Březen 2013

Sex versus přátelství

29. března 2013 v 10:55 | HankaWilde |  O sexu vážně i nevážně, protože je to největší legrace bez smíchu



Vztah? Ne, děkuji...
Znáte se několik let. Je úžasný, milý, inteligentní, šarmantní, vzdělaný... a je to váš kamarád. Umí při vás stát a je to rozhodně jeden z nejlepších mužů ve vašem životě, nicméně je mezi vámi nějaký blok, proč jste spolu nechodili, nechodíte a ani chodit nebudete. Vy sami nejlépe znáte důvody, proč tomu tak je a nikdo vám je nemůže mít za zlé. Jenže sex není vztah a sex (prý) kazí přátelství. Pokud váháte, zda je správné vyspat se se svým blízkým přítelem, na konci našeho článku možná budete mít na věc jasnější pohled. (pozn. red.: Věřte, že při jeho psaní praštila Hanka asi třikrát silně hlavou o zeď, takže bude mít na zítřejším koncertě na čele nějakou tu bouli, dobře jí tak.)



Získat či ztratit?
V první řadě si uvědomte několik základních věcí, jinak to bude zbytečná ztráta času. Proč ho chcete do postele? Je to proto, že vás přitahuje tak nějak víc nebo spíš z toho důvodu, že právě teď s nikým nechodíte a hledat si milence mezi muži, které neznáte vám přijde zbytečně zdlouhavé, takže proč do toho nepraštit s někým, v koho máte jistou důvěru? Toužíte po něm jen na jednu noc nebo na dlouhodobější 'domácí žvýkání'? Přišel už někdy dřív od protistrany náznak, že by se nebránil? Počítáte předem se všemi riziky a následky? Zodpovězeno? Tak se na to pojďme podívat!



Než si stáhnete kalhotky
Dejme tomu, že protistrana je pro a zároveň uzavřete mezi sebou pakt, že se můžete občas i sejít k trávení společného večera. Velkou výhodou je, že jako přátelé nebudete mít zábrany říct si, co se vám v posteli líbí, protože se znáte delší dobu a důvěřujete si. Je důležité mít na vědomí, že můžete jednou společnou nocí definitivně pohřbít letité kamarádství. Opravdu by vám to stálo za to? Možná si po sexu budete hrát s myšlenkou, že už si nemáte co říct, což je ta horší varianta. Budete schopni spolu i nadále mluvit a komunikovat? Jakmile jednou prolomíte hranici fyzického kontaktu, bude tento čin nesmazatelnou stopou mezi vámi dvěma... navždycky.


Vize v budoucnu
Chcete-li se vyhnout hloupým poznámkám okolí, neukazujte se spolu mezi lidmi více než dosud. Mějte na paměti, že jeden z vás může časem pocítit touhu po vztahu, což by také nemuselo dělat dobrotu. Nezapomínejte, že pokud jste oba trvali na tom, že půjde jen o sex, tak se dostáváte do rolí, kdy vystupujete pouze jako nějaký přechodný mezník do doby, než se jeden z vás zadá. Zvládnete to? Sex je velice zatěžkávající zkouška kamarádství, nicméně jste-li přesvědčená, že až budete jednou vyměněná za jiný model ženy, dokážete to v pohodě vstřebat a popřát svému příteli jen to nejlepší ve vztahu, jste šťastná žena. Možná se to nezdá, ale málo žen se s tím hladce vyrovná.


Tohle je fuj!
Fakt, že spolu spíte vás absolutně neoprávňuje k nárokování si druhého. Stejně tak, byste neměla žárlit a snižovat se ke kontrolování! Nikdo není povinný vám hlásit co dělá, kde to dělá a s kým to dělá, což platí samozřejmě i pro vás. Současně je na místě ctít tzv. 'pravidlo jednoho' - když máte poměr s jedním, jiné muže si do ložnice nepouštějte i ani on by neměl brázdit lože dalších žen.


Kdy to nedělejte

1. Jste-li opilá - později byste toho téměř stoprocentně litovala

2. Pokud si potřebujete dokázat, že jste žádoucí - tudy opravdu cesta nevede

3. Nedokážete-li oddělit sex a city - tohle je jiný level a hlubší city by měly jít stranou

4. V případě, že je jeden z vás zadaný - netřeba snad vysvětlovat

5. Za předpokladu, že si to jednou mezi sebou vyčtete - sex není od toho, aby si ho lidé vyčítali

6. Tehdy, když si myslíte, že tím vaše kamarádství zachráníte - zřejmě nejde o nejšťastnější variantu řešení


Vyřkněte ortel
Vykalkulovala jste si všechna pozitiva i negativa? Gratulujeme! Víte skoro jistě, že nepůjde o hloupý a fatální krok? Tak potom udělejte následující věc - domluvte se, jak často se budete za tímto účelem stýkat - nic se nemá přehánět a jednou za týden to úplně stačí, sex mezi přáteli by měl být pouze něčím jako módním doplňkem, který si nemůžou dopřát všichni. A věřte, že při správném načasování můžete vaše přátelství hezky posílit. Mnoho štěstí, ať už jste se rozhodla jakkoliv!

O sexu vážně i nevážně

27. března 2013 v 22:05 | HankaWilde |  O sexu vážně i nevážně, protože je to největší legrace bez smíchu

O sexu už toho bylo napsáno nespočet a denně přibývají nové články na toto oblíbené téma. V poslední době nám přišlo několik zajímavých i úsměvných dotazů ze stran čtenářů a byla by škoda se o ně nepodělit. Možná už všechno víte... nebo také ne. Přinášíme deset (podle nás) nejlepších otázek, na které jsme popravdě odpovídali.


1. Je sperma antidepresivní?
Ano! Ovšem má to jedno obrovské 'ale'. Ač bylo prokázáno, že sperma obsahuje antidepresivní látky, je ho obvykle tak malé množství, že vás ani nejdůkladnější polknutí z deprese nevytáhne. Stejně tak není prospěšné pleti, což se donedávna tradovalo. Naopak, citlivá pleť může na bílou záplavu reagovat vysušením či podrážděním. Nicméně, pokud se vám tyto praktiky líbí, určitě je nezatracujte!


2. Je homosexuálům zima?
Stejně jako všem ostatním. To, že je někdo, jak se lidově říká, 'teplý' , neznamená, že by mu v žilách kolovala teplejší krev. Homosexuálové pociťují teplo i chlad naprosto stejnou měrou jako jejich heterosexuální přátelé.


3. Záleží na velikosti?
Záleží! Ač vám všichni tvrdí, že ne, celé je to trošku jinak. Nezáleží ani tak na délce, ale pokud se do vás bude dobývat rozparovač s průměrem tužky, moc velkou parádu radši nečekejte. Samozřejmě, že je mnoho pozic, kdy se tření zvýší na maximum, protože budete o něco užší. A ano... samozřejmě - záleží na technice (my si to klišé nemohli odpustit).


4. Záhada G bodu vyřešena!
O opěvovaném G bodu se vedou spory dodnes. Možná se teď poťouchle usmíváte, protože si myslíte o G bodu svoje. G bod je větší záhada, než ježek v kleci, proto vám konečně vysvětlíme, jak to je. G bod nemá každá žena, u některých se vůbec nevyvinul (odhaduje se přibližně deset procent všech žen), pak jsou ženy, které G bod mají, nicméně správnou reakci a jeho existenci si uvědomí až v okamžiku maximálního vzrušení. Upřímně - pátrala byste po G bodu tak urputně, pokud by do vás média pořád necpala chvalozpěvy na to magické místo kdesi uvnitř?


5. Jak zaručeně zkazit ženě požitek?
Ženy se shodují, že je zmrazí jedna věc. Představte si, že nabíráte obrátky, máte jen krok k překonání orgastického horizontu, hekáte, potí se vám čelo a on se najednou hloupě usměje a řekne protáhle 'copáááák?', hrůza, že? Ne, žádný 'copááák' z pusy nevypouštějte, prosím! V takový moment dokonale pohřbíte ženské vzrušení, protože vaše něžná polovička si pravděpodobně v tu chvíli v duchu řekne 'teď už nic'. Vy snad sám nejlépe vidíte, že je spokojená, tak se jí tak nemožně neptejte.


6. Bouřlivější a žhavější orgasmus?
Máme pro vás osvědčený trik! Až bude váš partner nahoře (či partnerka), přesuňte se na kraj postele a těsně před orgasmem zkuste viset minutu (maximálně dvě, víc opravdu ne) hlavou dolů z postele. Přísun krve do hlavy vám zajistí opravdu intenzivnější požitek, než by se mohlo zdát. Hlavně to s tím visením nepřežeňte, jinak si spíš přivodíte bolest hlavy.


7. Otevřená zadní vrátka?
Již dávno není anální sex výsadou homosexuálů! Proč ho někteří zavrhují a jiní na něj nedají dopustit? Z velké části je to tím, že místo 'kam slunce nesvítí' máme spojené s něčím jiným, než se sexem. Dokážete-li se uvolnit a nechat si do zadních vrátek zasunout alespoň jeden prst, budete možná mile překvapeni. V této zapovězené zóně je umístěna hromada citlivých nervových zakončení a my tvrdíme, že za zkoušku to rozhodně stojí!


