Červenec 2014

Sám sobě vězněm

27. července 2014 v 7:41 | Hanka Wilde |  Na téma týdne...

Zdravím po kvadraliónu světelných let své věrné i nevěrné čtenáře.

Dneska mně v hlavě víří myšlenky jak na úkole, pokusím se být stručná, úderná a výstižná... no, v podstatě taková, jako se snažím být téměř vždy. Osobně se pozastavuji nad tím, jak mi mohou vůbec v hlavě nějaké myšlenky vířit, když jsme si dali s mým drahým mozkem aktuálně vale a já ho poslala na dovolenou. My lidé jsme prostě zvláštní...

Uvězněn ve vlastní kůži se občas cítíme každý, ať už z jakéhokoliv důvodu - sexuální orientace, transsexualita, náboženské vyznání, barva kůže nebo prostě jen čas od času nenávidíme sebe a své tělo obecně. Jinak parafrázováno máme mnohdy pocit, že na nás naše vlastní kůže praská i v těch nejsilnějších švech a všechno, co je uvnitř se valí nezadržitelně ven. Valí se to s pocitem hnusu a totálního odporu, myšlenkovej strop chce ven a člověk by se nejednou snad i nad tím dlouho potlačovaným vnitřním odporem pozvracel.

V posledních dnech si připadám přesně jako v posledních dvou větách. Hrabu se v binci vlastního svědomí a do myšlenkový pračky házím jednu svoji chybu za druhou. Čím víc jich tam házím, tím víc se divím. Dochází mně, že každá chyba se musí draze zaplatit, někdy i s pořádným úrokem. Nejvíc mě děsí, kolika lidem jsem možná někdy ublížila. Snad najdu sílu se jim omluvit a nepřestanu věřit, že moji omluvu přijmou. Nerada bych zcela zbytečně ztratila osoby, které jsou pro mě jakýmkoliv způsobem důležité. A nezáleží na tom, zda se známe dlouhá léta či pár týdnů. Zřejmě však není jiná cesta... a možná je to další krok k tomu, aby si každý uvědomil nakolik je schopen slevit ze svého ega.

Jo, tak tohle období rozhodně nebude lehký, ale třeba to zboří ty pomyslné mříže....