Listopad 2012

Proč mě rozčiluje Tomáš Klus

22. listopadu 2012 v 15:35 | HankaWilde |  Publicistika aneb, co mě zase zvedlo ze židle (BEZ CENZURY!!!)
UPOZORNĚNÍ - NÁSLEDUJÍCÍ TEXT SE NELIBĚ VYJADŘUJE O JISTÉM INTERPRETOVI, NICMÉNĚ NENÍ ÚČELEM NIKOHO POŠPINIT, JDE JEN O VENTILOVÁNÍ SUBJEKTIVNÍHO NÁZORU
(A TI CO JIM VADÍ NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY, NECHŤ SI JEŠTĚ JEDNOU PŘEČTOU UPOZORNĚNÍ VÝŠE)


Tomáše Kluse nemusím snad nikomu představovat. Přece jen, je to pro spoustu dívek a žen nová sexy ikona a pokud nevíte jak vypadá, fotku máte v tomto článku. Co slyším od lidí kolem sebe, Klus se prostě líbí, ať už díky zpěvu či vzhledu. Někdy mám pocit, že jsem snad jediná, kdo mu nepřišel na chuť. Samozřejmě každá averze by měla být oprávněná a já se v následujících řádcích pokusím objáhit si svoji osobní Klusoaverzi.

Všeobecně nemám ráda nic, kolem čeho je extra povyk - tím pádem ani Kluse. Nechápu, jak ho někdo může nazývat géniem! Za co? V čem je tak dokonalej? Jestli je to díky jeho přiblblý odrhovačce ''Pánubohudooken'', tak já jsem asi z Marsu. Proč obdivujete člověka, který v jednom textu možná plive na naši politiku, ale nejen na ni. Poslechněte si to pořádně, tam se mimo jiné plive i náš český stát jako takový. A kecy jako ''ano realita'' nebo ''jo, v tomto státě byl vždycky bordel'' jsou k pláči - copak jste zapomněli na to, jak naše republika bojovala za svoji samostanost? Pardon, vy si na to nemůžete pamatovat, když většina z vás, co naší politice tak báječně spolu s Klusem rozumí, je narozená až pár let po revoluci.

Teď možná působím jako někdo, kdo slyšel jednu písničku a hned ho zatratil. Ať už to tak je nebo ne, věřte, že důvod, proč mně Klus vadí, vychází z něčeho trošku jiného. Četla jsem s ním nějaký rozhovor, kde se vyjádřil, že se cítí být novým Krylem. Nezlobte (nebo i zlobte) se na mě, ale Kryl žil v trošku jiné době a za svoje názory si docela musel i něco vytrpět, kdežto dneska je svoboda slova a záplava sprostých slov či protipolitických keců není na veřejnosti ničím zvláštním ani výjimečným. Co to bude příště? Kvákající žabák o sobě řekne, že je druhý Elton John? Po tomto výroku si stojím za tím, že Klus nemá soudnost, protože se snažil srovnat nesrovnatelné...

Ale znáte to, co člověk, to názor.

Potřebuji versus chci

19. listopadu 2012 v 14:04 | HankaWilde |  Občas se i zamyslím...
Život sám o sobě sebou nese velký závazek v podobě potřeb a chtíčů snad všech možných i nemožných druhů. Otázkou je, zda tyto dva pojmy nevědomky nezaměňujeme, protože výraz ''potřebuji'' je ve své podstatě zdůraznění slova ''chci''. Pojďme si to probrat trochu hlouběji.
Potřeby jsou různé a liší se osobu od osoby a některé máme všichni společné, protože jde o základní fyziologické potřeby, které jsou nutné pro přežití. Hezkým příkladem je třeba jídlo či spánek. Jsou to každodenní úkony, ale vydržíme bez nich jeden nebo dva dny, ovšem pokud po dvou dnech hladovění řeknete ''potřebuji se najíst'', je to zcela přirozené, protože mluvíme o potřebě, která nám pomáhá udržovat si v chodu standartní životní funkce, naproti tomu věta ''potřebuji si dát čokoládu'', se také týká jídla, nicméně je konkrétnější a spíš vyjadřuje chuť na něco určitého a touhu po sladkém, čímž prakticky pouze zdůrazňujeme to, co zrovna chceme.
Něco jiného je potřeba fyzického kontaktu a blízké osoby. Ač nám mohl relativně nedávno skončit jeden vztah, je možné, že v době, kdy se snažíme z rozchodu vzpamatovat, potřebujeme velice intenzivně obejmout nebo vzít za ruku. Člověk není stavěn na to, aby se vždycky vypořádal s každou útrapou sám. Na to nezřídka někoho druhého potřebujeme a nejen chceme...
Další kapitolou našich potřeb jsou potřeby, kdy jsme někomu něčím zavázáni - např. domácí úkol zadaný ve škole. Je tím poukázano na potřebu splnit alespoň minimální domácí přípravu pro pokračování svého dalšího vzdělávání se.
Často se setkáváme s tím, že my nebo naši blízcí řekneme větu ''potřeboval bych, aby byl den delší'', ano, je to odrazem toho, že vesměs velká většina z nás má nemalý problém zvládat pohodově svůj časový režim... a potom žijeme ve stresu, špatně jíme, málo spíme, zaspáváme do práce... jde v podstatě o začarovaný kruh.

