Červen 2013

Jak je těžké být mužem!

30. června 2013 v 19:46 | HankaWilde |  Nezařazeno (stylově se to nehodilo do žádné z rubrik)



Muži to nemají v dnešním světě vůbec, ale vůbec jednoduché! Zavděčit se ženám bývá vskutku oříšek a navíc - už tak má člověk jako muž svých starostí nad hlavu. Tuší ženy alespoň vzdáleně, jaká úskalí s sebou poselství být muž nese? V minulém článku jsem zpovídala ženy, dnes přišli se svými trápeními muži. Tak hurá na to, dámy a pánové!


1 Přemýšlí jinak než ženy:
To není samozřejmě nic nového. Mužský mozek funguje jinak než ženský, což má za následek, že muži jsou méně emoční a více racionální. Lépe rozumí technice a jsou i dravější v kariéře, díky tomu jsou na vrcholových pozicích firem převážně muži. Jsou citově chladnější a méně ústupní. Proto se obtížněji vciťují do ženských pocitů a bohužel tím u žen mnohdy budí dojem, že nemají zájem nebo jsou 'nějací natvrdlí.'


2. Můžou močit vestoje a nenosí podpatky:
Pokud jste do nynějška obě věci považovali za výhodu, je nejvyšší čas, vyvést vás z omylu! Chápu, že mnohá z žen by uvítala možnost ulevit si vestoje, nicméně nikdo mě nedokáže přesvědčit, že to překoná komfort posazení se při vykonávání jakékoliv potřeby. Sedět je prostě při močení pohodlnější!
A až budete, milé dámy, nadávat na to, že muži nemusí nosit podpatky, mějte soucit s malými muži. My si díky botám můžeme velice snadno potřebné centimetry přidat, což muži nemůžou. Nezbývá jim tedy, než se smířit s výškou, jakou jim příroda i genetika nadělily.


3. Plastika a make-up:
Co na ženském obličeji zanedbala příroda, dá se vyladit make-upem a tunou kosmetických přípravků typu tužka na oči, řasenka či rtěnka, což je sice strašně prima zjištění, ale opět to je výhodné pouze pro ženy. Dobře, make-up bych ještě pochopila, ale přistihnout svého partnera, jak si půjčuje moji rudou rtěnku nebo si maluje oční linky, by byl pro mě nejspíš doživotní šok. Jednoduše řečeno - pokud není muž od přírody alespoň trochu pohledný, tak to bude mít v životě hodně těžké.
A úděl muže je ještě tvrdší i díky tomu, že pokud ženu trápí malá prsa či velké pysky, není problém nechat se trošku 'vytunit'. Muži si svého nejlepšího přítele zatím nemohou nechat zvětšit, zmenšit a dokonce jim ho na klinice plastické chirurgie ani nerozšíří. Nezbývá jim tedy, než se spokojit s tím, co mají.


4. Nemají cit pro módu:
Neplatí to samozřejmě pro všechny muže, ovšem spousta mužů ani dnes nemá cit pro módu, tudíž se jim mnohem snadněji než ženám může stát, že budou ve svém outfitu vypadat jako hastrmani. Toto je úkolem žen, naučit své muže hezky se oblékat.


5. A i s tím sexem to mají o něco těžší:
Dostat ženu do postele dá muži obecně víc práce než ženě dostat do postele muže. Muž, když s vidinou coitu zaútočí na ženu, je hned vtíravý, úchylný a mnohem častěji narazí na odmítnutí. Naopak ženu málokterý muž odmítne. Navíc pokud nemá žena tzv. 'na mušce' určitý objekt zájmu a je v baru či někde ve společnosti sama, obvykle se kolem ní docela rychle utvoří hlouček obdivovatelů. Opačně to bohužel neplatí.
Stejně tak se ženě nikdy nemůže stát, že nebude schopná sexu díky absenci erekce, to je zkrátka mužská záležitost (a nejspíš dost nepříjemná záležitost).


6. Kdyby to náhodou nějaké feministce nestačilo:
Ženy, uvědomte si, že muži umírají dříve než vy, jsou náchylnější k onemocněním a dokáží se soustředit vždy pouze na jednu konkrétní věc (narozdíl od vás). Uvařte si v klidu kafe a buďte ráda, že jste žena - v tvrdém světě mužů byste totiž neměla nejmenší šanci přežít!



