Únor 2013

Co vám možná o orgasmu zatajili

27. února 2013 v 19:43 | HankaWilde |  O sexu vážně i nevážně, protože je to největší legrace bez smíchu

Zřejmě se shodneme, že o sexu i orgasmu toho bylo napsáno nespočet. Rozhodně si nemyslím, že bych přinášela nějaký revoluční článek, jen si někdy říkám, že nám různé ženské časopisy umí docela srazit sexuální sebevědomí. Zahoďte všechny Cosmopolitany, Joye a podobné zabírače místa v kabelce a pokuste se napravit to, co díky četbě článků o sexu ve vaší ložnici napáchalo možná více škody než užitku. Ne, každý se mnou bude v následujících řádcích souhlasit a já samozřejmě uvítám i váš nesouhlas.

1. Všechno je to v hlavě:
Toto není rozhodně nic nového. Základem k tomu, aby se země zachvěla je úplné vypnutí myšlenek. Zdá se to snadné, ovšem je to docela težší úkol, než se zdá, přece jen - mnohdy ani nevíte jak, ale cestou na vrchol se rozpomenete na nějakou absurditu. Pokud vaše sexuální vzrušení v tu chvilku dosahovalo na osobní stupnici od jedné do deseti osmičky, sklouznete kamsi k chabé pětce a celá estráda začíná nanovo. Smiřte se s tím, že pokud opravdu neuvolníte mysl, hurikán se vaší ložnicí pravděpodobně neprožene. Což ovšem neznamená, že nemůžete i tak zažít skvělý sex!


2. Není orgasmus jako orgasmus:
Možná už vám některá z vašich kamarádek u kávy nadšeně sdělovala, že jí ten její nový alfasamec dokáže v posteli zařídit vyvrcholení šestkrát po sobě a ideálně mu to netrvá déle než patnáct minut. Jak to sakra ten chlap dělá? Možná úplně stejně jako ten váš! Jenže to, co vám kamarádky ani časopisy neřeknou, je fakt, že je více druhů ženského orgasmu. A ten, kdy se vám udělá mdlo, zatočí se vám hlava, vzýváte boha, rostou vám křídla a spousta dalších věcí, nezažijete během krátkého časového úseku více než dvakrát. U tohoto výbušného orgasmu dochází mimojiné k celkové únavě organismu a kdybyste ho opravdu zažila tolikrát, jak vám tvrdí kamarádka, moc si ho ve skutečnosti neužijete, protože byste pravděpodobně omdlela vyčerpáním. To, o čem mluví vaše přítelkyně i magazíny jako o několikanásobném orgasmu, je nejspíš informace, kterou je myšleno několik slabších orgasmů (předorgasmů) a jeden, maximálně dva výbušné.


3. Když se země nechvěje:
Žádný orgasmus = špatný sex? Pryč s tím! Hloupý mýtus, který může mít fatální dopad. Orgasmus prostě nebyl, není a nebude samozřejmostí, ať už budete brázdit ložnici s kýmkoliv. To, že se pod vámi zatím neotřásla zem, může spočívat i v tom, že je kdesi ve vás potlačen nějaký blok ani o tom sama nevíte. Nikde však není napsáno, že si sex nemůžete užívat i tak. Zkuste pracovat se svou myslí, mluvte v posteli o svých touhách (věčný partnerský problém) a kdo ví, možná se hranice, vašeho sexuálna sama protrhne snadněji než byste čekala.

4. A když to opravdu, ale opravdu nejde:
Pokud to nejde (ani když se zkoušíte potěšit sama), nebojte se obrátit na odbornou pomoc, sexuolog se vám smát nebude, tyto případy řeší dnes a denně. Stydíte-li se vyhledat pomoc odborníka, promluvte si s partnerem. Rozhodně mu nezkoušejte hrát divadýlka hekáním a podobně, zbytečně tím uškodíte oběma, partner si bude myslet, že je všechno v naprostém pořádku a budete-li chtít změnu, nejpíš se bude divit, že vás najednou vzrušuje něco jiného, vždyť předtím jste tak hezky hekala! Ach jo, vidíte tu komplikaci?

