Listopad 2013

Deset pravidel a vlastností neodolatelné ženy

22. listopadu 2013 v 15:07 | HankaWilde |  Ze života


Mnoho žen si pokládá otázku, jak vypadá dokonalá žena z pohledu muže, nicméně by si spousta z nás raději ukousla jazyk, než abychom se zeptaly. Vyzpovídala jsem pro vás pár mužů různého věku, profese i rodinného statusu, abych zjistila, jak si představují neodolatelnou dámu. Pokud si zrovna rvete vlasy z hlavy, protože nikdy nebude vypadat jako Kate Moss (či jiná topmodelka) a cpete se u toho obří čokoládou, dám vám malou radu - přestaňte si ničit kštici a tu čokoládu zahoďte taky, místo toho se radši pusťte do čtení a potom už je čistě na vás, co si z následujího textu odnesete. A po jaké ženě muži touží? Čtěte! Možná na konci zjistíte, že už jí dávno jste!

Ideální žena:

1. Ví, že je krásná i bez řečí:
Každá žena je krásná a ne, že ne! Všechny na sobě dokážeme najít něco, co je úžasné a jedinečné. Pokud si teď ťukáte prstem na čelo a zatvrzele vrtíte hlavou s výrokem, že už mi dočista přeskočilo, je pro vás nejspíš zbytečné číst, neboť neste zřejmě schopná probudit v sobě skutečnou krásu ženy, kterou má v sobě každá z nás. Možná si připadáte ošklivá, tlustá, neforemná či hloupá, to ovšem není vina mužů ani nikoho jiného, kromě vás samotných! Vyrovnaná žena si je své krásy vědoma, neskrývá ji před světem a nepotřebuje slyšet prázdné lichotky. Na komplimenty reagujte úsměvem a pochvalou, leč se v nich dál nepitvejte - byla jste pochválena, a to stačí, protože to znamená, že vypadáte skvěle.


2. Není oplzlá:
Možná začnete chrlit síru a tvrdit, že toto je sprostá a hnusná lež, protože muži přece touží po přisprostlých ženštinách. Probuďte se ze sna! Oplzlá být můžete, ovšem pouze za bránou ložnice, v jiných případech se totiž mluva hodná dlaždiče či zásoba nejvulgárnějších chlapských vtípků do ženských úst nehodí. Podívejte se na to ze strany mužů - vám by se snad chtělo líbat rty, z nichž před chvilkou vypadlo několik pojmenování různých orgánů umístěných mezi levou a pravou spodní končetinou?


3. Pečuje o sebe:
Ono to tak trošku souvisí s bodem číslo jedna. Žádný muž nestojí o zanedbávanou ženu. Nemusíte mít hned profesionální make-up, každopádně péče o sebe samu ještě nikoho nezabila a o tom, že neoholené nohy sluší pouze mužům, nebudeme snad debatovat.


4. Průměrnost ji nezajímá:
Dokonalá žena randí s dokonalými muži - vzorec jednoduchý jako facka. To, že půjdete s někým jednou na kávu, nic neznamená. Ovšem půjdete-li na schůzku s dotyčným víckrát jen proto, že ten chudák je tak sám a asi si nikdy ani nikoho nenajde, tak se tím sama stavíte do pozice chudáka, poněvadž s takovými lidmi byste svůj drahocenný čas ztrácet neměla nebo toho času nazbyt máte opravdu tolik?


5. Sportuje:
Hned ze začátku je dobré zmínit, že nedělní triatlon v podobě gaučing - kryglistika - sledování F1, se nepočítá. Nepočítají se ani šachy, protože při tom se fyzicky nezapotíte, ovšem pokud občas zajdete na tenis, zaplavat si nebo třeba na šerm, muži vás budou milovat, protože muži milují dvě věci - ženy a sport. A věřte, že nikdy neuslyšíte od muže, že jste lenoch, což se cení.


