Červenec 2015

Dvacet čtyři odpovědí GULLIES WILDE aneb Za svou tvorbu se stydím

28. července 2015 v 19:45 | Gullies alias Hanka Wilde |  AUTOROZHOVOR S GULLIES
Gullies Wilde v roce 2015 (zdroj obrázku - soukromý archiv)


PÁR SLOV ÚVODEM
Přátelé, myslela jsem si, že už mě nikdo snad ani nečte. Spletla jsem se - což mě těší. Na stole mně v posledních dnech přistálo pár dotazů ohledně toho, co se bude dál s touto stránkou dít, jaké mám s ní plány, či ji hodlám smazat atd. Přijde mi celkem zbytečné psát to lidem zvlášť, proto sem zveřejňuji aktuální 'mono-dialog', kde se budu snažit odpovědět nejen na tyto dotazy. V následujících odpovědích zjistíte kdo je Gullies Wilde, proč jsou podle mě umělci děvky, a co je důvodem, že se stydím za svou tvorbu...



ŠEST OTÁZEK A ODPOVĚDÍ O TOM, KDO JE GULLIES

Hanka: Ahoj, Gullies, můžeš se trošku představit těm, kteří tě ještě neznají?
Gullies: Určitě se můžu představit, nicméně to nepovažuji za důležité, neboť ti, kteří znají Hanku Wilde, tak znají i mě. Gullies Wilde není nic jiného než můj pseudonym, který hojně používám už téměř rok.

Hanka: Proč zrovna Gullies?
Gullies: Je to má vlastní zkomolenina křestního jména mého táty a zalíbila se mi natolik, že jsem z ní vytvořila svoje tvůrčí jméno.

Hanka: Jak tento pseudonym přijalo okolí?
Gullies: Řekla bych, že zatím nejlépe ze všech mých dosavadních pseudonymů. Čtenáři ho přijali rychle a není výjimkou, že mě dnes i někteří dlouholetí známí oslovují 'Gulli' nebo 'Gullies.'

Hanka: Co na to říkal táta, když jsi začala autorsky používat úpravu jeho jména?
Gullies: Nic, protože o tom doteď neví...

Hanka: A kdyby to věděl, byl by za to rád?
Gullies: Nekomentoval by to.

Hanka: Máš do budoucna v plánu mu to říct?
Gullies: Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Tuším, že táta ani nějak moc neregistruje, že jeho dcera píše. Zda ho s tím obeznámím, je pouze otázkou mého budoucího autorského rozvoje. Bude-li se mi rozšiřovat základna čtenářů, tak mu to jednou ráda řeknu. Možná je můj odmítavý postoj do určité míry ovlivněn i tím, že se za svoji tvorbu stydím.

Gullies Wilde v březnu 2012 (zdroj obrázku - soukromý archiv)


O HISTORII A VÝVOJI TOHOTO BLOGU

Hanka: Prosím??? Ty se stydíš za svou tvorbu? Proč?
Gullies: Často říkám, že psaní je mi tím, pro co dýchám, za tím si stojím pořád. Přesto mi před pár týdny zůstal stát rozum z věcí, které jsem byla schopná tady publikovat a ještě na to být pyšná. Na nemalé množství mých 'děl' by výraz 'krajně odporné', byl příliš lichotivý...

Hanka: Nemyslíš si, že je to tak trošku sebeshazování?
Gullies: To bych neřekla. Když jsem tento blog založila, tak jsem si vybudovala základnu prvních čtenářů na tom, že jsem přispívala téměř výhradně perverzně-drastickými povídkami. Čtenáře jsem si získala díky této platformě docela rychle. Efekt šoku veřejnost vždycky láká a pro mě žádný sexuálně-násilný čin nebyl tabu. V povídkách se vyskytovala témata jako znásilnění, mučení, fekál či rituální vražda dítěte za účelem uspokojení skupiny lidí v deviantských choutkách. Čím nechutnější téma povídka obsahovala, tím intenzivnější byl pro mě pocit příjemného mrazení v zádech, když vznikala. No, a teď mě taky mrazilo v zádech - hrůzou - a taky se mně z toho nejednou zvedl žaludek.

Hanka: Takže už nebudou vycházet oplzlé povídky pod tvým rukopisem?
Gullies: Budou, jen v menší míře a rozhodně to nechci tlačit do extrémů, z části i proto, že myšlenka mého blogu je dnes už někde jinde, čímž se právě změnilo spektrum stálých čtenářů. Pravda, je pár věrných, kteří mě čtou od začátku, těch je však opravdu malá hrstka. Byť to může působit zvláštně - nijak mi nevadí mít menší čtenářskou podporu než jaká byla např. před třemi lety. Paradoxně jsem při vydávání poslední povídky celkem dlouho přemýšlela, zda je vůbec vhodné něco takového zveřejnit, mně samotné se zdála být dost zvrácená (k přečtení zde http://hankawilde.blog.cz/1506/cena-lzi-aneb-vecere-u-larrisy), přitom je to ve srovnání se starší tvorbou čajíček pro děti.

Hanka: Co mělo podle tebe zásadní vliv na změnu té původní myšlenky?
Gullies: Na to existuje docela snadné vysvětlení. Získáš si čtenáře a k těm stálým přibývají noví. Máš-li zájem si je udržet, je nutné nabízet jim často další příspěvky k přečtení. Jak z toho na chvilku vypadneš, tak čtenost rapidně klesá a riskuješ, že brzy zmizíš z podvědomí úplně. Jenže i to nejlepší jídlo se rychle přejí a tvorba nejinak. V krátkém čase spadneš do monotónnosti a pak už se vezeš na vlně nudy, šedi a stereotypu, a to já právě nechtěla. Měla jsem pocit, že mám světu víc co říct, tak tady vznikala jedna rubrika za druhou a já psala a psala. Bylo pak už úplně jedno, jestli jsem klidně i měsíc nic nevydala, lidi si tady našli 'to svoje' a i při delší autorské pauze jsem měla návštěvnost kolem stovky IP adres denně, což podle mě není špatné skóre. Další důvod je ten, že jsme všichni tak trochu prodejný děvky...

Hanka: Proč jsi použila zrovna takové přirovnání?
Gullies: Každé zboží má své kupce, nicméně pokud chceš, aby byla po tobě větší poptávka, tak je třeba oslovit širší okruh osob a zjistit, jaká témata je zajímají, baví a o čem chtějí číst. No, a to je ten zlom, kdy se z tebe stane ta 'prodejná děvka' - je o tebe zájem, čtenáři jásají, ovšem všechno má svou druhou stranu, takže ti klidně může jednoho dne dojít, že už nepíšeš to, co chceš ty, nýbrž co chtějí ostatní... Přesto si myslím, že je to v životě naprosto běžná praxe a v uměleckých sférách to možná platí i několikanásobně víc.

Hanka: Tobě to tak vyhovuje?
Gullies: Nevadí mi to. Navíc nepíšu o věcech, o kterých psát nechci.

Gullies v červenci 2010 (zdroj obrázku - soukromý archiv)


JEŠTĚ CHVILKU O BLOGU


Hanka: Kde se vzal nápad založit si blog?
Gullies: To bylo úplně náhodou. Chtěla jsem si přečíst nějakou zvrhlou povídku a vyhledávač mně hodil odkaz na jednoho zdejšího bloggera (v současné době sem již nepřispívá). Tenkrát jsem s pusou dokořán přečetla všechny jeho povídky a dole na stránce bylo napsáno'chci také blog', tak jsem si ho víceméně ze zvědavosti zkusila založit, o čtenosti jsem si tehdy prakticky nedělala iluze.

Hanka: Nicméně to nebyla první zkušenost s publikováním tvorby...
Gullies: To je pravda, publikovala jsem již pár let předtím na jednom českém literárním serveru.


Hanka: Jaký byl tvůj autorský cíl při zakládání blogu?
Gullies: Do roka mít návštěvnost alespoň pět IP adres denně, dlouhodobě pak dvacet, obojí se mi povedlo s několikanásobným převýšením. Možná se ta čísla zdají nízká, každopádně je dobré vzít v potaz, že jen tady na blog.cz jsem přišla do konkurence téměř jednoho milionu registrovaných blogů a všichni dobře ví, že toto není zdaleka jediný bloggerský server u nás.


Hanka: Co má hlavní vliv na čtenost blogů?
Gullies: Určitě to není jen jedna věc. Důležitá je propagace, potom o čem píšeš, jak píšeš, zajímavý design a podle mě je také dobré, alespoň trochu ovládat pravopis.


Hanka: Na co se můžou v brzké době čtenáři těšit? Prý chystáš několik docela zásadních změn...
Gullies: Pravda, těch změn chystám povícero. Nechci již dělat kvantitu na úkor kvality, to bylo dřív. Změny by měly být od designu až po publikace, několik rubrik chci vymazat úplně, jinde jen upravit články do podrubrik, spousta dosavadních článků a povídek bude odstraněna. Celkově bych ráda udělala celý blog přehlednější a tak nějak dospělejší. Je to takový můj dárek čtenářům, že je to se mnou baví už čtyři roky.


Hanka: A co tvůj druhý blog?
Gullies: Upřímně na něj nemám teď vůbec čas. Na mém druhém blogu (http://napise-to-gullies.blog.cz/)je od jeho založení pouze jeden článek, což je škoda, slibuji, že to napravím.

Gullies v prosinci 2014 (zdroj obrázku - soukromý archiv)


O VĚCECH KAŽDODENNÍCH


Hanka: Existují strašidla?
Gullies: Spíš démoni, každý z nás má svou temnou stránku, což však neznamená, že se člověk nemůže polepšit. Může, jen je nutné vědět, kterých chyb se do budoucna vyvarovat.

Hanka: Nejhorší lidská vlastnost?
Gullies: Jednoznačně pýcha. Pýcha člověka zaslepí a navíc právě z pýchy se rodí většina našich poklesků.

Hanka: Životní motto?
Gullies: Nemám jen jedno. Nejzásadnější pro mě je asi 'BE HERE NOW', potom je mou mantrou 'TVRDÝ ZÁKON, ALE ZÁKON', a to třetí tady zveřejňovat nebudu z osobních důvodů.

Hanka: Co si myslíš o kritice?
Gullies: Je kritika a kritika, bavíme-li se o konstruktivní kritice, tak je to dle mého názoru spolu se zpětnou vazbou nejdůležitější faktor pro růst každého tvůrce a autora.

Hanka: Láska je...?
Gullies: ... jako večernice plující černou oblohou. Láska je pro mě jedním z důkazů, že jsme jako lidé ještě úplně neselhali.

Hanka: Jakou teď posloucháš desku?
Gullies: Mám namixovaný svůj playlist, nechybí tam samozřejmě OASIS, ROBBIE WILLIAMS, APOCALYPTICA, AC/DC, EKTOR, BLUE EFFECT a spousta dalších interpretů.