5. Ne, že byste to nevěděla už dávno:
Doby, kdy se smělo oddávat se radovánkám jen pod duchnou a ve tmě jsou dávno pryč (naštěstí). Jedním z důležitých faktorů je, mít se ráda. Jen sebevědomá milenka je milenkou dobrou. Nezáleží na věku, kráse, postavě ani velikosti prsou, dokud se nepřijmete v plné kráse, bude pro vás sex polovičním požitkem. Tak schválně - zkuste se svléct a jděte před velké zrcadlo. Pohlaďte se na prsou či na přechodu bříška a boků, užívejte si to. Vidíte, jak jste krásná?


Na konci osobního nekonečna

26. února 2013 v 13:11 | HankaWilde |  Na téma týdne...
Poděkování patří Michalovi D., kdyby mně neposlal o půl druhé ráno odkaz, který mě rozpláče (no jo, jsem cíťa), tak bych se neponořila do takových myšlenek.


Co je nekonečno? Logicky odpovíme, že to, co nemá konec. Vetuji logiku, bouchám kladívkem do stolu a logiku odsuzuji na dva dny samoty nepodmíněně - samozřejmě jí nedávám ani minimální možnost odvolání se.
Nekonečná je touha, sny, chuť žít, naše vlastní hloupost, permanentní alibistické obhajování se a někdy i hloubka slov. Těch slov, která zraňují... možná právě o nich budou následující řádky.
Odepíráme si něco, protože si do hlavy cpeme myšlenku, že to mít nemůžeme, řídíme se svým (snad) racionálním uvažováním a odsouváme cit na kolej vedlejší. Nech zvítězit rozum! Nemůžeš to získat? Vzdej se! Nevzdáš-li se včas, bude tě to jednou bolet... moc bolet. A co když příjde den, kdy máme to vytoužené na dosah ruky, jen udělat ten krok kupředu? Nakroč směrem vpřed, a můžeš ztratit definitivně svoje vysněné naplnění citů, snů i tužeb. Zas ta logika! Ach logiko, jak ty nám komplikuješ životy! Ztratím-li definitivně, bolest nad ztrátou bude oním nekonečnem, stejně tak jako váhání, jestli mám ten krok udělat, či nikoliv, délka toho kroku se také zdá nekonečnou.
Ani tisíc ledových sprch za den mě není schopno probrat ze snu a touhy. Zakažte mi ji! Nechci být citově sebedestruktivní. Už zná naše medicína lék na nemoc zvanou rozum versus cit? Pardon, další nekonečná záležitost, takový lék je nemožné najít. A mysl se srdcem bude vždy proti sobě stát a bojovat a navždy budeme mít v sobě zakořeněnou potřebu se hnát za tím nekonečně vzdáleným ideálem, který nám leží na dosah.
Omlouvám se ti, logiko moje bláznivá, nejspíš došlo k justičnímu omylu. Verdikt zní, že jsi nevinná a pouštím tě na svobodu...

A zde je onen zmíněný odkaz:

Pustit žilou ano či ne?

23. února 2013 v 23:19 | HankaWilde |  Nezařazeno (stylově se to nehodilo do žádné z rubrik)