Po čem ženy v sexu touží

27. června 2013 v 19:54 | HankaWilde |  O sexu vážně i nevážně, protože je to největší legrace bez smíchu


Sex je radost, ale je to i věda. Obzvlášť v dnešní době, kdy nás média masírují ze všech stran smyšlenými informacemi, podle kterých se zaručeně bude každá žena vznášet na vlnách nadpozemské rozkoše, není vůbec jednoduché se protějšku v ložnici zavděčit. Nebudeme si nic nalhávat, každý z nás má jiné touhy, potřeby a preferuje proto různé možnosti okořenění milostného života. Protože jsem se vždy snažila být k otázkám v oblasti sexu docela otevřená, vyzpovídala jsem pro vás několik mých kamarádek, aby naše drahé polovičky pochopily, co nám přináší potěšení, a co nás naopak dokonale zchladí. Pohodlně se usaďte a nechte se provést říší ženského 'Pocitária' a já budu tajně doufat, že se na konci této malé exkurze budete souhlasně usmívat.


1. Potřebujeme pocit bezpečí:
Ženy jsou méně sebevědomé než muži, pokud chcete, aby vaše parterka podávala na milostném poli lepší výkon než dosud, zkuste ji někdy pochválit. Ano, zní to strašně banálně, ale věřte, že seběvědomá žena se v posteli cítí lépe, než žena zakomplexovaná. Mimochodem - kdy jste jí naposledy řekl, že jí to sluší?

Správná taktika: Dopřejte jí pocit jedinečnosti a jistoty. Všem nám lichotí vědomí, že se nezačnete smát, až se před vámi poprvé svlékneme a pokud víte, na čem si opravdu zakládá, pochvalte jí to a jako bonus vysmekněte poklonu na ještě něco, co na ní máte rád. Fantazii se meze nekladou, nicméně bude-li vaše povzbuzení o trošku kreativnější, než nějaká otřepaná fráze, uděláme pro vás v posteli, co vám na očích uvidíme, jen je důležité, aby to nevyznělo strojeně, ale aby šlo o upřímné ocenění.

Raději vynechte: Každá z nás máme něco, co se nám na našem těle nelíbí, ať už je to bříško, strie či silná stehna. Možná patříte mezi muže, kteří ví, co by vaše partnerka na sobě bez mrknutí oka ráda změnila a my o tom, co na sobě nemáme rády, nechceme v posteli ani slyšet. Věta: ,,Óóóó, ten tvůj obří zadek mě fakt rajcuje, hlavně teď, když jsi do něj nabrala ještě dalších pět kilo!'', vás maximálně odporoučí k tomu, aby vám během následujících deseti minut byly sbaleny kufry.


2. Něžně... nebo raději ne?
Ženy jsou považovány za něžné pohlaví, ale je tomu tak i v sexu? Většina mnou zpovídaných žen, dívek i dam se vyjádřila, že něžný sex je hezký, ale jen v případě, že muž nepůsobí jako bábovka. Toužíme po mužské nadvládě a dominanci! Nebojte se mít navrch, nám to vadit nebude. Naopak budeme si připadat křehčí, drobnější a celkově tak nějak více žensky.

Ideální volba: Zkuste mít sex plně ve své režii a převezměte veškerou dominanci do svých rukou. Můžete nám zavázat ruce šátkem, připnout pouty k posteli nebo nás tahat za vlasy. Nikdo neříká, že nás musíte rovnou bít nebo nás válcovat jak buldozer, jen nám ukažte, že se nebojíte pěkně se do toho opřít.

Za co vám zřejmě nepoděkujeme: Chcete-li nás tahat za vlasy, je dobré vědět, jaká intenzita se nám líbí. Přece nás nechcete skalpovat! Sem tam ostřejší slovíčko také není na škodu, jen je třeba mít na paměti, které výrazy se vaší ženy spíše dotknou a zchladí její vášeň, a které ji naopak rozpálí.


3. Kolik jazyků znáš...:
O orálním sexu by se daly napsat sáhodlouhé příručky. Většina žen ho miluje a muži stejně tak. Orálním sexem můžete ženu přivést do orgastického ráje nebo jí naopak zničit erotické nadšení. Tak jak to tedy je?

Chcete-li slyšet šťastné vzdechy: Do orálního sexu se nesmíte nutit. Žena to vycítí! Mělo by to být potěšení pro obě strany. Neměla by chybět spousta vášně, změna tempa a vnímání ženského chrámu slasti celoplošně. Však nejlépe to poznáte přímo v praxi, zda je to správně nebo ne.

Co se ženám nelíbí: Pokud nás kousnete! (To snad další komentář ani nepotřebuje.)
Zároveň nás zrovna dvakrát nenabudí situace, kdy budete plácat jazykem na jednom místě sem a tam a v nás to zanechá dojem, že vás to nebaví a chcete to mít co nejdříve za sebou.


4. Led, hned:
Poměrně často se na seznamu erotických přání žen objevila žádost o experiment s kostkou ledu. Přibližně polovina svěřujích se dam prozradila, že je pro ně vzrušující představa, že jim opatrně zasunete kostku ledu... no, však víte kam.

Pro vzájemnou radost: Chcete-li mrazivou vášeň zažít na vlastní kůži, nezapomeňte se nejdříve své drahé polovičky zeptat, zda o to stojí. Ženy to mají rády především proto, že je pro ně zvláštní pocit, když se v místě, kde je teplo, najednou rozprostře chlad, kostečka ledu se pomalu rozpouští a původní teplota se pozvolna vrací. Věřte, že to má své kouzlo.

Abyste ji úplně nezmrazil: Proboha, hlavně jí tam nevysypte celý zásobník ledu! To opravdu není to pravé ořechové. Jedna kostka bohatě stačí. Taktéž si uvědomte, že pokud řekne, že o tuto praktiku nestojí, tak je zbytečné ji nutit, protože by z toho stejně neměla to správné potěšení.

A co vy, milé dámy, co vás rozpálí doběla a co vás naopak nechá chladnými? Bude se těšit na vaše názory i triky. Přece jen - učení dělá mistra :-).

Čtyřicet devět a půl odstínů osobního rozhořčení

26. června 2013 v 19:16 | HankaWilde |  Publicistika aneb, co mě zase zvedlo ze židle (BEZ CENZURY!!!)
(Všem skalním fanouškům Fifty Shades se předem omlouvám)


Na začátek si dovolím uvést velice stručný popis prvních dvou částí trilogie Fifty Shades, aby i nezasvěcení měli alespoň symbolickou představu o tom, co tento světový trhák přináší lidem úžasného a jakou skrývá obrovskou osvětu v oblasti erotiky a sexu.


Děj se odehrává v Americe, přesněji v Seattlu. Ústřední postavou je mladý, úspěšný, nadpřirozeně krásný (a v rozkroku nadměrně obdařený), charismatický miliardář Christian Grey. Druhou neopomenutelnou osobou je jednadvacetiletá Anastasia Steel. O tom, jak moc je Anastasia krásná, se v knize mnoho nedozvíme, co ovšem zjistíme již na prvních stranách je fakt, že Anastasia musí být nejspíš z jiné galaxie. Ne, nemá tykadla ani není zelená, nicméně ve svém věku byla políbena mužem maximálně dvakrát, neumí používat make-up, je stále neposkvrněná a nikdy neměla potřebu oholit si nohy (v tuto chvíli jsem přestala Ameriku považovat za pokrokovou zemi). Protože jde téměř o ukázkovou červenou knihovnu, Christian se do Anastasie zamiluje a ona do něj také. Jenže Christian má mimo jiné také zvláštní zálibu v představě, že někoho vlastní a ovládá, což se promítá nejen do sociálních vztahů s lidmi, ale i do ložnice. Aby do ní Anastasia mohla mít přístup, musí podepsat Christianovu smlouvu, ve které se upisuje k naprosté poslušnosti, ať už jde o postel či běžný život. Jak se postupně dozvídáme, Chritian byl opovrhované a nepochopené dítě, což v něm nechalo za následek sklony k sexuálnímu násilí. Anastasia v knize dostane čas od času nějaký ten menší výprask a na konci první části dostává o stupínek tvrdší fyzický trest a rozchází se s Christianem. V druhém dílu si oba hrdinové uvědomují, že bez sebe nemohou žít, vrací se k sobě, pokračují 'v tom strašně šokujícím sexu' a v závěru dvojky přichází Christianova žádost o Anastasiinu ruku (ona samozřejmě přijímá). Krásně vydlážděná cestička pro happyend, který (snad) příjde ve finálním díle...