6. Je věrná:
Mužské ego je křehká a zranitelná věc a neznám téměř žádného muže, kterému by absolutně nevadila představa, že jeho žena spí s někým jiným, navíc pokud byste mu přitáhla dáreček v podobě pohlavní nemoci, určitě by vám srdečně poděkoval.


7. Nemá pokaždé čas:
Když vám váš drahý zavolá, není nikde psáno, že mu musíte hovor po prvním zazvonění zvednout. Možná máte zrovna v danou dobu strašné množství práce, a to stejné platí i pro rande. Jednoduše řečeno - bedete-li mít na něj čas vždy, když si usmyslí, stanete se v jeho očích na něm závislou, což by zajisté nikdo nechtěl!


8. Je spolehlivá:
Správná a dospělá žena nedává mužům plané naděje, neruší schůzky na poslední chvíli, umí být finančně nezávislá a chodit včas. Tak si to napište na milion malých štítků na ledničku a pěkně trénujte - jen učení z vás jednoho dne udělá mistra.


9. Dokáže číst mezi řádky:
Řekne-li muž ženě, že s ní půjde na rande páteho prosince tohoto roku v pět hodin, je čas a datum schůzky jasné jako letní obloha. Nicméně pokud prohlásí, že s vámi půjde na radne v úterý pátého, může to být kterékoliv úterý s datem pátého a pokud zazní věta, že půjdete na rande, měla byste znát dvě pravidla, která vám byla sdělena. První z nich říká, že se můžete těšit na milostnou schůzku, přičemž nikdo neříká kdy, což znamená, že to může být již zítra nebo taky třeba za dvacet let.


10. Nekouří:
Protože cigareta nesluší nikomu, opravdu vůbec nikomu (s výjimkou filmových padouchů).

Tak jak jste na tom, milé dámy? Jste dokonalým obrazem ženy nebo se vám zdají mužské požadavky nesplnitelné?
Těším se na vaše názory a přeji všem krásný víkend.


Prolog + 1. kapitola (úryvek)

20. listopadu 2013 v 18:10 | Hana Gullies Wilde |  Z deníku mafiána


PROLOG:

Zdrhal jsem ztemnělou ulicí velkoměsta. Byl konec - dostali nás! Kolem hlavy mně prosvištěla další kulka. Řekl bych, že mně ztuhla krev v žilách, ale na to teď nebyl čas, musel jsem utíkat, pokud jsem chtěl žít. Už nešlo o mnohamístný cifry, stala se z toho hra na život a neživot. Tentokráte jsem na sobě neměl žádnej ze svých drahých obleků, byl jsem oblečenej jako pubescent, aby mě nepoznali. Stejně to bylo zbytečný. Všechno bylo v koncích. Adrenalin ve mně nikdy neposkakoval tolik jako oné noci. A v tom mně snad anděl strážnej poslal do cesty pomoc. Myšlení šlo stranou. Skočil jsem do toho taxíku, zavřel dveře na místě spolujezdce a hlesl: 'Daleko, co nejdál, třeba na konec světa!' Taxikář mně věnoval kratkej pohled 'zdravím, Padrino, zas po vás jdou?' Jenom jsem krátce přikejvl. Taxikář sešlápl plynovej pedál a my se s pištěním kol vydali na zběsilou jízdu na jejímž konci čekal buď život nebo smrt.
Až během jízdy jsem zaregistroval, že nejsme v autě sami a došlo mně to jen díky tomu, že mě v nose zaštípal dým z doutníku. Otočil jsem hlavu dozadu. Na zadním sedadle se povaloval můj nejmladší syn. Spokojeně pokuřoval a pil nějakej drahej destilát irskýho původu. Kriticky zavrtěl hlavou 'táto, táto, kdy už z těch blbin konečně vyrosteš?' Nic jsem neříkal, nebylo co, měl pravdu ten můj kluk, v poslední době jsem docela paranoidní. Tak jsem mu jen věnoval tázavej pohled. Vševědoucně přikejvl. 'To víš, že tenhle taxík je moje práce. Když jsem zjistil, že je pátek, bylo mně jasný, že si zas budeš večer hrát na prchajícího padoucha, ale ty přece nejseš padouch, možná by bylo na čase si to uvědomit...'
Jo, abyste věděli - takhle vypadá můj typickej páteční večer...