8. Proč vás muž po polknutí semene odmítne políbit?
Tedy, ne každý, většina se však ošívá. Ale proč? Vysvětlení je jednoduché jako facka. Muži to považují za něco nechutného ze dvou důvodů - připadá jim to divné, protože 'copak jsem teplej?' a druhým důvodem jsou ty řeči o tom, jak hrozně to chutná (když vám to nechutná, tak to vyplivněte, ne?)... no, a pak kdo je tady cíťa, že dámy?


9. Bolí i muže hlava?
Zajisté! Vy jste o tom snad pochybovala? I muži mají 'své dny', kdy nemají náladu, jsou skleslí nebo jednoduše nemůžou. Nehledejte za tím hned nevěru či riziko, že už ho nepřitahujete. Pokud má práce nad hlavu nebo byl zrovna nemocný, případně opravdu nemá náladu, nešilte a buďte v klidu. On vám to rád vynahradí!


10. Popiš orgasmus
Váhala jsem, zda sem tuto žádost zařadit, přece jen, může se to zdát být dost osobní. Mně osobně se vždycky zatmí před očima a přirovnala bych to k překročení nějakého mezníku. Pak přijde 'to něco' a následuje neskutečně uvolňující pocit všude v těle... a ještě se přitom úplně šíleně směju :-).

A co vy? Máte nějaké otázky nebo něco, o co byste se rádi podělili? Pište a nebojte se... vždyť sex je ta největší legrace bez smíchu (u někoho i se smíchem).

Coitus symphony

25. března 2013 v 19:56 | HankaWilde |  18+ (o sexu, násilí...)


,,Kateřino, není to zlé, ale zkus to zahrát na klavír.'' Mlčky jsem kývla hlavou, sedla ke klavíru a zahrála nazpaměť požadovanou část. ,,No vidíš, je to mdlé jak na smuteční hostině. Do představení nové operety zbývá sotva pár týdnů a poslední co nám chybí, je klavírní sólo 'Tango pro nejkrásnější z žen', a uznej sama, že něco, co má muž věnovat ženě, která ho zcela pobláznila, musí být živé, temperamentní a vášnivé. Do dvou dnů to klavírní sólo zkomponuješ, nejsi-li toho schopna, můžeš si hledat práci v jiným divadle. A teď mě nezdržuj, musíme na dnešní zkoušce dopilovat části zpívané sborem, a to je vždycky o nervy, hlavně 'Dobrosrdečné žebráky' se nám nedaří vůbec sladit.'' ,,Dobrou noc, nejpozději pozítří budete mít ty podklady na stole.'' Ani jsem se neotočila, třískla jsem dveřmi a vyrazila do květnové noci. ,,Kretén, idiot, debil, bezmozek, kretén, kretén, kre-té-n!!! Ředitel našeho divadla je prostě vypatlanej impotentní kretén, kterej se stal ředitelem beztak jenom za protekci!'' Jo, vztekla jsem se... ať si to tango napíše sám! Idiot! ,,Aaaa... kurvá! Začni se dívat na cestu, krávo!'' Jak jsem si rozčileně vykračovala, nevšimla jsem si díry v chodníku a zlomila si podpatek. Fakt výbornej den! To se může stát jen mně. Už abych byla doma. Sundala jsem svoje zničené lodičky, vzala je do ruky a mávla na projíždějící taxi.

Konečně doma! Padnu vztekle na postel a hloupě koukám do stropu. Je pátek a já nemám chuť vidět živou duši, možná bych mohla přece jen tu klavírní část zkusit dokončit, ať má 'Pan Kretén' radost. Ale nejdřív si napustím horkou vanu, ať uvolním myšlenky. Ležela jsem ve vaně a přemýšlela, zda by nebylo lepší si opravdu najít jiné divadlo, ten náš stávající cirkus mě brzy připraví o všechny nervy. Vytáhla jsem z vany špunt a počkala, než všechna voda odteče, nechala jsem ji odtéct stejně jako svůj hněv. Teprve potom jsem se natáhla pro župan. Vylezla jsem z vany a bosou nohou se dotknula studené podlahy v koupelně. Levá pomalu střídala pravou, doploužila jsem se k lednici a vytáhla láhev vína. Dvojka na chuť, ať se mně líp komponuje.

Posadila jsem se i s vínem ke klavíru a začala hrát. Nejdřív pomalu, nechala jsem prsty tančit po klapkách a postupně jsem nabírala tempo. Zavřela jsem oči a snažila se, aby konečně přišla nějaká tvůrčí myšlenka. Když už vypadalo, že ona zlomová myšlenka přichází, někdo zazvonil. Na malou chvíli jsem si říkala, že neotevřu, ovšem zvědavost mě přemohla. Otevřela jsem dveře a musela se přidržet futer. Za dveřmi stála věrná kopie Roberta Pattinsona! ,,Dobrý večer, jsem váš nový soused. Omluvte moji nezdvořilost, ale slyšel jsem hru na klavír a klavír je pro mě hodně osobní záležitostí...'' Stála jsem tam a zírala na něj s pusou dokořán. Usmál se. ,,Vidíte, jak jsem nevychovaný, ani jsem se nepředstavil! Jsem Jakub.'' Podal mi svou teplou a měkkou dlaň. ,,Ka-Ka-Kateřina.'' ,,Víte, věděl jsem, že tak hezky může hrát jedině krásná osoba, ale nevěděl jsem, jak moc krásná.'' ,,A vy umíte hrát?'' Přikývnul. ,,Jakube, nechcete jít dál a zahrát mi něco? Třeba se inspiruji.'' ,,Ale ano, jen upozorňuji, že jsem dlouho nehrál.''

Usedl za můj klavír a obývacím pokojem se nesla nadpozemsky krásná hudba. S každým úderem jeho prstů jsem cítila narůstající vzrušení. Kašlu na projekt, chci něco jiného. Stoupla jsem si před něj a nechala po těle sklouznout župan. ,,Zanech teď hraní...'' Nemusela jsem ho dvakrát pobízet. Vstal a dal mi polibek plný mrazivé vášně. Potom mě vysadil na klavír a nechal své dlaně putovat všude po mém těle. Tak něžně, tak sladce a přitom obratně. Točila se mi hlava a chtěla jsem, aby ta chvíle trvala věčně. Lehce mě olizoval na krku a pozvolna do mě vstoupil. Každý jeho příraz byl akordem na strunu maximální rozkoše, touhy i blaha. Nejen vzrušení, ale i pocit neskutečné inspirace mnou prostupoval odspodu až po kořínky vlasů. Netušila jsem, co bude zítra či jak dopadne moje skladba pro novou operetu, zajímalo mě pouze to, co bylo teď a tady. Když bylo po všem, sedli jsme za klavír spolu, chvíli hrál on a chvíli já. Byli jsme dokonale sladěni a ''Tango pro nejkrásnější z žen'' bylo za chvíli dokončeno.

V pondělí ráno mě vezl Jakub do divadla. Před divadlem mě ještě stihl políbit. ,,Nenech se ředitelem vykolejit, pamatuj, že jsi úžasná.'' Sebevědomě jsem vešla do ředitelovy pracovny. Na stole už ležela výpověď. ,,Té výpovědi si nevšímejte, tu tady mám jen pro případ, že byste neměla pro mě požadovanou kompozici.'' Poťouchle se usmál. Hodila jsem mu na stůl žádané klavírní sólo a zároveň mu ho ihned zahrála. ,,Skvělé! Skvělé, Kateřino! Tak to mělo vypadat, vášeň, touha i emoce! Výborně!'' Když jsem dohrála, vstala jsem od klavíru a usmála se. ,,No výborně, jsem ráda, že vás moje poslední práce, kterou jsem pro vás vytvořila, nadchla...'' Odešla jsem z jeho pracovny a za zády ještě slyšela, jak volá ,,ale Kateřino! Přece teď neskončíte! Co já si bez vás počnu? Kateřinoooo!!!'' Jo, tak to jste si měl rozmyslet dřív...

Songy, které vás zabolí

22. března 2013 v 23:28 | HankaWilde |  Na čem si v mikroredakci ujíždíme
Falco


Určitě to všichni dobře znáte, pustíte si song a nadchne vás. Cítíte, jak se vám vlévá energie do žil a prostupuje celým vaším tělem. Úžasný pocit! Nicméně existují i písně, které vás dostanou na kolena, ale úplně opačně. Nemusíte rozumět textu, ale už při poslechu máte stoprocentní pocit, že jde o smutnou skladbu, mnohdy natolik smutnou, že byste si při jejím poslechu nejradši vytrhali vlasy z hlavy a pověsili se v kuchyni na lustru, jenže něco uvnitř vás nutí pouštět si ji neustále dokola. V mikroredakci jsme sestavili trojici pro nás nejsrdceryvnějších písní a chceme vás s nimi seznámit, vždy přidáme i kousek textu s překladem, aby měli čtenáři představu o čem se tam zpívá. Psychicky labilním doporučujeme sezobnout lexaurin a všem ostatním přejeme příjemný poslech.

