozoruji jeho ruce a způsob, jak v nich drží skleničku. Musel si toho už všimnout, neboť vidím, jak se nenápadně usmívá. Možná je to vypitým alkoholem, ale to rostoucí vzrušení se nedá zastavit (houby, alkoholem, normálně už mně chyběl sex a teď to hloupě kryju za masku alkoholu, abych nebyla za děvku). Zvíře uvnitř mě křičí a potřebuje vypustit! Položím mu dlaň na hřbet ruky a říkám mu "dopij a jedeme". "Kam jedeme?" "K tobě! K tobě jedeme. Hned!" K mé nemalé úlevě vůbec neprotestuje. Bleskově dopíjí svůj drink, chytí mě za ruku a ruku v ruce vybíháme před bar, abychom chytili co nejdříve taxi.

Po nenechavém mazlení se na zadní sedačce taxíku, přijíždíme k němu. Jdeme po schodech nahoru a před dveřmi ložnice se na sebe nedočkavě vrháme. Hladově mi sahá mezi nohy a už jen při tomto gestu se pode mnou houpe zem. Zapadneme do ložnice a v posteli mě bleskově začne zbavovat veškerého přebytečného oblečení. Vnímám, jak moc mě chce a cítím se jako naprostá královna situace. A když mě o chvilku později odměňuje důkladnou "jazykovou školou", tak nejsem schopna vnímat nic jiného, než explodující dávku rozkoše. Jsou tři hodiny ráno a celým domem se nesou jen mé hlasité vzdechy. Zcela se mu oddávám, konečně jsem správně uvolněná, spokojená i uspokojená. Každým kouskem svého těla si vychutnávám jeho hbité ruce, jazyk a i vše ostatní, co může žena při sexu intenzivně přijmout. Intenzita je to tak silná, že se po chvilce dočkám i druhého a ještě mnohem silnějšího orgasmu. Oči se mi lesknou a spokojeně se usmívám.Věděla jsem, že u něj mám vždy záruku skvělého sexu, jen nevím, proč mě to nenapadlo už dávno. Pravda, nic se nezmění, svět bude pořád stejný, ale proč si neobohatit život o jednu skvělou zkušenost a jemu o mokrou postel? Pokud měl být toto začátek mé lovecké sezóny, tak je laťka pro tento rok hodně vysoko. Sice tvrdím, že "lovecká sezóna" už několik let není pro mě, ale ruku na srdce - kdy jindy si ji ještě užít, když ne letos? A ostatně - máme teprve květen. Jo, tenhle rok bude možná ještě hodně dobrej. Tímto prohlašuji letošní loveckou sezónu za úspěšně zahájenou. A někde v dáli byla v tichu dnešní noci slyšet siréna policejního auta, možná ve vedlejší ulici právě dneska někoho zabili...

Počkám, než usne, potichu se obleču a objednám si taxi domů.Vyjdu před dům a zapálím si cigaretu, abych si ukrátila čas, než mi přijede objednané auto. Na východní straně se pomale rozednívá a město se začíná budit do nového dne...

O dva dny později mi od něj přišla textovka, že krize s jeho slečnou je (prozatímně) zažehnána, a taky další zamilované selfie mé kamarádky a jejího přítele, a má poslední láska je pořád stejný podpantoflák a můj bývalý je nerozhodný až hrůza... dá se říct, že všechno je jak podle nějakého plánu. Můj osobní svět se zdá být v pořádku. V naprostém...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama