Srpen 2015

Uprchlíkům vstříc aneb Kdopak by se muslima bál?

10. srpna 2015 v 11:50 | Gullies alias Hanka Wilde |  Na téma týdne...

(zdroj obrázku Google)




(Na Téma týdne EMOCE A JINÉ NESMYSLY + právě vypsané Téma týdne VNITŘNÍ DÉMON)



Pár obligátních slov na úvod

Když jsem před týdnem viděla na hlavní stránce nové téma, napadlo mě během krátké chvilky nejméně pět různých forem na jeho zpracování. Co čert nechtěl, jsem lenoch líná a k psaní usedám místo v pondělí opoledne až v neděli v noci, leč jedno vím jistě - žádný z nápadů, které se mi vetřely do přízně právě už v pondělí a pyšně se nosily v mé hlavě až doteď, nebude použit. Důvod je prostý - přišla myšlenka pojednávat o zcela jiném tématu, pro nás mnohem aktuálnějším a myslím, že i podstatně více zamyšleníhodným, než jsou mé zdejší typické článečky lyricko-psychologického rázu - nemusíte mít samozřejmě obavy - ono na ně opět brzy dojde. Toto téma si nevolím za účelem se prvoplánovaně zviditelnit, leč proto, že - snad s výjimkou Mistrovství světa v ledním hokeji, kdy hrajeme o zlato - se zřídkakdy vidí tolik emocí pohromadě (a o emocích by tento článek měl být především).

Následující řádky berte pouze jako prezentování subjektivního názoru jedince a je pouze na vás, zda tento názor shledáte rozumným či nikoliv. Já sama si netroufám napsat, že jde ve všech směrech o názor dobrý, a to i navzdory tomu, že jde o názor můj.

Přeji příjemné čtení a budete-li mít zájem (případně potřebu) napsat mi k tomu něco sami za sebe, tak pod článkem máte dostatečný prostor určený názorům, komentářům a diskuzím (ostatně stejně, jako pod každým jiným mým článkem), poněvadž každý názor může být zajímavý a přinosný nejen pro mne, nýbrž i pro další čtenáře a návštěvníky.




Občane, ty informovaný aneb Chvála médiím

Pravděpodobně se mezi mými čtenáři bude obtížně hledat někdo, kdo by nevěděl, že naše krásná česká zem je v posledních týdnech doslova zamořena uprchlíky. Přišli sem s jedním jediným účelem - zničit Českou republiku. Nic jiného je nezajímá. Rozhodli se, že si podmaní celou Evropu, a ta je jako stejně jako orgány v lidském těle, nejvíce ohrožena tehdy, je-li zasaženo srdce. A tak proč by si to Česko, které je odpradávna nazýváno Srdcem Evropy, nevyžralo se vší noblesou hned od začátku?

Dnes a denně se na nás z televize valí další a další laviny podobně vykonstruovaných titulků s účelem, informovat našeho občana o tom, že jeho domovina už to má prakticky spočítané. A náš občan žasne, diví se, pláče, bojí se, je pobouřen a především se v něm probouzí pravá hrdost a oddanost k zemi, kde žije. Nezáleží na tom, že nejeden takový vlastenec ještě před pár dny vykřikoval s přáteli v hospodě u piva hesla jako 'STYDÍM SE ZA SVOU ZEM A ČESKOU MENTALITU', případně 'JÉŽIŠI! TAKOVÁ OSTUDA MEZINÁRODNÍHO KALIBRU! TO JSME SE ZASE MY, ČEŠI, PĚKNĚ VE SVĚTĚ UKÁZALI!', namátkou třeba ještě 'KDYŽ JSEM V CIZINĚ, TAK SE RADŠI K TOMU, ŽE JSEM ČECH, NEHLÁSÍM. V CIZINĚ SI O NÁS OBECNĚ MYSLÍ JEN TO NEJHORŠÍ'... (ten výčet by byl mnohem delší, nicméně věřím, že většina z nás již tyto, nebo jiné - podobné - věty, slyšela, tudíž pro vás zřejmě nebude problém, dosadit si tam nějaké další, jež budou mít ve společném jmenovateli prvořadě popírání svého českého původu). Proč na tom nezáleží? Protože kdybyste se ho na to zeptali, je více než pravděpodobné, že jen něco nejistě zablekotá - nejspíš ve významu, že to tenkrát tak nemyslel a je přece blbost, brát tyhle řeči doslova (to ještě v tom lepším případě). Druhou možností, jak náš za všech okolností hrdý Čech zareaguje, je popření toho, že by někdy řekl na adresu našeho státu cokoliv nelichotivého, poněvadž ON MÁ SVOU ZEMI RÁD A VŽDY BYL OCHOTEN SE ZA NI (pokud by si to okolnosti vyžadovaly) BÍT a souběžně s vyřknutím nějakého vlasteneckého hesla (např. Češi Čechům) se bude vyprsovat a hrdě se plácat po hrudi, aby dal dost jasně najevo, že to myslí vážně, protože tady je přece doma.

Nikomu nechci brát právo na vlastenecký postoj, přesto mi přijde paradoxní a mírně zarážející fakt, kdy za předpokladu, že tento hrdý patriot nečte tisk a nesleduje zprávy, tak nemá o tom, co se děje okolo nás v kauze uprchlíků dost možná to nejmenší tušení. V praxi by to vypadalo tak, že by ho ani nenapadlo prohlásit se za vlastence a strážce své země, jelikož by nejspíše doteď s kumpány v hospodě u chmelového moku pronášel nahlas svá oblíbená motta o tom, jak je náš stát nemožný. Ovšem - těžko můžeme chtít něco více na úrovni od osob, které se nechávají pouze vykrmovat mediálními informacemi.

Nebylo by od věci si uvědomit, že média jsou si vědoma toho, jak průměrný občan reaguje na konkrétní typy zpráv a záměrně je proto servíruje širší veřejnosti přesně tak, aby bylo dosaženo kýženého efektu. Berme to z té lepší stránky a média budiž pochválena, vždyť nebýt jich, tak bychom ani netušili, kolik máme kolem sebe silných vlastenců.




Už jsou tady! Zachraň se, kdo můžeš!

Jak jsem již psala výše - samozřejmě uprchlíci nemají na práci nic lepšího než plenit a drancovat náš malý krásný stát. Všichni, všichni do jednoho jsou zlí, nepřizpůsobiví a nesnášenliví. Nezapomínejme také na další podstatná fakta - každý má u sebe permanentně zbraň, aby si vás mohl kdykoliv zotročit, a když neposlechnete, jednoduše vás zastřelí. Kdyby to bylo náhodou někomu pořád málo, tak nám přišli krást naši práci, znásilňovat ženy a cákat na nás kyselinu. Jen pro upřesnění - obdobně vypadá obecné smýšlení občanů o této skupině lidí.

Jedna z mnoha otázek visících ve vzduchu by měla nyní být ta, proč tedy tito plenitelé překračují naši státní hranici v malých skupinkách (navíc přísně kontrolovaných) a neudělají pořádný hromadný nájezd tak, jak to známe z hodin dějepisu? Dnes už přece i malé dítě ví, že v množství je síla, z čehož vyplývá, že usídlení se v cizím státě takto na kousky, poněkud pozbývá významu a ideologie o hromadném ničení hostujícího území.

Stejně tak nepřestávám věřit, že přijde den, kdy se konečně široká masa veřejnosti naučí přesnému definování pojmů. Věřte, že mezi slovy PLENITEL, TERORISTA, VYŽÍRKA či ŠPÍNA, CO SE NACPALA NA NAŠE ÚZEMÍ a slovem UPRCHLÍK, je neskutečně velký rozdíl. Netuším, s kolika uprchlíky mluvili mí přátelé a známí osobně (já s ani jedním a nemám problém to tady přiznat), možná by potom mnozí z nich pochopili, že být v kůži utečence není žádný med. Ve valné části jsou tito lidé sužováni steskem po své rodné zemi a odejít do země cizí nebyl žádný jejich manýr, nýbrž rozhodnutí pramenící ze situace ve státě, z něhož k nám přicházejí. Nemusí jít pouze o občanské války, kdy o většině z nich nemáme v centrální Evropě ani tušení, důvodem může být politický režim, hladomor a nedostatek práce (kdy nezřídka chybí obživa pro celou rodinu), případně to, že se rodina utíkajících znelíbila někomu, kdo má v dané zemi vysoké postavení.

Budeme-li k sobě upřímní, v pozici, kdy mám rodinu a kolem mé osoby i mých nejbližších vyvstává jeden z výše jmenovaných scénářů, co bych měla udělat? Vzít celou rodinu a jít pěkně hromadně skočit třeba ze skály, nebo zkusit opustit vše, co je mi v mé zemi drahé a spolu s dětmi i manželem a zkusit se společně vydat do cizí země, kde možná nikoho neznám, a přesto pořád doufám, že to může být pro mne i mou rodinu nadějí pro nový a lepší život? Tady už si bude muset každý odpovědět sám.





Ošklivý, zlý islám aneb V jeden bulvární tisk věřiti budeš

Málem bych zapomněla dodat, že všichni do Česka utíkající lidé jsou (kdo by to byl řekl?) islámští radikálové. A proč? Protože u nás v republice musíme pokaždé vychytat to nejhorší. Na jednu stranu zde dokážu pochopit strach lidí z mého okolí, z pohledu druhého mě to stejně nutí se k tomu vyjádřit.

Nejsem ani trochu zastáncem islámského náboženství, neboť mi mnohé ideály islámu připadají na úrovni hodně divokého středověku. V Česku toto náboženství mít nechci, protože sem podle mě nepatří. Nedokážu si dost dobře představit, že by na jednom kopci stál kostel a naproti kostelu na kopci druhém se tyčila mešita. Racionálním pohledem vzato, zde islám zcela zakázat nemůžeme už z důvodu, že podle zdejších zákonů mají mít lidé v Česku žijící svobodnou volbu ve výběru svého náboženského zaměření, a není-li konkrétní druh víry v přímém rozporu se zákonem (např. organizovaný zločin či jiná trestná činnost), neměl by mít nikdo právo vám vaši víru zakazovat. Je důležité mít napaměti, že je islám a islám, a to, co vidíme ve zprávách se zpravidla týká oněch radikálně zaměřených islámistů, nicméně téměř nikoho u televize nebude zajímat, jak se někdo v mešitě modlí, proto nám, coby evropské veřejnosti, je islám předkládán ve svých prakticky nejhorších, nejodpornějších, nejméně lidských a nejvíce ortodoxních formách, jaké vůbec může mít. A právě teď je možná dobré si položit otázku, jestlipak je islám opravdu tak špatný a zavrženíhodný.

Znám několik v České republice žijících muslimů a světe, div se - všichni jsou naprosto normální. K řezání hlav nepřátelům či ukamenování žen se staví nesouhlasně a jsou ochotni vám obratem vysvětlit, že takové jednání je spíše výsledkem ortodoxní posedlosti svou vírou, načež se pak z lidí stávají v podstatě zvířata a jejich chování má s původními myšlenkami obsaženými v Koránu společného pramálo. Moderně uvažující muslimové, pro které není víra v Alláha jediným důležitým bodem v životě, se za islámské radikály spíše stydí, což je způsobeno i vědomím, že takový radikál dělá špatnou reklamu před světem nejen sobě, leč i ostatním muslimům. Mimochodem - nejen náboženství je špatné tehdy, když se to s ním přehání.

A pokud by se ve vašem slovníku teď objevovaly k tématu uprchlíků argumenty začínající slovem 'ALE', tak vás nejdříve poprosím o odpověď, jaké náboženství mají na Ukrajině, poněvadž nejvyšší procento námi přijatých dezertérů by mělo být z Ukrajiny, což už se málokdo obtěžuje zjistit.





A my se ptáme - 'KDE SE STALA CHYBA?'

Vraťme se ještě jednou zpět na začátek článku. Zkusme sami sobě dát odpověď, zda nejsme ve většině případů stádně nakrmeni mediálními bublinami, přičemž postrádáme vlastní názor. 'V televizi říkali/ v novinách psali, že to je takhle, tak to je zaručeně pravda, jinak by takovou informaci nepustili do světa. No, a když je to pravda, tak z pravdy se má vycházet...' Přitom těžba znalostí dané záležitosti a utváření pohledu na konkrétní problematiku nikdy nebude plnohodnotná a pevná, pokud bude mít své pilíře postaveny na polopravdách. Díky nedokonalým informacím vznikají absolutně zbytečné konflikty, přesto by stačilo mít alespoň malý zájem na tom, zjistit si trošku víc dřív, než budeme vynášet hloupé a unáhlené soudy.

Absence faktů a vynášení kvapných závěrů mají mnohdy za následek řadu nepříjemných událostí, kdy si můžeme naprosto zbytečně narušit mezilidské vztahy i s těmi nejbližšími. A nemyslím sí, že by to měl dospělý a rozumný člověk zapotřebí.





O té naší vřelosti srdce, empatii a selhání aneb Demokracie především

Nepřestává mě udivovat, kolik zloby se v našich spoluobčanech během celé té 'útěkářské' kauzy bere. Člověku je z toho chvílemi smutno. Vím, že ne všichni k nám imigrující, jsou bezproblémoví, nicméně i s tím se mělo dopředu počítat - nikdy nic není absolutně dokonalé a stoprocentní. A jedním z vrcholně hloupých výplodů našeho českého mozku by bylo přesvědčení, že jsou problémoví, neukáznění a nepřizpůsobiví všichni. Nebetyčná hloupost. Potížistické povahy najdete všude tam, kde se reálně objevuje lidský faktor a v ideálním případě mu může nakrásně kontrastovat ten slušně vychovaný (a i těch je velké množství). Opravdu nenacházím jediný racionální důvod, proč bych měla opovrhovat někým, kdo mi nic neprovedl, chová se slušně a dodržuje pravidla i zákony.

Snad proto, že žil dříve jinde a nyní žije tady? Prosím? To je zřejmě jen takový chabý pokus o vtip, že ano? Jinak si to neumím vysvětlit, neb by se mohlo jednoho dne stát, že jak to teď začalo přesunem ze státu do státu a následným pohrdáním od místních, tak bychom to mohli za pár let dopracovat do takové úrovně, že se námi bude pohrdat už jen za to, že jsme se přestěhovali do jiné ulice ('CO SE CPEŠ DO NAŠÍ ULICE? HYBAJ PĚKNĚ ZPÁTKY DO SVÉ, KDE JSI BYDLEL DOTEĎ!'). Vážně to tak chceme? Jak vidno, slovo DEMOKRACIE zjevně získává zcela nový rozměr... No, ale nám v Česku to nevadí, protože přece PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ (a jako úplně ideální řešení se jeví taktika, kdy necháme LÁSKU s PRAVDOU, aby to šly samy dvě vyhrát za nás a my to budeme jenom tak pěkně z dálky pozorovat).









Dodatek autora

Než jsem to stihla vydat, vyšlo už nové Téma týdne se zadáním VNITŘNÍ DÉMON, tohle je v podstatě článek typu dva v jednom, jsou tu - byť okrajově nastíněna obě témata.

Vnitřním démonem totiž může být mnohdy právě naše neinformovanost a zaslepenost, kdy tyto závažné nedostatky přinášejí více škody než užitku nejen nám samotným, ale mnohdy i zcela nevinným lidem.