Vezmeme to od té nejméně depresivní:

1. OASIS - GAS PANIC

Zlobiví bratři Gallagherové si na albu Standing on the Shoulder of Giants vyhráli lépe než děti na písečku. Gas Panic je výbornou poslechovou záležitostí v typickém britpopovém obleku, jen ten text nějak neoplývá nadšením. V písni se linou smutné tóny, ale především je plná smutku, beznaděje, paniky a možná i prosby, aby všechno dobře dopadlo. Smutek plyne z blížící se paniky i vědomí, že všichni nepřátelé ví, kdo jste, což může člověka mnohdy docela dost vnitřně sežrat.

REFRÉN TEXTU:
Cos my family don't seem so familiar
And my enemies all know my name
And when you hear me tap on your window
You better get on your knees and pray - Panic is on the way...

Poněvadž moje rodina tomu nerozumí
A všichni mí nepřátelé znají mé jméno
A když uslyšíš ťukání na svém okně
Je lepší padnout na kolena a modlit se - panika se blíží...


2. FALCO - OUT OF THE DARK

Tragicky zesnulý rakouský zpěvák Falco nazpíval těsně před svojí smrtí píseň Out of the Dark (Pryč z temnot). Protože byla vydána krátkou dobu po jeho smrti, začalo se spekulovat o tom, zda šlo opravdu o náhodu nebo jestli měl Falco celou událost dopředu naplánovanou. Falco se dlouhodobě potýkal s alkoholem i depresemi a často mluvil o odchodu ze světa. Out of the Dark je jeho možná nejlepším songem, nicméně také nejsmutnějším. Jde prakticky o něco jako zpověď člověka v hodně silné depresi, který hledá ve vidině smrti jediné možné východisko. Zajímavostí je také je, že píseň je celá nazpívaná německy a refrén je napůl anglický a napůl německý.


ČÁST SONGU:
Ich bin bereit denn es ist Zeit
Für unseren Pakt über die Ewigkeit
Du bist schon da, ganz nah
Ich kann dich spüren
Laß mich verführen, laß mich entführen
Heute Nacht zum letzten Mal ergeben deiner Macht
Reich mir die Hand
Mein leben, nenn´mir den Preis
Ich schenk´dir gestern, heut´und morgen, dann schließt sich der Kreis
Kein weg zurück
Das weise Licht kommt näher
Stück für Stück will mich ergeben
Muß ich denn sterben um zu leben

Out of the dark
Hörst du die Stimme, die dir sagt
Into the light
I give up and close my eyes
Out of the dark
Hörst du die Stimme, die dir sagt
Into the light
I give up and you waste your tears
To the night

Jsem připraven, neboť je čas.
Pro naši smlouvu přes věčnost.
Už jsi tady, docela blízko.
Cítím tě.
Nechej mě provézt, nechej mě unést.
Dnes v noci naposledy podléhám tvé moci.
Podej mi ruku.
Můj život mi ukazuje cenu.
Dávám ti včerejšek,dnešek a zítřek.
Potom se kruh uzavře.
Žádná cesta zpět.
Bílé světlo se přibližuje.
postupně se ti chci vzdát.
Copak musím zemřít, abych žil?

Odejít z temnoty
Slyšíš hlas, který ti říká...
Ke světlu.
Vzdávám se a zavírám oči.
Odejít z temnoty
Slyšíš hlas, který ti říká...
Ke světlu.
Vzdávám se a ty plýtváš svými slzami.
Do noci.


3. REZSO SERESS - GLOOMY SUNDAY

Komu se zdály předchozí dvě písně málo teskné, ten se snad dočká při poslechu Gloomy Sunday (Smutná neděle). Původně maďarská píseň ze třicátých let si dodnes drží nechvalně proslulou pověst, díky které je často označována za píseň sebevrahů. Traduje se, že mnoho lidí dohnala k sebevraždě a ještě více lidem způsobila deprese. Tudíž si myslíme, že označení této písně za nejsmutnější hudební počin je zcela oprávněné.

ČÁST TEXTU GLOOMY SUNDAY:
With shadows I spend it all
My heart and I
Have decided to end it all
Soon there'll be candles
And prayers that are said I know
But let them not weep
Let them know that I'm glad to go

Death is no dream
For in death I'm caressing you
With the last breath of my soul
I'll be blessing you

Gloomy Sunday

Dreaming, I was only dreaming
I wake and I find you asleep
In the deep of my heart here
Darling I hope
That my dream never haunted you

My heart is telling you
How much I wanted you

Gloomy Sunday



Prožila jsem ji celou se stíny.
Mé srdce a já jsme se rozhodli,
že už to vše skončíme.
Brzy tady budou svíčky
a modlitby, které se říkají znám...
Ale nenechte je ronit slzy..
Ať ví, že jsem šťastná, že můžu jít.


Smrt není sen.
Ve smrti tě laskám,
s posledním výdechem mé duše.
Budu tě velebit.

Ponurá neděle

Snila, jen jsem snila.
Vstanu a najdu tě spícího
v hloubi mého srdce
Miláčku, doufám,
že tě mé srdce nebude děsit

Mé srdce ti říká,
jak moc jsem tě chtěla...

Ponurá neděle



A co vy? Která píseň na vás působí hluboce, smutně, žalostně, ale přitom se vám líbí?

... světlo na konci tunelu

22. března 2013 v 13:10 | HankaWilde |  Na téma týdne...



,,Nasedni na vlak, ze kterého není cesty zpět, jsi jeho strojvůdcem, snaž se ho řídit tak, aby světlo na konci tunelu bylo světlem zaslouženým'' (by Wildes)

Vlak života není žádný kodrcající se motoráček, umíme-li jej dobře řídit, může z něj být jednoho dne rychlík nadnárodních kvalit. Vše je jen v našich rukou. Čeká nás spousta stanic i nástupišť, kdy budou nastupovat i vystupovat různí lidé. Jedni naše osobní pendolino povedou úplně jinou kolejí, díky jiným bude docházet ke zpožděním (avšak mnohdy půjde o zpoždění příjemná) a najdou se i tací, kteří nás opustí až před vjezdem do finálního tunelu. Poslední jmenovaní jsou pro náš život i existenci důležitým palivem na naší životní koleji.

Počítejte se srážkami jiných vozů, mnoha pokusy o vykolejení, zrychlení i zpoždění, změny trasy i pocit, že nevíte, jak svůj řítící se vlak zpomalit. Touhy nabrat jiný směr a ujíždět z vaší naleštěné koleje. Jen se snažte nevykolejit!

Za vykolejení se nepočítá pouze smrt (a sebevražda je mnohdy pěkně sobecký a zbabělý počin!), dá se tam řadit nemoc, která vás dlouhodobě paralyzuje - nemluvím zrovna o rakovině či HIV, mezi vyřazující nemoci patří mimo jiné deprese, o níž jsem nedávno psala také článek, drogy či ubližování vašim nejbližším. To všechno vám může ubírat palivo a komplikovat cestu po vaší trati.

Hlavně a především si je nutné uvědomit, že strojvůdcem vlaku života jste vy, pouze vy a nikdo jiný. Nedopusťte, aby vaše cesty řídil někdo jiný! Berte vlak života takový jaký život sám je - se všemi vzestupy i prudkým klesáním, tak to v životě chodí, protože v tom se ukrývají jeho pravé krásy. Nepřejíždějte ve svém zběsilém tempu šneky plazící se vám po koleji, raději zbrzděte a o šneky se zajímejte, dokud neodlezou.

Jste připraveni? Držte si klobouky, vyjíždíme... Šššš Hu Huuuu!!! A až jednoho dne projedete tunelem, na jehož konci naleznete světlo, věřte, že váš vlak dorazil (snad šťastně) do cíle...

V tomto velkém světě...

18. března 2013 v 9:28 | HankaWilde |  Depresivní

V tomto velkém, šedém a smutném světě, kde již nikdo neposlouchá melodii svého srdce a každý se žene jen za svým prospěchem, jsem zažil něco neskutečného. Je to tak dávno, přitom se zdá, že to bylo včera. Kráčel jsem dubnovým podvečerem, noha střídala nohu, nasával jsem vůni po jarním dešti a ploužil se dlouhou ulicí. Potom jsem ji spatřil.

Potkal jsem lidskou bytost. Možná to byl sám anděl. Její oči se setkaly s mými, byl jsem polapen. Tak krásné, čisté a upřímné, jak jen oči člověka mohou být. Vypadala jako panenka, snad přicestovala někde z dálky. Usmála se a zeptala se, kde najde Boulevard de Champville. Myslel jsem, že se spletla, Boulevard de Champville byla místní vykřičená čtvrť. Když si za svým dotazem stála, nabídnul jsem jí rámě a na Boulevard ji ochotně doprovodil. Něco uvnitř mě mi říkalo, že ji musím znovu vidět. Domluvili jsme se na další den, že se potkáme v pět odpoledne u zákrutu říčky Fleur de Lise.

Pozvolna jsem přicházel k říčce. Ona tam již čekala. Čekala na mě! Srdce mi poskočilo radostí. Seděla čelem k řece, takže mě neviděla přicházet. Házela něžně na hladinu kamínky a tím ji mírně čeřila. Beze slov jsem se posadil vedle ní a přidal se ve víření vodní hladiny. Tak jsme několik hodin seděli a neřekli jediné slovo. Mně však bylo neskutečně krásně. Začalo se ochlazovat. Opět chtěla jít na Boulevard de Champville. Stejně jako včera, i dnes jsem ji tam doprovodil a domluvil si schůzku na zítra - ve stejný den a na stejném místě jako dnes.

Tentokrát nechala čekat ona mne. Přišla a místo pozdravu mě něžně objala. Upřela na mě svůj nevinný zrak a pravila, že chce, abych jí ukázal, kde kvetou růže. Vzal jsem ji za ruku a mlčky odvedl na pláň, kde kvetly růže. Mraky růží! Tisíce růží! Žádná z nich se ovšem nemohla ani zdaleka rovnat kráse tomuto křehkému lidskému zázraku. Když se nabažila pohledu na divoké růže, usmála se a nechala se zase odvést na Boulevard de Champville. Dala mi malý polibek na tvář a zem pode mnou se propadla někam do neznáma. I zítra se máme vidět na obvyklém místě.

Člověk míní, život mění. Dalšího dne jsem musel pracovně odcestovat a neměl jsem jí to jak říct. Když jsem se vrátil zpět do města, hledal jsem ji. Každý den jsem čekal u řeky, ale nikdy už nepřišla. Neznal jsem její jméno ani profesi, přesto jsem byl hluboce zamilován. Nikdy jsem se nedozvěděl, zda na mě čekala u říčky i tenkrát. Netušil jsem, kam zmizela, ztratil jsem svoji lásku, anděla v lidském těle.

Dodnes, ač je to již mnoho a mnoho let, na ni vzpomínám, tak rád bych jí řekl tolik věcí, protože v tomto velkém, šedém a smutném světě, kde již nikdo neposlouchá melodii svého srdce a každý se žene jen za svým prospěchem, jsem zažil něco neskutečného...

Pohádka bez happyendu

17. března 2013 v 11:01 | HankaWilde |  Ze života


I. Dějství
,,Jsi báječná, víš to?'' Usmála jsem se. No jo, tohle říká po sexu vždycky. Škoda jen, že mám pocit, že sex je to jediný, co ho na mně baví. Teď leží vedle mě a spokojeně se usmívá. Jasně, ani já si nemůžu stěžovat. Je to šikovnej kluk a hodnej k tomu. Možná až moc hodnej. Naklonila jsem se a políbila ho ,,chci tě... ještě jednou... aspoň...'' Takřka každé moje erotické přání je od něj ihned vyplněno. Dokonalost. Jen kdybychom nebyli tak utajovaní. Přestává mě bavit dělat mu slečinku do postele a jinak se tvářit diskrétněji, než diskrétní vložka od Always. A nenadělám nic... tak se mu teď zase na pár úžasných chvil totálně odevzdám...


II. Dějství
,,Tak, tááák... ne, tak ne... zkus ten obraz pověsit víc doleva, Kiki. Jo, jo, tak je to úplně famózní!'' Seskočila jsem ze židle, vplula zpátky do lodiček a udělala svému nadřízenému nenápadné pukrle. Je s ním sranda. ,,Skvěle, Kiki, skvěle, jsem s tebou moc spokojen! Nezajdeme někam na kávu? Rád bych probral nějaké obchodní záležitosti...'' ,,Samozřejmě, pane, k vašim službám.'' Ačkoliv si tykáme, občas mu říkám 'pane', vzbuzuje to ve mně dokonale chlípný myšlenky. Každopádně jsem se svou současnou situací v soukromém životě docela spokojená a nadřízený by měl navždy zůstat nadřízeným...


III. Dějství
Seděli jsme s mým nadřízeným v kavárně a usrkávali latté. Zpříma se na mě podíval. Pod tím jeho pohledem bych si dokázala představit hromadu dokonalých scénářů. Koketně jsem se usmála. ,,Co jsi chtěl probrat za obchodní záležitosti?'' ,,Kristýno, nebuď tak trapně profesionální! Bavme se o něčem jiném než o práci...'' ,,Například?'' ,,Například o tom, že jsem se do tebe zbláznil, nemůžu v noci spát, pořád na tebe myslím...'' Šokem jsem ho málem poprskala. ,,Teď jsi mě pobavil! Do mě?'' ,,Ano, do tebe, Kristýno. Kristýno, ukonči svůj stávající vztah! Snažně tě o to prosím! Stejně nebudeš šťastná...'' ,,Ne, já se nechci rozcházet...'' ,,Kristýno, když se rozejdeš, zvýším ti plat o dva tisíce a nevím, třeba ti koupím i nové auto...'' ,,Ty ses vážně zbláznil! Můžeš si koupit cokoliv, ale nikdy ne city druhých, to si pamatuj!'' Znechuceně jsem mu hodila na stůl stovku a odešla z kavárny. Krysismus! To, co můj nadřízený předvedl je ryzí materialistickej krysismus!


IV. Dějství
Leželi jsme vedle sebe, přemýšlela jsem, zda mu o dnešním incidentu říct. Ale jo, věříme si, tak mu to řeknu. Jeho reakce mě docela překvapila. Možná byla nejlepší, jaká mohla být. Já a on jsme konečně oficiální dvojka. Už žádný plížení se zahradou v noci, aby mě nikdo neviděl, tak jsem se konečně dočkala...


V. Dějství
Nadřízený si mě zavolal do kanceláře. ,,Kristýno, všechno, co jsem ti včera řekl, bylo myšleno vážně. Nevím, jak ti mám svou náklonost dokázat... co kdybysme se vzali?'' ,,Ve tvém vlastním zájmu ti chci vysvětlit, že se nerozejdu. Běž domů, vezmi si na týden dovolenou a zkus z toho vystřízlivět...'' Začínám mít obavy o jeho duševní zdraví...


VI. Dějství
Seděli jsme s mým nejdražším na posteli a drželi se za ruku. Fajn, tak už měsíc spolu oficiálně chodíme. Měla jsem pocit, že z mojí strany se dost rychle vytrácí všechno, co jsem na něm měla tak ráda. Už byl dostupný, získaný a mě to přestávalo bavit. Tupě jsem zírala do zdi a v hlavě válela myšlenku, jak se šetrně rozejít. Dostala jsem to, co jsem chtěla, přesto jsem nebyla spokojená. Nikdy už to nebude takové jako dřív. Šťastné konce jsou jen v pohádkách a život není pohádka... a možná je to tak správně.

Masturbuji, tedy jsem

15. března 2013 v 19:41 | HankaWilde |  O sexu vážně i nevážně, protože je to největší legrace bez smíchu



Na úvod bychom si dovolili citovat známý výrok Woodyho Allena, neboť to dokonale vystihuje obsah následujících řádků: 'Nezavrhuj masturbaci, je to sex s někým, koho opravdu miluju.'

Nabýváte dojmu, že úvodní citát je prudce narcistický? Ale jděte! Odhoďte stud i předsudky a pojďte se trochu nad dnešním tématem zamyslet.


Zhloupnete a oslepnete!
Snad už ani ten největší puritán nevěří zaručeně pravdivým, byť několik desítek let starým tvrzením o škodlivosti milostné hry o jediném herci. A že ta tvrzení mnohdy stála za to! Namátkou můžeme jmenovat například informace, že se po masturbaci hloupne, můžete oslepnout, budete mít chlupaté dlaně, drolivou míchu či záchvaty šílenství. Možná to zní vtipně, ale ještě nedávno se všem těmto nesmyslům slepě věřilo. Nechápavě kroutíte hlavou a říkáte si, proč se s těmito výmysly lidé ztotožňovali? Vysvětlení je docela prosté. Dříve patřil sex mezi největší společenská tabu a jeho význam se prakticky omezoval pouze za účelem rozmnožování se. Běda tomu, kdo by o něm otevřeně mluvil, či v něm našel zálibu! Taková osoba musela být zaručeně duševně chorá! No a masturbace má přirozeně přinášet potěšení
a rozhodně ji nevyužíváme kvůli aktuální vizi reprodukce, tudíž se jí přiřklo množství již výše vypsaných zdravotních dopadů.


Zrcadlo, kalhotky a vaše dlaň
Pokrok masturbační mýty během let dokázal vyvrátit a my pokroku děkujeme za to, že se díky občasnému sáhnutí mezi nohy nestaneme nebezpečnými šílenci. Jedno známé moudro praví, že to dělají všichni a kdo tvrdí, že to nedělá, lže a dělá to dodnes. Buďme upřímní - snad každý si někdy zanavigoval svoji ctěnou ruku do těch nejtajnějších míst, protože věděl, že to v něm vyvolá příjemný pocit. Možností je dnes už spousta, o tom je zbytečné vést spory. Může vás nadchnout, když se jemně dotknete břísky prstů tam dole přes jemnou látku kalhotek, jiné zase nažhaví velké zrcadlo, kdy mají na svoji sólojízdu parádní výhled a současně se jim dostává i možnosti sledovat své narůstající vzrušení (někteří příznivci této varianty by vám řekli, že si díky tomu užijí rozkoš dvakrát, protože mají pocit, že jsou na to dva), chutím a fantaziím se opravdu meze nekladou. Samozřejmě za předpokladu, že nemáte v plánu jako rekvizitu využít nějaký zdraví ohrožující předmět, tam už by bylo rozhodně dobré zvážit, zda to skutečně bude stát za to.


Vzhůru na výpravu za potěšením
Moderní studie, naopak od dob minulých, masturbaci blahořečí. Proč? Díky tomu, že si občas dopřejete chvilku pro sebe, se naučíte dobře znát svoji anatomii a zjistíte, co vám dělá dobře a co nikoliv. Navíc tělo zaplavíte pozitivními hormony, které vám pomohou zvýšit sexuální sebevědomí a nebudete se ostýchat říct partnerovi, co byste v sexu rádi dostali, protože sex je především komunikace. Navíc, pokud jste zrovna bez partnera a nechce se vám hledat spřízněná duše, jde o ideální řešení, jak si neodpírat radosti a nebýt přitom za promiskuitu. A nezapomeňte - i masturbace je sex. Sex s někým, koho dokonale znáte a koho milujete, protože pokud neumíte milovat sebe, těžko zvládnete milovat druhé.
Masturbaci zdar!


Neumírej

15. března 2013 v 5:46 | HankaWilde |  Žánr lehkého hororu


,,Mám tomu rozumět tak, že mě opouštíš?'' Zbytečná otázka, ovšem snoubenec se s vámi nerozchází nejspíš každý týden. Stál ode mě na vzdálenost jednoho metru a upřeně hypnotizoval tkaničky ve svých botách. Pokrčil rameny. ,,Promiň, bude to tak lepší pro oba.'' Potom se otočil a bez jediného ohlédnutí odešel. Tak jsem zůstala nejen bez snoubence, ale i bez úžasného partnera. No, tak se s tím budu muset vyrovnat, život rozchodem nekončí.

V noci mě kolem jedné ráno vzbudila zpráva od kamarádky. Taky bych ten telefon mohla na noc vypínat. Psala, že její letitý kamarád měl večer autonehodu a leží v nemocnici v kritickém stavu. Netuším proč, ale tělem mi projel zvláštní pocit, takové možná až příjemné mrazení... rozhodně nešlo o lítost... Pozítří ráno volala, že její kamarád podlehnul následkům zranění a je mrtvý. Zemřel o půl druhé ráno. Nedokázala jsem najít slova útěchy... spíš - nechtěla jsem je najít.

Dny plynuly jeden za druhým ve své rutině a možná by docela splynuly ve své šedi, nebýt telefonátu mého bývalého snoubence. Jeho babička byla už delší dobu nemocná, v den, kdy mně zavolal, se jí přitížilo a byla odvezena o nemocnice. Jeho babičku jsem měla vždycky ráda, tak jsem ho politovala, ovšem někde uvnitř sebe jsem cítila zase to zvláštní chvění, něco jako satisfakci za náš nedávný rozchod. Do týdne ta nebohá stará dáma zemřela... přitom se zdálo, že se uzdraví.

O měsíc později spolykala moje nejbližší kamarádka nějaké léky, trpěla depresemi, to ano, nicméně koho by napadlo, že je její duše v tak rozbředlém stavu. Když jsem se dozvěděla, co se stalo, bylo mi na nic, ale ta vnitřní vibrace nepřestávala. Bylo mi téměř jasné, že přijde ta nejhorší možná varianta. Měla jsem nezvratný pocit, že jsem s tím vším nějak nepřímo propojená.

Zašla jsem za psychiatrem a svěřila se mu s tím, co se v posledních týdnech událo. Snažil se to svést na stres, nakonec mně udělal různá vyšetření, ale žádnou nejasnost nezjistil. Mezi řečí z něj vypadlo, že má známého - léčitele. Vzala jsem si na něj kontakt, přece jen - nebylo co ztratit.

Léčitel si mě vyslechnul, stejně jako předtím psychiatr. Když jsem domluvila, začal něco kreslit na arch papíru. Potom zvedl oči a vážným hlasem se zeptal ,,vy jste narozena v lednu roku 89?'' Přikývla jsem. Opět kreslil a zase otázka - ,,zažila jste v posledních týdnech něco nervově vyčerpávajícího?'' Zase jsem přikývla. Chvilku si mě prohlížel a jeho zrak padl na můj přívěsek na krku. ,,Odkud máte ten přívěsek?'' ,,Netuším... mám ho snad celý život a nikdy ho nesundávám z krku.'' Zbledl jak stěna. ,,Proboha! To není možné!'' ,,Co není možné?'' ,,Trpíte zvláštní posedlostí, říká se jí Jerremy-Folwlesův syndrom.'' ,,Co to znamená?'' Léčitel se odmlčel a potom začal vyprávět. ,,Přesně sto let před vámi se narodil jistý Jerremy Folwles. Ve velmi útlém věku ztratil oba rodiče a svůj smutek svěřoval stejnému amuletu jaký máte na krku. Měl pocit, že jeho trápení se musí vykoupit trápením někoho jiného. Síla negativní energie v jeho amuletu nabyla takové moci, že dokázal jen při myšlence, že je někdo z jeho blízkých v ohrožení života, zabíjet. Nemusel se přitom umírající osoby ani dotknout. Všichni zemřeli ve stejnou hodinu, pouze data se lišila. Když mu bylo dvacetčtyři let, zmizel beze stopy, nic po sobě nezanechal a i jeho amulet byl prohlášen za ztracený. Legenda však praví, že ten, kdo ho bude nosit, se propojí s Folwlesovou duší a až přijde příhodný čas, začne zabíjet stejným způsobem jako on...'' ,,Vy si myslíte, že ten amulet...?'' ,,Ano, jsem přesvědčen, že nosíte Folwlesův amulet. Dá se to prolomit pouze dvěma způsoby. Jedním z nich je vlastní smrt nositele amuletu...'' ,,A ten druhý způsob?'' ,,Zajděte za knězem, nechte sloužit za Folwlese mši, pomodlete se a odpusťte všem, kteří vám kdy ublížili, potom nechte Folwlesovi vystrojit pohřeb. Při pohřbu si amulet sundejte a hoďte jej na rakev mrtvého, jen tak můžete svoji i jeho duši odprostit od prokletí. Důležité však je, abyste opravdu odpustila všem...''

Poděkovala jsem a rychle utíkala do kostela. Druhý den se sloužila mše a za týden měla Folwlesova duše pohřeb. Hodila jsem mu přívěsek na rakev. ,,Budiž tobě i tvé duši odpuštěno, Folwlesi. Snad už teď oba najdeme svůj klid...'' Odcházela jsem ze hřbitova s dobrým pocitem. Zlo bylo pohřbeno.

Nazítří jsem vstávala mnohem klidněji a veseleji než v předcházejících týdnech. Šla jsem rituálně do koupelny, a když jsem míjela zrcadlo, ztuhla jsem hrůzou - Folwlesův amulet se opět houpal na mém krku...

Copak na tom záleží?

11. března 2013 v 16:35 | HankaWilde |  Na téma týdne...
'

Místo, kde chci žít... hm... kdybyste se mě na to zeptali před patnácti lety, odpověděla bych, že někde u moře, v takovém tom hezkém domečku na pobřeží, například na nějakém ostrově, který náleží Řecku. Ovšem Řecko je ve finanční krizi, tak by to možná nebyl nejlepší z mých nápadů. Navíc jsem docela citlivá na slunce a nemám ráda teplo, tudíž Řecko škrtám na seznamu. Ale ne tak úplně!

Když jsem se zbavila své řecké vize, začala mě lákat Velká Británie, nejlépe předměstí Londýna. Nicméně ani toto není přesně definovaná touha, kam směřovat své kroky a kde rozšiřovat rody.

Neznám snad osobu, která by se netěšila na den, kdy se odstěhuje od rodičů a užije si sladkou chuť svobody. Obvykle si neumíme ani představit, jaké jdou ruku v ruce s odstěhováním se povinnosti a zodpovědnost. Najednou jste dospělí, tak se dospěle chovejte. Kdo pochází (stejně jako já) z malého města, zpravila touží po možnosti odejít do města většího. Znamená to zákonitě pocit štěstí? Můžete být kdekoliv a nemusí vám to přinášet žádný duševní klid. Jenže tohle pochopíte až tehdy, když přijde ona samostatnost.