A když bych měla vyjádřit moje niterní potřeby (nebavíme se o potřebě zapálit si cigaretu, jít na záchod ani o potřebě chodit do školy), tak jsem v současnosti v období, kdy duševně ze všeho nejvíc volám po fyzickém kontaktu. Obejmutí, chycení za ruku... cokoliv, ale musím cítit, že to jde od srdce toho druhého. Nefňukám tady nad tím, že s níkým nechodím, ale spíš si v posledních dnech uvědomuju, jak mně chybí to spontánní obejmutí a celkově je to volný místo, co mám po svým boku, chvilkama nesnesitelně velký - možná má až propastný rozměr, kdo ví? O této své potřebě nemluvím - většina mých přátel už dávno vegetí ve šťastných vztazích a myslím, že by pro to neměli pochopení... Ale těžko říct, třeba jim to jednou řeknu, ale zatím necítím potřebu o tom mluvit (jinými slovy - nechce se mi o tom mluvit).

Moje osobnost

14. listopadu 2012 v 14:51 | HankaWilde |  Ze života
Kdybych měla svou osobnost popsat jedním slovem, bylo by to nejspíš slovo ''rozporuplná.'' Ale proč? Občas, když se pitvám ve svých myšlenkových pochodech, říkám si, že sama sobě nerozumím.
V podstatě bych mohla tvrdit, že jsem vždycky měla potřebu lišit se od ostatních. Nikdy nejít s davem! Ale stejně se dostanete do situací, kdy nezbývá než držet hubu a krok.
Pokud byste mě požádali o sepsání autobiografie, vznikla by obrovská, tlustá kniha, která by popisovala příhody, co by běžným lidem stačily na čtyři další životy dopředu. Do spousty nepříjemných situací se dostávám vlastní vinou a nezřídka k tomu přispívá moje potřeba být jiná.
Jsem arogantní, sebestřednej, cynickej a zlej dobytek, kterej cpe lidem myšlenku, že nemá skoro žádný chyby. Slzy? Ano, prosím, ale jen tajně doma do polštáře po nocích. Nesmíš světu ukázat, jak zranitelnej můžeš být, když to ukážeš, roznesou tě na kopytech. Tak mě život naučil! Nemám ráda slzy svoje a ani slzy svých blízkých, tím spíš, když vím, že jsem byla často jejich původcem.
Moje duše je semeništěm zla a byly okamžiky, kdy jsem se neštítila skoro ničeho, abych si vydobyla svůj prospěch. Když mám vztek, představím si, jak dám tomu, kdo mě rozčílil cihlou po ksichtu (přitom vím, že bych toho v reálu nebyla schopná). Hranice vlastního myšlení jsem posunula za původní čáru přirozenosti. Arogance je moje nejhorší povahovej rys, vždyť mě málem zničila. Tomu všemu vévodí spousta fóbií a občasný sklony paranoidního myšlení. Krása, že?
Ale nechci, aby to vypadalo, že ve mně není ani špetka lidskosti. Každá mince má dvě strany! Pro svoje blízké bych položila život, protože vím, že oni za to stojí. Když můžu, snažím se pomoct a vyhovět. Nebojím se podstupovat rizika, když vím, že to někomu z těch, které mám ráda pomůže. Pro dobré přátele vstanu z postele i ve tři ráno a jedu si je na opačnej konec města vyslechnout, protože to je podle mě věc absolutně přirozená. Snažím se pomáhat i cizím lidem, mám fobii z krve, ale našla jsem v sobě odvahu a chodím darovat krev, vloni jsem dokonce vstoupila i do registru dárců kostní dřeně, myslím si totiž, že dát někomu šanci žít, je jedním z nejlidštějších skutků, co můžete pro ostatní udělat.
Navíc jsem se po několikaletý odmlce vrátila zpátky k psaní a snažím se v něm rozvíjet. Často se chodím inspirovat do přírody nebo na hřbitov. Na hřbitově se dají krásně poskládat neposedný myšlenky a taky je tam klid.
Když o sobě přemýšlím, chtěla bych mít svůj klon a týden s ním žít, možná by mě to donutilo změnit svoje temné stránky.
Už chápete, proč se označuju za rozporuplnou osobnost? Skvěle! Myslím, že můj duševní striptýz je u konce, až slezu z pódia, nezapomeňte mně zatleskat, protože po striptýzech se obvykle tleská...