Před pár dny jsem se rozhodla udělat dobrý skutek, tak jsem zvedla telefon a objednala se na transfuzní oddělení nemocnice, kde jsem byla vloni v říjnu darovat krev, na další dárcovský odběr. Přesněji, objednávala jsem se letos v lednu, nicméně na odběr jsem musela počkat do února, poněvadž je u žen stanovená hranice maximálně tří krevních odběrů za rok (u mužů je to 4x ročně). Vždycky, když se chystám na transfuzní stanici, hřeje mě u srdce myšlenka, že možná někomu pomůžu, přece jen - já se ze ztrátou 470 ml životodárné tekutiny docela snadno vypořádám. Navíc dárců se skupinou AB je stále nedostatek, takže proč nepodat pomocnou ruku?
Vím, že mezi mými známými je několik osob, které se ke stejnému kroku stále ještě odhodlávají, takže jsem se rozhodla přiblížit jim svoje osobní zkušenosti.
Po příchodu na recepci transfuzního oddělení se ohlásíte a můžete si odložit osobní věci (kabelku, notebook), současně se vás zeptají, zda budete chtít propustku do zaměstnání (máte nárok na celý den volna, pokud je vám odběr zamítnut, máte nárok na omluvení čtyř hodin toho dne). Následně vyplníte dotazník, jedna strana dotazníku je zaměřena na váš minulý a současný zdravotní stav, dědičné nemoci apod. Pokud jdete darovat krev poprvé, měli byste si nejdříve přečíst poučení pro dárce krve. Po vyplnění dotazníku počkáte, než si vás zavolá některá z pověřených osob na přepážce. Tento krok se dělá mimojiné kvůli aktualizaci osobních údajů (telefonní číslo, adresa) pro případ, že by něco nebylo v pořádku nebo by byla potřeba vaše krev dříve než se rozhodnete k dalšímu odběru. Formality jsou za námi, tak nás pošlou za roh do čekárny a my si jdeme nechat 'pustit žilou.'
Posadíme se a vyčkáme, než si nás zdravotní sestra pozve do ordinace na předodběr. Kromě toho, že vám odeberou malou ampulku krve, změří vám teplotu. Na chvilku vás pošlou zpět do čekárny a do deseti minut dostanete papír s vyhodnocením. Teď zbývá konzultace s doktorem, který již má v počítači kompletní výsledky vašeho krevního obrazu, jde o nezbytný krok, neboť se díky tomu odhalí, zda nejste nemocní, máte dostatek železa v krvi či ve vaší krvi nepřebývá něco, co přebývat nemá. Dozvíte se jeden ze tří možných verdiktů. Zamítnuto, může znamenat definitivní zamítnutí a ztrátu možnosti někdy krev darovat nebo jde odklad delší než měsíc. Odklad je verdiktem tehdy, pokud byste mohli být do šesti týdnů ve vyhovujícím zdravotním stavu a vyhovuje znamená, že vám byl odběr schválen, protože všechny požadované hodnoty jsou takové, jaké mají být.
Vyhovujete-li, pošlou vás do tzv. čajovny, kde si můžete dát čaj a rohlík (na odběr se nemá chodit nalačno). Umyjete si obě ruce po loket (kvůli možné infekci) a opět čekáte na zavolání vašeho ctěného jména. V místnosti, kde se pouští žilou jako na běžícím pásu, jste usazeni (napůl sedíte, napůl ležíte) na lehátko, dostanete do ruky antistresový míček na mačkání a dobrý skutek začíná. Píchnou vám do ruky jehlu, která je napojená na odběrový vak, do než se sbírá pouze vaše krev, kterou následně po odběru označí a zakonzervují. Proces odběru trvá pár minut, nicméně (především prvodárce) si vás tam ještě chvilku nechají, poněvadž se občas stane, že někomu v důsledku krevní ztráty prudce klesne tlak a mohl by omdlít. Po odběru se nedoporučuje vykonávat fyzicky namáhavou práci či řídit auto, zkrátka ten den, který máte ze zákona omluven, je opravdu ideální odpočívat.
Já sama jsem žádnou výraznou únavu necítila, tedy alespoň prvních několik hodin ne. K večeru jsem byla nadměrně unavená, dostavil se pocit vlčího hladu a prakticky celý den jsem nebyla schopná ze sebe dostat delší souvislou větu, ovšem na každého to působí jinak a jsou i případy, kdy dárce není skoro vůbec unaven. Lehkou únavu jsem pociťovala ještě následující dva dny, ovšem nešlo o nic, s čím by se nedalo normálně pracovat nebo chodit do školy. Jenže - všechno má své pro a proti, dobré skutky nevyjímaje.
Lékaři vám to nejspíš neřeknou (navíc to není ještě definitivně potvrzeno), ale u mnohonásobných dárců (10 a více odběrů) se může zvýšit riziko výskytu rakoviny či leukémie. Proč o tom doktoři záhadně mlčí? Protože by potom neměli téměř žádné dárce a krev je potřeba a hlavně, jak jsem již uvedla - není to stále ještě prokázáno. A ještě jeden dodatek - v čím vyšším věku krev darujete, tím hůře se s tím tělo srovnává.
Můj názor - darovat krev? Ano, ovšem jednou, maximálně dvakrát během roku, to naprosto stačí. Je krásné udělat dobrý skutek, ale rozhodně není rozumné podcenit všechna možná (byť jen velice nízká) rizika.