Kapitola 1.:


16. 7. 2011

Ospale jsem se protáhnul a odkráčel jen v županu na terasu své vily. Poručil jsem si u poskoka kávu - s mlékem a jednou kostkou cukru - přesně tak, jak to mám rád. Ještě než mně poskok kávu připravil, stihnul jsem otevřít desky starého sešitu a dát se do psaní. Dnes jsem neměl moc času. V poledne měl dorazit Marthus, můj nejmladší syn.
Ač je to k nevíře, celej můj život změnila jedna žena. No jo, jak by řekl klasik - "za vším hledej ženu" a u mě to to sedělo do posledního písmene. Jmenuje se Elen a nebýt jí a shody náhod, můj život by byl nudný, nezajímavý a tak nějak vvšeobecně fádní. Elen byla vždycky divoká, horkokrevná a stejně horkou měla i hlavu. Nutno dodat, že na ženu měla nemalé množství kuráže! Troufám si říct, že nebýt její schopnosti dokonale potlačit strach, tak bych pravděpodopně nepoznal život v přepychu a nevážil bych si skutečného přátelství, neboť bych neznal jeho cenu, ale bylo to právě přátelství, které mně nejednou zachránilo kejhák a Elena, která díky svému šarmu zahladila každej mnou způsobenej průser.
Celý to začalo před patnácti léty. Já a Elena jsme byli spolužáci na fakultě a zároveň i dobří přátelé. Tenkrát jsem jako správnej student byl finančně docela na štíru a ona stejně tak. Seděli jsme spolu v levný, zaplivaný studentský kavárně a usrkávali nemožně hnusný kafe. "Elen, já už nevím, s tím, co si vydělám, nezaplatím příští měsíc ani nájem, já už asi udělám skoro všechno, jenom, abych nemusel pořád řešit tyhle sračky", odevzdaně jsem povzdechnul a zostuzeně se podíval na moji krásnou spoluúčastnici. Elen se usmála. "Chápu tě, uvidíme, zkusíme si přibrat další brigádu a nějak ty nájmy dáme dohromady." Po chvilce se omluvila s tím, že má schůzku v nedalekém whiskey baru. Měl jsem vztek - na jednu stranu tady řešíme nájem a ona si chodí na whiskey. Sakra! Ta ženská fakt nemá kouska rozumu.
Válel jsem se na dosluhující posteli a čuměl na praskající strop. Bytnej je vydřiduch, za takovou hnusdíru chce nelidský prachy. Kolem půlnoci někdo zazvonil. S nechutí jsem otevřel dveře a do bytu mně vpadla lehce připitá Elena, pohazovala svýma zrzavýma vlasama ze strany na stranu a smála se jak děcko. "Danieli! Danieli, raduj se a tři dny slav! Jsme z nejhoršího venku! Hahaha!" "Elen, prosím tě, mluví z tebe alkohol..." Otrávěně mávla rukou. "Ale prd! Prej alkohol, pche! Zařídila jsem nám byznys tvýho života! Třicet táců a hotově a teď se cukni, frajere! Navíc jde o naprostou banalitku, na zítra máš domluvenou schůzku, kde se dozvíš víc. Bereš? Tak bereš?"
Rozpačitě jsem těkal očima z jednoho rohu místnosti do druhýho a pak zpátky na Elen. Třicet tisíc by se nám teď vážně hodilo, jenže kde mám záruku, že to není nějaká levárna?...