Kde vůbec chci žít? Možná není důležité kde, ale kdy a především s kým. Chtěla bych mít možnost cestovat v čase a třeba týden žít v pravěku, potom týden v Egyptě, další týden třeba ve druhé světové válce či na dvoře některého krále. Jeden den by byl málo, měsíc příliš, týden by mi bohatě stačil. Možná bych se pak i divila, co nám všechno v hodinách dějepisu zatajili. Těžko říct...

Buďme závěrem opět realisté! Chci žít především tam, kde je mi dobře, mám tam své blízké, přátele a možnosti chodit se inspirovat do přírody. Nechybí má oblíbená místa ani hromada úsměvných vzpomínek. K naprosté dokonalosti bych ještě přidala cihlovou zídku. Narazit si na hlavu baret, uplést dva copy, vzít láhev červeného vína a s nejbližším přítelem sedět v dubnovém podvečeru na té zídce, diskutovat o všem, co nás zrovna napadne a sledovat, jak slunce pomalu a zlehka padá za obzor. Když se nad tím zamýšlím, tohle všechno mi nabízí moje milované i nenáviděné Oslavany... jen tu cihlovou zídku jsem tam ještě neobjevila...

(Když jsem v Oslavanech, mám v hlavě často tento song - ''Jsem svobodný k tomu být cokoliv/ Cokoliv si zvolím/ a budu si zpívat blues, když se mi zachce.'' - věděli byste, který interpret ho nazpíval?)

Nejúžasnější ze všech nápadů divokého šílence

10. března 2013 v 8:00 | HankaWilde |  Autorův deník na druhou

Tak jsem se dneska zase snažila přemýšlet (jo, občas je to bolestivá záležitost). Ve všem tom koumání a hloubání jsem se snažila přijít na to, jak začít se správnými změnami. Blíží se jaro a já mám abnormální hromadu energie, kterou bych ráda kreativně využila. Napadlo mě, že si koupím sešit a budu si chodit kreslit někam do brněnského parku. Kreslila bych cokoliv, třeba smajlíky, to je fuk. Celý tento skvělý nápad má jeden háček - neumím kreslit, tudíž bych nejspíš jednoho dne netušila, co jsem se snažila svými kresbami říct. A potom přišla myšlenka k nezaplacení! Pořídím si sešit v tvrdých deskách, formát A4 a budu psát. To nejspíš ty, co tohle čtou, ani nemá šanci překvapit. A teď ke genialitě té mé osvícenecké myšlenky - budu zapisovat každý den, ovšem nepůjde o klasický deník. Najdu si takové místo, kam budu každý den chodit (nehledě na počasí) a budu rozvíjet svoje kreativní psaní. Zapíšu tam všechno, co mě zrovna napadne! Na mnou vybrané místo přestanu chodit toho dne, kdy dopíšu poslední stránku mého kreativního deníku!
Jen si tak říkám, jestli to už nebylo v nějakém filmu?! Nevzpomene si někdo? (Prostě se mně nechce věřit, že bych byla tak originální, že by šlo ryze o můj nápad)
Ještě dnes si jdu svého nového parťáka koupit :-).

Ženy a pánové tvorstva (část I.)

9. března 2013 v 5:41 | HankaWilde |  Nezařazeno (stylově se to nehodilo do žádné z rubrik)

Nedávno jsme měli se známým diskuzi o vztazích. Nejsem žádný expert v této oblasti, o to víc mě překvapilo, co všechno může mužům vadit. Ženy, nelekejte se, celý článek je psán s těžkou nadsázkou, tudíž ho neberte moc vážně, rozhodně neskačte pod vlak, nebalte svému drahému kufry ani nevyhrožujte sexuální abstinencí. Ničemu byste tím nepomohla. Samozřejmě, že váš muž je zajisté ten nejdokonalejší mužský v celém vesmíru a nic z toho, co si teď přečtete na něj nesedí, takže buďte klidná a přijměte naši upřímnou gratulaci, zavřete tento trapně feministický článek a běžte v klidu spát.


1. Smí žena večeřet?
Zajímavá otázka! Ženy teď hromadně kývají, že ano, ovšem pravda je někde jinde. Pokud jste prostorově o hodně výraznější než váš partner a třikrát do týdne do sebe k večeři nacpete dva steaky (a on jeden), bude vás dřív či později považovat za rozežranou a uteče vám za někým, kdo večeří rozumněji. Tak to prostě v životě chodí...


2. Kolik jsi jich přede mnou měla?
Jedna z nejhorších otázek vůbec! Inteligentní muž se vás na to nezeptá, protože ať už odpovíte cokoliv, stejně nebude spokojený. Řeknete-li pravdu a máte nízké skóre, bude si buď myslet, že lžete a záměrně počet předchozích milenců snižujete, v druhém případě vás bude mít za tu divnou, která toho v životě moc nezažila. Pokud je váš počet vysoký, budete za děvku. Tak si vyberte, co je lepší.


3. Máte o sebe dál pečovat?
Ano, zajisté! Myslíte si snad, že byste okouzlujícího muže získala na zanedbaný vzhled? Těžko! Vzhled možná není nejdůležitější, ale důležitý určitě je. Pozor, nepečujte o sebe však výrazně víc, než když jste pana dokonalého potkala, jinak by to mohlo vypadat, že máte potřebu poohlížet se po jiných mužích. Nezapomínejte se starat i o své zdraví a čistotu. Žádný muž vedle sebe nechce zanedbávané čuně. A ještě dodatek - většině mužů se líbí dlouhé vlasy, takže se určitě nestříhejte na dva milimetry.


4. Pravidlo tří zpráv
Dala jste si schůzku s úžasným mužem, ale on se nemá k tomu, aby vám napsal či zavolal? Tak mu napište první! Na tom není nic špatného. A teď opět nastává několik možností. Odepisuje stroze, v holých větách, nedokáže si na vás najít čas a odepisování mu trvá třeba i dva dny? Je nám líto, ale toto není muž pro vás, i v případě, že byste ho uhnala, tak pravděpodobně s ním šťastná nebudete. Dokázal odepsat v delších větách, dal si záležet na pravopisu a stihl vám nabídnout odpověď do čtyřiadvaceti hodin? Výborně, máte z poloviny vyhráno! (Za předpokladu, že šlo o pozitivní odpověď.) No a co dělat, pokud neodepíše vůbec? Můžete zkusit napsat druhou zprávu, případně i třetí, pokud ani jednou nepřijde žádná reakce, nekompromisně smažte jeho číslo, tenhle exemplář za vaše nervy opravdu nestojí. Jinak jde o léty prověřené pravidlo, ovšem dodržet ho v počáteční euforii, může být někdy náročné.


5. Nesmrtelný problém záchodového prkénka
Považujeme za slušnost zmínit tento nesmrtelný boj mezi muži a ženami. Uvědomte si, že ideální žena nad tím mávne rukou a až bude muset příště navštívit 'místo, kam i pan král musel pěšky', dá si prkénko pěkně dolů, zabere jí to maximálně dvě vteřiny. Takže přestaňte šílet a buďte ráda, že po sobě na záchodě splachuje.


Samozřejmě by se toho našlo víc, nicméně si chceme nechat něco i na příště, kdy budeme psát o zapomínání na výročí, škemrání o sex, přehnaném flámování... atd.

Hostinec U Bláhovky

8. března 2013 v 22:55 | HankaWilde
O tom, že rána s kocovinou jsou strašná, je zbytečné polemizovat. Stejně hloupá je i polemika o tom, že není pivo dobré. Nepatříte-li mezi nóbl smetánku a budete si chtít vypít opravdu dobré pivo, a to i za cenu, že ho budete pít na stojáka či venku před lokálem, pošle vás spousta zasvěcených Brňáků do Hostince U Bláhovky. Proč zrovna sem? To se dozvíte v následujících řádcích.
Kousek od zastávky Úvoz se nachází tato, na první pohled nenápadná, legenda moravské metropole. Kdo sem vkročí, neodolá a hned po příchodu si nejspíš objedná vyhlášené tankové pivo z Plzně. A věřte, že jde vážně o pivařský zážitek. Tohle pivo se pije samo a rozhodně nezůstanete u jednoho kousku. I nepivaři zde do sebe s přehledem zvládnou naklopit čtyři hrnky, o pivařích ani nemluvě. Když seberete odhodlání k návštěvě, ocitnete se jak v jiném světě. Obvykle je tu plno a sehnat, byť jen u baru, dobré místo na stání je úkol téměř nadlidský. Pokud se vám to podaří, vyhráli jste a můžete směle nasávat prvorepublikový styl a mnou tolik opěvované pivo.
Zapřísáhlí nekuřáci a frfňálci s nosem nahoru se zde nejspíš moc bavit nebudou. Stejně tak nedoporučuji chodit sem, pokud už máte na večer nějaký program, protože je tu silné riziko, že program zrušíte, prostě se vám odtud nebude chtít odcházet.
Já jsem v Brně už nějaký ten pátek a po včerejším absolvování kryglistiky v Hostinci U Bláhovky se jen divím, jak je možné, že tento podnik tak dlouho unikal mé pozornosti. Bezpochyby se tam s radostí budu vracet, protože teď už vím, že pít pivo vestoje mi rozhodně nevadí.