Zdravější a krásnější cíl

21. února 2013 v 17:33 | HankaWilde |  Autorův deník na druhou


Když jsem se dnes rozhodla vydat další článek, neušlo mé pozornosti aktuální téma pro tento týden. O problémech 21. století by se daly psát sáhodlouhé elaboráty, což je nezvratný fakt a já si říkala, že mi toto téma jde krásně na ruku. Nebudu tady řešit antikoncepci, globální oteplování, výhody a nevýhody daňové progrese, letecké havárie, zemětřesení, společenské rozdíly ani nic tomu podobného. Nicméně bych se ráda pozastavila nad problematikou, která sužuje takřka všechny alespoň trochu vyspělé země.
Rozhlédneme-li se kolem sebe, zjistíme jednu smutnou pravdu - jsme tlustí! Ne, všichni, ovšem značná část populace tlustá je. A já nejsem výjimka! Nedisponuji sice žádnou morbidní tloušťkou, nezvratným faktem ale zůstává, že jsem v posledních třech letech přibrala... hodně přibrala, dokonce možná tolik, že by stačilo dalších pět kilo nahoru a já bych si mohla na břicho odkládat pivo, jak to občas můžeme vidět v televizi. Možná to zní vtipně, ale ve skutečnosti to vtipné není, spíš je to k zamyšlení. A jestli to povedu tímto tempem dál, tak riskuji, že za pět let bude lepší mě přeskočit než obejít. Úžasná vize!
Kdybych byla muž, možná by mně to ani moc nevadilo, jenže jedním z úkolů ženy je, aby se mužům líbila. Ač si nemůžu stěžovat na nezájem, myslím si, že by nebylo od věci nějaké to kilo sundat. Nečekejte srdceryvnou zpověď či nářky, ne, to není můj styl, spíš si říkám, co všechno vedlo k tomu, abych tolik přibrala a šokovaně koukala na trička v mé skříni, na jejichž cedulkách se pyšní písmenko M a v duchu se vztekala, že se do nich nevlezu ani při nejlepší vůli. Přeháním, vlezu se do nich, ale jak v nich vypadám? Určitě jinak než kdysi (a rozhodně ne lépe). Ještě horší je zjištění, že do mnohých kalhot, které mi bývaly volné, musím dnes doslova naskákat a zapnout je vleže a pak to všude škrtí, přetíká a vůbec to vypadá tak nějak... mírně řečeno - nehezky a pokud máte alespoň minimální soudnost, nejspíš teď souhlasně kývete hlavou.
Dalším z faktů zůstává, že si často nesahám do svědomí, a i když jsem si některých věcí vědoma, potřebuji je občas slyšet od druhých - ano, dost záleží na tom, od koho to slyšíte a jak vám to podá. Mně to bylo podáno asi takto 'no, prostě shoď ten pupek, nesluší ti to!' Urážlivé? Asi ano. Proč mě to neuráží, nutí mě to zamyslet se a říct si 'sakra, je to tak'? Proč? Protože břicho nesluší nikomu! A když nikomu, tak nikomu a žádná výjimka na to neplatí. Jistě, můžu říct, že se mně úměrně s rostoucí váhou zvětšila prsa, ovšem prsa nejsou všechno, a když máte především někde pod prsama 'obrácenej lavor', tak vám sebelepší ani větší prsa šarm nedodají. Dámy, prsa vás nezachrání a myslete si co chcete.
Můj zásadní problém spočívá v tom, že se ze mě stal pisálek od notebooku, flákám spánek (někdy nespím i dvě až tři noci), naprosto strašně se stravuju - občas se mně v zápalu psaní stává, že ani nepostřehnu, že celý den, někdy i dva dny, vůbec nic nejím - což potom má děsivé dopady tím, že můžete sníst, co chcete (sebemenší či lehčí porci), ale stejně se to do vašeho těla vryje špatně smazatelnou stopou. No a tomu všemu korunuje skutečnost, že slovo sport není mým nejlepším parťákem, nepočítá-li se však posilování s půllitrem. Dokonalá bilance, že?
Tak jsem si řekla DOST! (Fuj, to zní jak z reklamy, na hubnoucí prostředky) Je nejvyšší čas se zamyslet a něco s tím dělat, aby se to záhadně smrsknuté oblečení dalo opět vytáhnout ze skříně a mohlo se pyšnit prezentováním se na mně. Sama sobě slibuji, že budu svoje stravování víc sledovat - to je prostě základ, přestanu sportovat jen tou formou, že občas sprintuji na šalinu, přestanu do sebe lít hektolitry kafe (jedno denně stačí!) a taky s tím tekutým chlebem národa českého uberu na plynu, občas ho vyměním za (o něco zdravější) skleničku vína, ale celkově budu míň flámovat, přece jen - když nechodíte moc pařit, tak nejspíš ani moc alkoholu nevypijete. Stejně už si moje tělo urputně žádalo změnu!
Tak uvidíme za pár týdnů/měsíců, protože se mně nelíbí vědomí, že zvyšuji celosvětou statistiku v tloustnutí (komu by se to líbilo?), a když jsem zvládla přibrat, logicky bych měla zvládnout to i shodit. A nevím, jak kdo, ale já jsem se cítila ve štíhlejším těle (a s menším poprsím) o něco příjemněji než teď.
Tak mně držte palce! :-)