Když vás žena pošle do prdele

12. listopadu 2012 v 14:12 | HankaWilde |  O sexu vážně i nevážně, protože je to největší legrace bez smíchu

Přátelé, ruku na srdce - kdo z nás nebyl alespoň jednou v životě poslán do prdele? Asi každého to někdy postihlo. Ovšem záleží na tom, jak to bylo v daný okamžik myšleno - obvzlášť, když Vám to někdo řekne v posteli, může to být docela zrádné.

Dnešní doba nás obklopuje sexem ze všech stran, a tak jsme si v mikroredakci sedli a udělali pro Vás nestydatý průzkum, kde jsme řešili témata, o kterých se sice mluví, ale nahlas se moc lidí k těmto praktikám nehlásí.

Položili jsme rovné stovce žen otázku, zda je pro ně horší anální sex či spolknutí spermatu, věříme, že Vás výsledek přikurtuje do židle podobně jako nás, a proto se o něj s Vámi rádi podělíme.
Pánové, posaďte se, nalejte si sklenku něčeho dobrého a zhluboka dýchejte, následující cifry Vám zřejmě vyrazí dech.

Statistika:

Osloveno: 100 žen

Anální sex:
Mám to ráda a často to provozuji - 29 %
Nevadí mi jako zpestření - 35 %
Pouze na přání partnera - 12 %
Zkoušela jsem, ale nelíbilo se mi to - 8 %
Nemám s ním zkušenost - 16 %

Polykání spermatu:
Mám to ráda a často to provozuji - 10 %
Nevadí mi jako zpestření - 26 %
Pouze na přání partnera - 32 %
Zkoušela jsem, ale nelíbilo se mi to - 12 %
Nemám s tím zkušenost - 20 %

Přátelé, je to možná k nevíře, ale většina žen preferuje anální sex před polykáním, z průzkumu navíc vyplývá fakt, že téměř třicet procent žen nachází v análním sexu zálibu, kdežto ženy, které polykají sperma, ho spolknou obvykle na přání partnera.

A ještě jedno číslo nakonec - anální sex upřednostní před polykáním plných 67 % žen.

Překvapila Vás tato čísla? Nás rozhodně ano! (Čekali jsme přibližně takovouto statistiku, ale naopak).