Vzteklý Wildes... hodně vzteklý

7. března 2013 v 5:33 | HankaWilde |  Autorův deník na druhou

Předem bych ráda své čtenáře upozornila, že následující řádky píšu v lehce zatemněném stavu, takže se tam možná projeví i lehká agrese. Jsem kliďas, ale dneska ve mně prostě bublá vztek jak nakvašený bahno!
Zkrátka a dobře povoluji uzdu svému osobnímu vzteku, tak mě za to třeba i sežerte, tučná jsem dost, tak se aspoň jednou pořádně najíte. No, nekupte to?! A teď k tomu, co mě tak hrozně zase zvedá z mojí autorský židle, proč proskakuju stropem a rvu si vlasy z hlavy. Se*e mě blog! Fakt, celej tenhle pošahanej server, přemýšlím, že se stejně jako někteří mí předchůdci přestěhuju jinam.
Nevím, kolik z těch, co tohle budou číst, má svůj blog zde, nicméně se shodneme nejspíš na pár věcech. V jednom kuse tady něco nefunguje - lahůdka sama o sobě. K tomu připočítejme nízký výběr z palety písma, což nás 'neajťáky' docela sráží k zemi. Jako bonus tomu vévodí nezlomný fakt, že občas nejdou přidávat komentáře (někdy dokonce coby autor nemůžete přidat komentář pod svůj vlastní článek, úžasné!), publikované články sem tam samovolně zmizí a zase se objeví... atd. atd.
Druhá věc, a ta mě štve o dost víc, jsou někteří místní vylízaní pisálci. Jejich blogy jsou nudné, trapné a nemají čtenářům co říct ani nabídnout. Hloupé na tom je, že velké procento místních majitelů blogů vůbec neposlouchá zpětnou vazbu. Tak by to asi nešlo, vážení! Blog je veřejná věc, takže se naučte pár základů. Především naslouchejte svým čtenářům a nechte je, aby váš blog tak trochu tvořili s vámi. Pokud už o něčem píšete, buďte informovaní o tom, co zrovna zpracováváte a nepodsouvejte hloupé a trapné bludy. Pokud je podsunete, naučte se přijmout kritiku, život totiž není jen samá chvála! Kritika je dost důležitá položka, abyste se mohli ve své vlastní tvorbě posunout někam dál. No... a to poslední - naučte se pravopis, fakt nikdo není zvědavej na to číst o tom, že 'zýtra pojedete na vílet', ale jo, možná se najde pár hloupoučkých ovcoidních vlezprdelků, kteří vás na váš 'pravopys' neupozorní a budou na vaši tvorbu pět pouze samé ódy. Věřte, že s tímto přístupem si za pár let můžete se svými elaboráty z blogu akorát tak vytřít místa 'kde slunce nesvítí.'

A klidně mě za můj názor sežerte zaživa nebo mně píchněte vidle mezi žebra....

Nejčastější sexuální omyly a mýty

5. března 2013 v 22:01 | HankaWilde |  O sexu vážně i nevážně, protože je to největší legrace bez smíchu


Žádný učený z nebe nespadl, to je odpradávna jasná věc. Spoustě věcí se dá snadno naučit, jen je dobré, mít k tomu nějaké to ''know-how.'' Ačkoliv žijeme v 21. století, máme neustále problém mluvit se svými partnery otevřeně o sexu. Je to škoda, základ problému je často právě v nedostatečné partnerské/milenecké komunikaci. Možná, že dnešní článek většině čtenářů nepřinese žádnou převratnou osvětu (v tom případě všechno víte a my upřímně gratulujeme), nicméně věříme, že snad někomu pomůže do budoucna vyvarovat se největších a nejhorších chyb na poli milostném. Pojďme si je podrobněji rozebrat.
Nejspíš se budete divit, co všechno by se mělo v posteli zakázat s okamžitou platností, případně trestat alespoň pár měsíci arestu a věřte, že partner/ka vám to zřejmě neřekne, protože koukat do země a tvářit se, že je všechno ok, je pro mnohé lidi snadnější.


1. Chytrá rada - PÁNOVÉ, NELYŽUJTE!
Snad každý druhý muž si někde ve skrytu duše myslí, že nás ženy děsně rajcuje (hlavně v pozici zezadu), když přestane na chvilku ''šťouchat tam a zpátky'' a začne se místo toho vlnit v bocích a přirážet krouživými pohyby. Ne, ne a ještě jednou ne! Nedělejte to! Většině žen to dokonale zchladí libido, protože na tom vůbec nic vzrušujícího není. A jestli čekáte, že za to poděkujeme, čekejte dál...


2. Rada k nezaplacení - JEDEN HARD A DRUHÝ SOFT
Jako u všech bodů, které zde přejdou na přetřes, i zde je hlavním základem komunikace. Je nejvyšší čas pochopit, že každý jsme od přírody jiný a tudíž je rozdílná i naše sexualita. Pokud je jeden na něžnosti a druhý spíš na rychlovky, může jít o problém, ale také nemusí! Promluvíte-li si na tohle téma, uvidíte, že vám partner rád vyhoví. Pořád je tu totiž možnost, že stále neměl s kým zažít to, co se líbí vám nebo s tím má špatnou zkušenost. Nejvyšší čas odstranit toto tabu.


3. Trapný mýtus - HEKAJÍ JEN LEHKÝ HOLKY
A to jste jako četli kde? Nikdo vás nenutí křičet u toho jak pornohvězdy, ovšem zachováváte-li si po celou dobu kamennou tvář, těžko přesvědčíte vašeho postelového parťáka o tom, že si sex užíváte. Doby našich babiček, kdy se sex dělal ve tmě, potichu a pod peřinou by se měly škrtnout z čítanek a knih. Ovšem pozor, pokud máte v sexu tendenci se smát (myslíme opravdu výbuchy smíchu), upozorněte na to raději předem, jinak by to mohlo vypadat, že je ten druhý úplné dřevo a nemehlo a vy se mu smějete.


4. Trestuhodný předsudek - CO SE LÍBÍ MNĚ, LÍBÍ SE I TOBĚ
No jistě, pokud se včas nezmíníte o tom, co vás vzrušuje, tak se nemůžete divit, že je to jiné, než byste chtěli. Lidé jsou naprogramovaní tak, že pokud se o své chutě nepodělíte, pojedou v posteli podle vlastní anatomie, toho, co se líbí jim, případně toho, co rozpalovalo vaše předchůdce... a to asi nechcete, ne?


5. Zažitost odsuzující do vod břídilství - ŽENY CHTĚJÍ POŘÁDNÝ NÁSTROJ
Spíše mužský než ženský předsudek. Snažně vás prosím, vypněte to porno, máte z toho pak v hlavě bludy. Ono na té velikosti vážně nezáleží. Pardon, záleží! Pořád si dost vysoké procento mužů myslí, že dámský klín je nekonečně hluboký. No, kéž by byl! Nadměrná velikost je spíše příkořím a vůbec nejhorší kombinace je, když vaše něžná polovička řekne, že ji sex bolí, tak je možná čas změnit pozici a ne ještě přidat. Chcete jí snad zprotivit sex na věky věků?


6. Záležitost zprotivující požitek - PŘEDEHRA JE ZBYTEČNÁ
Není! Jistě, existují typy žen, kterým stačí stáhnout kalhotky a jsou připraveny, těch je ovšem minimum. Sex je obřad a vcítění se i do potřeb toho druhého. Hlaďte ji, líbejte a nadšeně sledujte, jak bude spokojeně vrnět. Že vám nestojí za to, ztrácet tímto způsobem váš drahý čas? Budiž, jak je libo - však vás ani nikdo k tomu nenutí, máte-li obě ruce funkční.


7. Nadhazuji to celou dobu - MLČÍM JAKO RYBA
Proč? Probůh! Někdo chytrý vám řekl, že o sexu se nemluví? Otevřete oči a prvé řadě pusu. A hlavně, zapamatujte si dvě důležité pravdy - o co si v posteli neřeknete, to nedostanete a věc druhá, kterou si neradi připouštíme - to, že si o něco v posteli řeknete, ještě nezaručuje, že to bude úplně podle vašich představ... a potom nezbývá než zase mluvit, mluvit a mluvit...

MNOHO ŠTĚSTÍ!


Související odkaz:

Asi se potřebuju slovně vyzvracet...