Ponížená

9. února 2013 v 22:45 | HankaWilde |  18+ (o sexu, násilí...)

Lotta ležela na posteli a upřeně hleděla do stropu. Snažila se nemyslet. Z jejích snah ji vytrhlo zazvonění telefonu... poprvé... podruhé... potřetí. Neměla chuť zvedat to, na displayi blikalo jméno 'George', což byl jeden z jejích milenců. Přesněji řečeno, byl to její jediný aktuální milenec, ale kromě něj měla ještě Trudy - milenku. S Georgem se scházela už téměř rok, vždycky ve středu. Byl ženatý, o deset let starší. Vcelku nudný. Trudy byla naopak o dva roky mladší než Lotta, svobodná... a taky nudná. Typická šedá myška s brýlemi a bohužel si tu nudnost nosila i za brány ložnice. Dnes byla středa, hodila si přes holá ramena košili a šla otevřít Georgovi.

Když George po hodině a půl odešel z jejího bytu, aby se mohl jakožto spořádaný manžel a otec věnovat rodině, šla si Lotta uvařit do kuchyně kávu. Spontánně si sedla na stůl, v ruce držela šálek, houpala nohama a kalkulovala to, co se dneska stalo. Uvědomovala si, že ji George už vůbec nepřitahuje, prakticky na něm hledala jen chyby. Začínal šedivět, při sexu divně hekal, neptal se na její potřeby, prostě na ni vlezl a potom zase slezl a taky přibral, což se jí nelíbilo. Ne, tento vztah je třeba skončit, protože sex má člověka naplnit radostí a ne pocitem prázdnoty. A skončí to i s Trudy. A najde si nový arzenál... nebo bude sama, to taky občas není od věci...