Obě knihy mě zvedly ze židle z několika důvodů, které vám ihned ráda vysvětlím.

1. Orgastická UFO invaze:
Než zbaví Christian Anastasii panenství, stihne Anastasia během jedné scény zažít dvakrát festovně bouřlivý orgasmus. Dobře, ať jsem přesná - jeden má při předehře a druhý těsně po defloraci. Na holku, která byla dosud prakticky nepolíbená, je to solidní bilance, že ano? A nám, kteří víme, jak to v životě i v posteli chodí, vyloudí tato představa pobavený úšklebek ve tváři.


2. Je to taaak rajcovní:
Pro ty, kterým již dávno odkvetl sexuální život, to možná rajcovní je. Mně osobně to přišlo vzrušující asi jako Teletubbies, kde Tinky Winky dělá na konci dětem 'pá-pá'. Tyhle nereálně přeslazený kýče nejsou nic pro mě.


3. Udělejte kozla zahradníkem:
Hlavním tématem celé sáhodlouhé trilogie jsou BDSM praktiky. Než přišla kniha na pulty prodejen, o BDSM vědělo jen pár zasvěcených a ti, kteří o tom opravdu něco ví, zažili to a řadí se k vyznavačům onoho stylu, jsou knihou pobouřeni. Autorka nejspíš nikdy nic takového neprovozovala, ale proč nevydělat balík na efektu šoku, že? BDSM je nejen sex, ale i životní styl jako takový, což kniha sama o sobě obsahuje. Jenže už vám nevysvětlí, že po přečtení nebudete součástí milovníků rákosky, tudíž se spousta žen tváří, že toto je věc, na kterou doma v posteli již dlouhá léta čekají. Ne, takhle to opravdu nefunguje, takhle funguje maximálně pozérství. BDSM se skládá především z role dominantního a submisivního, ale také z jistých hranic. Hranice je důležité mít jak při sexu, tak v osobním životě, je to záležitostí obou stran, ale NIKDY by ona hranice neměla být porušena, protože by to mohlo mít (především pro submisivního) dlouhodobý psychický dopad. Stejně tak, to není jen o trestech, ale zejména o vzájemné důvěře, bez důvěry se nemůžete dominantnímu nikdy zcela oddat - jak tělem, tak duší. V neposlední řadě vám autorka zapomněla prozradit informaci, že dominantní osoba je částečně submisivní - dominantní se totiž v reálném světě podřizuje přáním a tužbám submisivního, tudíž se submisivnímu poddává on, ovšem ne fyzicky, nýbrž myšlenkově, je to tak i proto, aby submisivnímu nebylo nijak závažně ublíženo. Principů pro BDSM praktiky je samozřejmě mnohem větší množství, ale toto je alespoň ten základ, který by měl znát každý, kdo se rozhodne něco takového vyzkoušet. Pokud máte na vlastní kůži zažito, jaké to je, když se necháte spoutat, těžký vzduch v místnosti najednou protne ostrý hvizd bičíku a na vaše pozadí či nohy dopadne o zlomek sekundy později první rána, ale vy neztrácíte důvěru v druhého, nebo když víte, co s sebou nese za pocity situace, kdy váš orgasmus zcela ovládá dominantní strana a jen ona rozhodne o tom, kdy ho už smíte mít, tak se se mnou nejspíš shodnete, že i vám přišla tato kniha urážlivá tím, že z BDSM dělá něco jiného, než to, čím doopravdy je...

Ale abych autorce úplně nekřivdila - uznávám, že je to napsané lehkým a dobře čtivým stylem, který si zajisté spousta lidí oblíbí, jen je nehledejte mezi zasvěcenými domy a suby...