5. března 2013 v 4:14 | HankaWilde |  Autorův deník na druhou


Jsem blbec, hrozně blbej blbec... jo, jasně, těžko budu chytrej blbec, ale i tak. Jste-li mravokárci, přestaňte číst, nerada bych kohokoliv pobuřovala! Pokud na to máte žaludek, čtěte směle dál, ovšem je možný, že na konci si budete rvát vlasy z hlavy, mlátit hlavou do zdi nebo se hystericky smát, jak může být někdo v mým věku tak blbej (vždyť jsem napsala, že jsem hrozně blbej blbec, tak nevím, čemu se divíte). Tak jo, hezky od začátku.
Znáte taková ta rána, kdy se proberete s kocovinou v cizí posteli a dáváte dohromady střípky z předchozí noci? Pokud ne, tak věřte, že stačí pár skleniček něčeho ostřejšího a může se to stát rychlostí světla. No jo, chlast je svině, do toho připočítejte sympatizování s osobou opačného (či stejného, to už nechám na vás) pohlaví a zbytek už závisí čistě na vaší zamlžené fantazii. Necháte-li to zajít až k tomu noclehu, odpusťte si řeči jako 'byl jsem hrozně na hadry.' Možná byl, ale přece jen - snad mám nějakou soudnost, ne? (Větu 'měj soudnost' používám v otupělém stavu až podezřele často) Stejně si říkám, že dokud návštěvám nevyhazujete spodní prádlo z okna, nezvracíte jim do bot v hale nebo během soulože neusnete, tak až tak moc na plech snad nejste. Ale pořád jsem ještě neobjasnila, proč jsem blbec, nicméně většina už to beztak tuší.
Jo, jasně... vzbudila jsem se v cizí posteli. Teda ne v úplně cizí a docela dost si toho i pamatuju. No... šlo o jednu starší kapitolu, takže rozhodně žádná premiéra. Dokonce si pamatuju, že jsem jim snědla v noci v kuchyni jablko a hrozně jsem se smála tomu, že jsem jim nejspíš snědla kuchyňskou dekoraci (kdybyste to viděli, tak úhledně vyskládaný jablka na misce nemá v kuchyni snad nikdo!). Ani to vstávání ráno poté nebyl takovej šok, však jsem psala, že nemám okno jak vrata. Ani jeden z nás aktuálně s nikým nechodí, takže není v podstatě co řešit, výčitky svědomí jsou možná tak pojem ze slovníku... atd. atd.
Jenže... každá mince má dvě strany a já si od toho rána říkám, že chci ještě, ještě, ještě a ještě! Zkrátka ještě jednu (ne, kecám, jedna je s ním málo) žhavou noc. Ačkoliv bych běžně asi věděla, jak to naznačit, tady je moje mysl brutálně v koncích. Prostě fakt nevím, netuším...
Nejspíš na mě už vlezlo jaro, jinak nechápu, co tak blázním. Očumuju chlapy v šalině, pořád se směju a poslouchám divnou hudbu. Asi se začnu učit výčitkám svědomí a zkrotím tak svoje pošahaný hormony. :-)

Duševní obnažení

4. března 2013 v 18:18 | HankaWilde |  Na téma týdne...

Přátelé, tak jsem opět zjistila, že mi jde aktuální téma docela dost na ruku a mám k němu co napsat. S depresemi jsem se potýkala osobně, takže půjde o něco jako osobní zpověď, doufám, že mě za to mí čtenáři neodsoudí.



Celý můj depresivní kolotoč začal přibližně v polovině října 2011, možná je to překvapivé, ale odstartovala ho radostná zpráva. Seděly jsme na konci září s kamarádkou v hospodě, měly jsme zlehka upito a mně přišla na telefon zpráva s tímto textem 'ahoj Hani, musím ti oznámit, že budeš teta.' Trošku mně to vyrazilo dech, protože mám jen jednoho sourozence, navíc o tři roky mladšího, nicméně jsem měla radost. Doma nastaly menší rozbroje, ale v momentě, kdy sestra donesla od lékaře papír, který potvrzoval její požehnaný stav, rodiče vychladli a začali se na své první vnouče těšit. Nikdo z nás tehdy netušil, že nám všem dokážu během krátké doby připravit peklo na zemi.

Většina depresí má svůj spouštěcí faktor, u mě šlo o dva úzce spjaté faktory. Doma jsem se toho času objevovala přibližně jednou za týden, byla jsem zvyklá, že se veškerá pozornost upínala na mě a najednou si mě nikdo nevšímal, možná se to nezdá, ale zabolí to a píchne vás to někde hodně hluboko. Druhým kamínkem depresivní mozaiky bylo to, že jsem starší, tudíž se ode mě očekávalo, že budu mít dítě dřív než sestra. Známí na ulici mě zastavovali, hromadně gratulovali, jenže si nikdy neodpustili otázku 'a není ti líto, že tě ségra předběhla?' nebo něco na styl 'no jo, mladší švica čeká dítě, má partnera a co ty, kdy se konečně usadíš, no?' Nebylo mně líto, že mě předběhla a ani jsem se nechtěla usazovat, ovšem, když to posloucháte několikrát denně, zaseje to kdesi ve vás malé semínko vzteku.

Den, kdy jsem nasedla na vozík s cílovou stanicí 'Depresivní peklo', si pamatuji jako by to bylo včera. Měla jsem skleslou náladu a zašla jsem do svého oblíbeného antikvariátu, knížky mě vždycky dokázaly uklidnit a přinášely mi radost. Tedy alespoň do tohoto dne. Přišla jsem domů, apaticky vyskládala knížky na stůl, odsunula je od sebe půl metru, podívala se na své milované knihy jak na hromadu hnoje a zareagovala asi následovně 'hm, knížky, no a co?' Sakra! Jak - no a co? Měla jsem přece vzít alespoň jednu nadšeně do ruky a hned se začíst! Tak to bylo psáno v mých předchozích životních scénářích, tak proč to dnes nejde?

Vzhledem k tomu, že podzim už vládnul v celé své kráse, napadlo mě, že za moji špatnou náladou stojí nedostatek vitamínů. Řekla jsem si, že si druhý den koupím hromadu ovoce, celou hromadu sním a bude všechno zase tak jako dřív. Ach, jak omylní umíme být! Ani ovoce mi na náladě nepřidalo a mělo být hůř.

Den za dnem jsem na sobě sledovala změny. Dělalo mi problém vstát z postele, někdo na mě zvýšil hlas a já jsem třeba celý den už nepromluvila (já, která běžně nezavřu pusu!!!), dokázala jsem hodiny hypnotizovat okna a přemýšlet, ze kterého mám skočit a ukončit tím všechna svá trápení. Poznala jsem, jaké to je, když vás bolí i jediná myšlenka na to, že byste se měli usmát, natož potom snaha o úsměv. Vypadala mně asi polovina vlasů (naštěstí jich mám hodně), bála jsem se podívat lidem do očí, zavírala se mezi čtyři stěny pokoje, odpovídala jsem jednoslovně a propadala se do stavů nesnesitelné úzkosti a zoufalství. Abych byla schopná alespoň minimální komunikace, začala jsem pít. Vyhýbala jsem se jídlu a nebylo výjimkou, že jsem za tři dny nic nesnědla a jen proplachovala játra tvrdým alkoholem, na mou chabou obranu bych možná mohla dodat, že si to ani neuvědomíte, protože postupně ztrácíte přehled o čase, životě a celkovém dění. Nejdříve jsem si myslela, že jde o chvilkovou skleslost, jenže sebevražedné myšlenky a dny, kdy jsem trpěla jako zvíře, se neustále stupňovaly. Když to trvalo přibližně měsíc, začala jsem mít strach o sebe i své okolí. Bála jsem se, abych někomu v afektu neublížila (stačilo posunout můj hrnek s kávou a chytala jsem hodinový záchvat, že mě mí blízcí nenávidí a jsou proti mně spiknutí). Zároveň jsem si uvědomovala, že se jedná o něco, s čím si sama poradit nezvládnu.

Kolem Vánoc jsem se navenek trochu zklidnila, jenže po Novém roce jelo všechno od začátku. S vypětím sil jsem vytočila číslo na psychiatra a objednala si konzultaci. Věděla jsem docela přesně, co mi je a kde je problém, jen jsem se s tím nedokázala sama vypořádat. Diskutovali jsme v ordinaci několik hodin, také mi bylo pohrozeno protialkoholní léčebnou a během naší debaty jsem vesměs mluvila jen já. Nakonec jsem odcházela jako nový člověk, nic převratného jsem se nedozvěděla, ale byla jsem navedena správným směrem. Můj život dostal nový rozměr. Také mi bylo řečeno, že lidská duše je dost křehká a minimálně další rok, je tu reálné riziko, že se mi deprese vrátí, tudíž bych měla být opatrná a stranit se situací, které by je mohly opět spustit. Netajím se tím, že jsem měla deprese, beru to jako součást své osobnosti.


Možná se ptáte, jak to dopadlo se sestrou a miminkem. Když švicu na konci května odvezli do porodnice, nevyhnula se komplikacím, nemohla jsem být u ní, ale něco ve mně si řeklo, že chci být svému synovci dobrou tetou. Doufám, že se mi to daří, protože toho našeho andílka bych nevyměnila za nic na světě, ale to už je zase jiný příběh...