K Lottině překvapení nebylo až tak těžké odejít ze svých dvou vztahů, George se ji sice snažil chvíli přesvědčovat, ale potom to vzdal. A Trudy? Vzala to docela v klidu a bezemočně (jako všechno, ona byla prostě taková). Lotta pochopila, že sama být nechce, a tak stejně jako pavouk, rozhodila sítě. Její pozornosti rozhodně nemohl uniknout nový kolega z marketingového oddělení. Mladý, vysoký, krásný, s ostře řezanými rysy a očima jako dva veliké smaragdy. Tak vzrušující a charismatický. Musí ho dostat... prostě musí! Svést muže není žádná věda a do plusu jí nahrával fakt, že se blížil firemní večírek. Bude stačit pár skleniček a Michael se jistě bránit nebude.

Všechno šlo jako po másle - večírek, alkohol a přítulný Michael a nakonec i odchod k ní domů. Tma byla, líbali se a odcouvali do její ložnice. ,,Chci tě, svlíkej se, ty malá děvko!'' Cože? Co jí to řekl? Vážně řekl 'děvko'? Má mu dát facku nebo přijmout? Asi toho dost vypila, tak se rozhodla, že na jeho hru přistoupí. Zašeptala: ,,ano, jsem tvoje děvka, vezmi si mě celou.'' ,,Chci ti dát na zadek, ty zlobivá holko!'' ,,Tak dej... do toho!'' Otočil ji na břicho, sundal z riflí kožený opasek a uštědřil jí pětadvacet silných ran. Přibližně po desáté ráně začínala střízlivět. Už to nebyla zábavná hra, jen ostrá bolest, kousla se do rtu. ,,Ne! Já nechci! Au! Dost! Dost!!! Slyšíš?!'' ,,Ne! Ty jsi jen ženská a navíc moje děvka, tady určuju pravidla já!'' Když skončil s trýzněním jejího pozadí, otočil ji zpět na záda a nabídnul jí naprosto nudný a fádní sex. Až bylo po všem, zvedl se a beze slova odešel z jejího bytu. Připadala si zostuzená, ponížená a špinavá...

V pondělí si usmyslela, že po šokujícím zážitku se bude Michaelovi v práci raději vyhýbat. Dařilo se jí to do chvíle, než byla vyslána s novými typy smluv na jeho oddělení. Došla ke dveřím jeho kanceláře a slyšela, jak se za nimi baví s jiným kolegou. ,,No nekecej! Ty fakt Lottu nakonec dostal? No, já ti říkal, že seš borec, ale popravdě už jsem si myslel, že tu naši sázku vzdáš. No tak to gratuluju!'' Vešla do kanceláře, mrskla mu smlouvy na stůl a zase odešla. Večer zavolá Trudy a půjdou spolu na víno. Trudy je možná nudná, ale aspoň se o ni s nikým nevsází...

(Ne)věrná

7. února 2013 v 14:56 | HankaWilde |  18+ (o sexu, násilí...)


Vylezla jsem ze sprchy a hodila na sebe lehkou noční košilku, přece jen, byl konec léta a venku bylo stále kolem třiceti stupňů celsia. Sebastian už ležel v posteli, když jsem přišla do ložnice, odložil rozečtený časopis. Natáhnul se ke mně, vlepil mně rutinní pusu na tvář a se zabručením ''dobrou'' se otočil na bok a za chvilku bylo slyšet jen jeho pravidelné oddechování. No jo, společný život po deseti letech, z toho šest let v manželství, prostě není nic extra. Sex jednou týdně a v poslední době ani to ne. Buď jsem Sebastiana přestala přitahovat nebo prostě někoho má, ale copak se ho na to můžu zeptat? Když si to tak promítnu, tak jsme nikdy se Sebastianem o našich tužbách, které v sexu máme, nemluvili. Možná je to chyba, že spolu neumíme pořádně komunikovat. Chvilku jsem otráveně koukala do stropu a nakonec jsem se také poddala spánku, nerada bych ráno zaspala do práce.