Volejte blbce

7. listopadu 2012 v 17:00 | Hankawilde |  Publicistika aneb, co mě zase zvedlo ze židle (BEZ CENZURY!!!)
Je zhruba půl druhé ráno, převaluju se v posteli jak kus flákoty na pánvi a nemůžu usnout. Ten přiblblej pocit, když nemůžete spát!!! Odšourám se do obýváku a pustím si televizi se zbožným přáním, najít nějakej program, co na mě zapůsobí podobně, jak ukolíbavka na nemluvně.
Mačkám knoflíky, mačkám, mačkám... stále mačkám, když v tom ... ,,no, paní Jiřino, já bych tu viděla ty čtyři operace příští rok v srpnu, asi vám taky vykuchají žlučník..." ...ticho... ,,Ale já nemám žlučník...!!!" ,,Ahááá, už to vidím, karty nelžou, ano, ano, opravdu žlučník nemáte... ehm, takže jste vlastně zdravá jako rybička, protože by vám onen žlučník kuchali načtyřikrát!!! Ale váš manžel se se svojí milenkou brzy rozejde a vrátí se k vám..." ... ,,Ale já nemám manžela, jsem už rok vdova..." ... ,, A víte, že měl váš manžel milenku?" ... ,,Můj manžel byl impotentní..." a tak to jde pořád dokola.
Ano, tak se poštěstilo i mně a narazila jsem na pořad Volejte blbce... co jste říkali, že věštce? No, ale já žádnýho věštce neznám, tak jak mu můžu volat?!
Taky tak hrozně nechápete ty lidi, co tam volají? Nebo jsou ty hovory fingované? Nicméně mám jistotu v tom, že po takový estrádě neusnu ani omylem a budu až do rána ponocovat. (Já vím, že věštec by určitě věděl, co mám dělat, abych usnula)

Jo a mimochodem, všimli jste si někdy, jak všichni ti věštci koukají šejdrem? No, ono zaostřit na ten text, co vám tam promítají není asi žádná sranda.

Náhodou jako přivýdělek to nemusí být špatný, asi se taky stanu blbcem, pardon, věštcem... tak mně pak nezapomeňte volat.

Report z jednoho podzimního koncertu

7. listopadu 2012 v 16:18 | HankaWilde |  Publicistika aneb, co mě zase zvedlo ze židle (BEZ CENZURY!!!)

(Wildes a výborný kytarista Tade z War Bride)




Festivalová sezona je za námi, plesová sezona před námi a v tomto mezidobí je zcela ideální
čas na to, vyrazit na koncert do některého z okolních clubů. (Jistě, můžete o víkendu sedět doma, ale garantuji Vám, že u televizní estrády se asi moc nepobavíte.)
Jeden z výborných hudebních zážitků nabídl v poslední říjnovou sobotu brněnský rockový club Brooklyn. Jednalo se o akci The Night of Demons 26 a o démony rozhodně nebyla nouze!

Akce nebyla zaměřena jen na jeden hudební styl (což hodnotím jako velké plus) a podle reakcí se dá celkem směle říct, že si snad každý návštěvník této akce přišel na své. Na pódiu to rozjely rovnou čtyři více či méně známé kapely.

Jmenovitě šlo o rockovou sebranku Ucan2, metal-alternative War Bride (ti mě tam táhli především, respektive jejich hudba), progressive-metalovou smečku Synesthetics a nesmím opomenout na dnes takřka legendární brněnskou kapelu Amon.

Akce měla začínat v sedm večer, ale znáte to. Takže přibližně s úderem osmé hodiny večerní nastoupila na pódium první formace, která dokázala navodit ideální atmosféru, jako druzí odehráli mnou opěvovaní War Bride a bylo vidět, že kluci se v poslední době vážně neflákali.
Zazněly starší fláky i něco málo z nového dema a kapela sama o sobě předvedla, že je ve výborné formě, o čemž svědčí i fakt, že pod podiem bylo plno, což byl naprosto vyhovující počin pro kapely, které hrály po WB.

(Wildes a muž, který rozhodně svoje bicí nešetří - excelentní bubeník z War Bride Tomáš Melisch Melichar)


Brooklyn se otřásl v základech a kdo nešel, udělal velkou chybu. Vím, co říkám, protože já jsem na koncert dorazila úplně opuštěná a věřte (především dámy), že se i jako samostatná jednotka můžete skvěle bavit a zároveň docela rychle seznámit se spoustou zajímavých lidí.

Tudíž doufám, že Vás potkám na dalších koncertech co nejvíc. A abyste měli obrázek o tom, co všechno jste mohli na oné démonské noci slyšet, přikládám odkazy na jednotlivé kapely.

Nashledanou na dalším koncertě
Wildes

PS: Zvláštní poděkování patří Marii Ambrozkové za úpravu fotek pro tuto reportáž!

UCan2


War Bride


Synaesthetics

Amon