No, jako bych to neříkala! Jasně, zaspala jsem a děkuji bohu a všem vyšším silám, že jezdím do práce autem, protože mám alespoň šanci dorazit do kanceláře včas. Jak šílená sešlapuju plynovej pedál a nic nehledím na dopravní předpisy. Stejně jdu o pět minut později. Vletím do kanceláře jak uragán a ztěžka zajedu na svoji pracovní židli. Moje kolegyně Anette se na mě koukne zpoza počítače a usměje se ,,Sebastian ti dal do těla? A hned takhle po ránu?!'' Ráda bych se nad její škádlivou poznámkou zasmála, ale nejde to, ve stejný moment mně dochází, že asi musím vypadat hrozně, když má hned po ránu takové otázky. Zahanbeně sklopím oči a zavrtím hlavou ,,kdepak Sebastian, s tím už nic není, myslím, že někoho má...'' ,,Catherine, to myslíš vážně?'' ,,Naprosto.'' ,,Tak si taky někoho najdi a je to!'' ,,Anette, tobě se to strašně snadno řekne, ale přece mu nemůžu zahýbat, je to můj manžel.'' ,,A on ti zahýbat může?'' ,,No dobře, ale kde bych někoho asi tak našla, to už mně neporadíš, co?'' ,,Náhodou! Poradím. Dej si prostě seznamovací erotický inzerát a uvidíš.'' ,,Cože? Já snad špatně slyším! To je pro zoufalce!'' ,,No, když myslíš...'' Dál už se na téma mého potenciálního milence s Anette nebavíme, nicméně uznávám, že ve mně hlodá zvědavost.

Večer Sebastian předvede v ložnici ten stejný scénář, co včera - takže nic a ve mně definitivně uzraje rozhodnutí, najít si milence. Potichu se vyplížím z postele, zapnu notebook a vyhledám adresu jedné profláklé internetové seznamky. Zběžně se popíšu, v pár větách nadhodím, co hledám a po čem toužím. Kdo ví, třeba měla Anette pravdu...

Druhý den jsem zvědavostí celá nesvá, a když k večeru otevřu svůj seznamovací profil, čeká mě asi čtyřicetinásobné zklamání. Hromada oplzlých či nicneříkajících odpovědí, dokonce pár fotek, a ne ledajakých fotek, říkám si, že někteří muži evidentně nemají žádné zábrany. Brrrr. Už se chystám odhlásit se, když v tom mi přijde vzkaz od nějakého SSSnakeS. ''Pan Had'' se zdá být milý, v rámci možností gentlemanský a není ani vtíravý. Navíc mě vzrušuje myšlenka na něco zakázaného a anonymního. Píšeme si dlouho do noci a až potom mi dojde, že Sebastian ještě nepřišel z práce. Nemám chuť dnes přemýšlet nad Sebastianem a ani nad tím, s kým se teď zrovna může pelešit. Zaklapnu notebook a odporoučím se ke spánku.

V práci je se mnou k nevydržení, pořád se musím dívat do soukromé pošty, jestli ''Had'' nenapsal. Dá o sobě vědět až odpoledne, prý měl příliš mnoho práce. Erotická konverzace s ním je zábavná, vzrušující a přitom má jistou úroveň. ,,Krásná neznámá, představuji si, jak máš na sobě froté župánek, laškovně rozvážeš pásek a župan necháš pozvolna sklouznout po svých ramenech. Rozpustíš si drdol a vlasy ti s lehkostí padají přes ramena a jejich prameny tě hýčkají na prsou. Potom zapínáš sprchu a necháš proud vody, aby něžně hladil tvé tvrdé bradavky...'' Ach, úžasné představy má tento neznámý! Přivřu oči a vzrušeně mu odepisuji. ,,Můj milý, posadím tě do hlubokého křesla, opřu se o stůl, vyšpulím zadek a pohladím se na svých nejsoukromějších místech. Potom se otočím, přivřu oči a olíznu si ukazováček. Přijdu k tobě, opět se otočím zády a pokleknu. Prohnu se a celým svým tělem se o tebe otřu, přičemž zasténáš vzrušením...'' Nemůžu si pomoct, ale chci ho! Alespoň na jednu jedinou noc! Když přišel z práce Sebastian, suše mi oznámil, že jede příští čtvrtek na služební cestu. Úžasné! Pokud toho nevyužiju, budu sama proti sobě.

Celý následující týden se s neznámým ''Hadem'' domlouvám na den, kdy bude můj manžel pryč. Erotické napětí je mezi námi k nevydržení a já počítám dny a hodiny, kdy můj drahý muž odjede. Poslední ''Hadova'' zpráva mě obzvlášť rozpálila ,,má krásko, představ si přítmí Tvé ložnice, kterou osvětlují jen svíčky. Elegantně vpluješ do místnosti, na sobě máš jen rudé prádlo s černou krajkou a černé samodržící punčošky. Natřeš nás oba vonným olejíčkem a zlehka klouzáš svým tělem po tom mém...''

Konečně jsem se dočkala! Dlouho očekávaný den byl tu! Vzala jsem si na půl dne dovolenou, abych se mohla na všechno dokonale připaravit a také jsem si šla koupit to rudé krajkové prádlo, o kterém mi můj neznámý psal. Těším se jak malá holka. Odemknu dveře domu a pokouší se o mě mrákoty. V kuchyni u plotny stojí Sebastian a vaří oběd. ,,Ty nejsi na služebce?'' ,,Ne, ne, šéf to včera zrušil, myslel jsem, že jsem ti o tom říkal.'' Zdálo se mi to nebo v jeho obličeji byl náznak jízlivého úšklebku? Jdu zničeně do koupelny a posadím se na vanu. Proč mně v poslední době nic nevychází? Paráda, v taškách nové prádlo, hromada svíček, vonný olejíček a k čemu? K ničemu! Počkat... a co kdybych? No jistě...! Když nemůžu být s tím, s kým jsem chtěla, tak prostě svedu svého muže!

Vklouznu do prádla, ale obleču si přes ně svůj původní oděv a jdu za Sebastianem do kuchyně. Zezadu ho obejmu a zašeptám otázku, kdy bude mít hotový oběd a zda má opravdu hlad. Otočí se a usměje. Něžně mě políbí, hlad prý nemá. Otřu se mu nosem o krk a řeknu mu, aby byl za dvacet minut v ložnici a ať si rozepne košili. Tváří se sice překvapeně, ale neprotestuje. Mám chvilku času, takže rozmístím různě po ložnici svíčky a zapálím je, co na tom, že jsou teprve dvě hodiny odpoledne? V koupelně se svléknu do úboru, ve kterém mě chtěl za pár hodin vidět jiný muž. Opět odpočítávám minuty...

Vkročím do ložnice, na posteli čeká Sebastian v rozepnuté košili. Skoro jsem zapomněla, jak je přitažlivý. Nadšeně se usměje, když spatří, co mám na sobě. Obkročmo si na něj sednu, v dlaních zahřeju trošku vonného oleje a rozetřu mu ho po těle. Něžně po něm klouzám a cítím, jak je pod riflemi vzrušený. Vášnivě se líbáme a hladově se dotýkáme svých těl. Rukama si zajíždíme do vlasů, hladíme se na prsou, bocích, na stehnech a vůbec všude, kde nás napadne, přestáváme vnímat čas a po velice dlouhém hlazení se, splyneme v jedno tělo. Vše je úžasné, pomalé, jak kdyby to bylo pro oba poprvé a spíše než sex si oba užíváme sílu okamžiku, který je tak jedinečný, krásný a křehký... možná, že sexuální touha v našem manželství ještě není v takových ruinách, jak jsem si myslela.

Dalšího dne chci napsat SSSnakeSovi a za všechno mu poděkovat. K mému překvapení je však profil uživatele smazaný...