Srpen 2012

Anatomie lži aneb lhát je lidské

22. srpna 2012 v 6:10 | HankaWilde, Leviathan z hlubin |  Nezařazeno (stylově se to nehodilo do žádné z rubrik)
(První spoluautorský článek)

Nebudeme si nic nalhávat, každý z nás někdy lže, mnohdy si to ani neuvědomíme, jindy víme, že je lepší zalhat pro dobro našich blízkých, jindy lžeme z čiré pohodlnosti. Sesbírali jsme pro Vás několik nějčastějších lží a dodali jsme k nim krátká vysvětlení, kdy a proč je používáme.
A kdo tvrdí, že nikdy žádnou z nich nepoužil, ten (skoro zaručeně) lže.


1. Už nikdy nebudu pít!
Leviathan dodává: Náš kandidát na všeobecně nejrozšířenější a běžně používanou lež. Kromě toho, že ji často používá Hanka, ji vyslovil někdy snad již každý, kdo není zapřísáhlým abstinentem a vzbudil se s pořádnou kocovinou. Ono se není čemu divit, kocovina sama o sobě je docela zlo, navíc ve chvílích kdy jí procházíte, máte lehce přiotrávenej organismus, a kdo z nás by si ho chtěl výhledově znovu přiotrávit, že? Obecně vzato lze říct, že jde o neškodnou a spíše úsměvnou pidilež.

2. Pusť mě k tomu, já tomu rozumím!
Hanka říká: Skoro každý z nás má v sobě od přírody zdravou dávku egoismu a současně i potřebu pomoct někomu v nesnázích. Tuto větu vyslovujeme obvykle proto, že chceme, aby naše okolí ocenilo naše schopnosti, tím spíš, jde-li o někoho blízkého. Bližním se má pomáhat, takže se občas prostě vrtáme v něčem, o čem nemáme ani ponětí, jak to opravit. V konečném důsledku tak bohužel můžeme napáchat více škody než užitku. Možná by stačilo přiznat si, že vůbec nevíme, co s tím...

3. Miluju tě!
Leviathanův názor: Jistě se shodneme, že láska je krásná věc, ale pouze v případě, že je opětovaná. Ve vztahu se může snadno stát, že ten více zamilovaný řekne ona dvě magická slova ''miluji tě'', v době, kdy ten druhý si svými city ještě není zcela jist. Trapné, že? Když neřeknete ''já tebe taky'', riskujete tím celý vztah, vyslovíte-li to, je tu zase možnost, že se pro vás vztah stane závaznějším, než byste sami chtěli. Nemilé! Sám za sebe bych řekl, že jde o jednu z nejhorších lží, které mohou být.

4. Nezajímá mě, jak se má můj bývalý!
Hanka upřesňuje: Toto je individuální kus od kusu. Je bývalý a bývalý. Pokud se dva lidi rozejdou nikdy to není bezdůvodně. Samozřejmě je skvělé, tvářit se, že jste nad věci, což možná jste, ale jedná-li se o člověka, který měl jednou ve vašem životě nějaké místo, je docela přirozené, že vás zajímá, jaký život vede bez vás. Ovšem ruku na srdce - kdo z nás si toto přizná?

5. Nikdy bych tě nepodvedl!
Co si o tom myslí Leviathan: Jedna z takzvaných milosrdných lží, které člověk ve vztahu sám věří. Věrnost je krásná věc a člověka ctí, ale nikdo (a já si za tím stojím) se nemůže zaručit absolutní věrností. Můžete jít například na večírek, opít se tam a skončit s cizí osobou v posteli a ani nebudete vědět jak se to semlelo, možná budete mít i brutální okno, ale jak jste jednou byli s někým jiným v posteli, je to prostě nevěra, ať už si to pamatujete nebo ne, a to, že jste byli opilí pod obraz a ani netušíte, zda nějaký coitus proběhl či nikoliv, to vás prostě neomlouvá... (a klidně mě za to ukamenujte)

6. Kašlu na chlapy!
Hančin pohled na věc: Další z vět, které často vypouštím z pusy. Nazvala bych ji afektovanou lží, protože ji používám jen v případě, že jsem se nějakým způsobem zklamala v příslušníkovi opačného pohlaví a myslím, že to tak má většina lidí. Přitom podvědomě tušíme, že to vůbec není pravda, protože možná zítra náhodou půjdeme koupit do Alberta rohlíky a potkáme tam lásku na celý život...

7. Za pět minut jsem u tebe!
Leviathan objasňuje: Typická alibistická lež. Čas bývá mnohdy dosti neúprosný a není neobvyklé, že nestíháme přijít ve smluvenou dobu. Přece nebudeme za nespolehlivce a nepřiznáme, že jsme zase ve skluzu, to už je pro hromadu z nás jednodušší použít výše uvedené tvrzení.

8. Nic se neděje!
Hanka odhaluje pravdu: Nic se neděje... no jo, kdo tohle nikdy neřekl? Ve svém životě zažíváme velké množství pádů, ale proč tím zatěžovat okolí a ještě být za slabocha? Takže, když u nás zazvoní kamarád a vidí, že máme oči červené jak králík angorský, je přece snadnější říct, že se nic neděje nebo, že na nás leze chřipka, než prozradit, že nás ''ten bídák nechal kvůli tý vodbarvený fuchtli'', případně že jsme přišli o práci, či nám vykradli auto. Ale vesměs stejně po čase kápneme božskou.

9. Už to nikdy neudělám!
Leviathan usuzuje: Další alibismus, ke kterému se snižujeme, když nechceme slyšet výčitky od svých blízkých, ale jak už jsem uvedl - nikdy neříkej nikdy - navíc často v podvědomí cítíme, že jsme provedli něco, co není zrovna ''fair play'', ale pokud přijde na věc, uděláme to klidně znovu. Z mého hlediska jde o vysoce nebezpečný klam.

10. Mrzí mě to!
Hanka tvrdí: Ano, nezřídka se stane, že nás něco opravdu a upřímně mrzí, ale pokud tomu tak není, ztotožňuji se s bodem 9., protože jde o dvě velice podobné lži.

A JEDNA BONUSOVÁ ''EŇO ŇŮŇO'' LEŽ

''JÁ NELŽU!''
Leviathan si myslí: Kdo tohle řekne, určitě i tvrdí, že nikdy nemasturboval (přeberte si to, jak chcete) :-)
Hanka soudí: Fakt nelžeš? Nikdy? No... tak si ten článek přečti znovu a buď rád, že nejsi Pinocchio :-).


A co Vy? Kterou z výše uvedených lží považujete za nejhorší či nejzákeřnější, a kterou naopak za nejméně špatnou? Máte pocit, že jsme na nějakou z běžně používaných lží zapomněli?
Nebojte se nám to napsat. Těšíme se na Vaše názory.

Hanka Wilde na detektoru lži

13. srpna 2012 v 3:57 | Leviathan z hlubin |  Leviathanovo okénko

Sedl jsem si s HankouWilde a udělal s ní pro Vás menší diskuzní rozhovor. Rozhovor jsem samozřejmě necenzuroval. Probrali jsme především partnerské vztahy, pohled na hraní orgasmu, a to, jak jsou někteří lidé vztahovační... :). A doufám, že HW po tomto rozhovoru nepřestanete mít rádi.

Leviathan:Vy ženy jste divný, občas vám nerozumím...
HankaWilde: ...a my nerozumíme vám. (smích)
L: No dobře, ale s váma je těžší domluva...
H: (nakrčí čelo, podívá se na strop, pokrčí rameny) ...no to jsem nikdy nepopírala, ale stejně si myslím, že si navzájem nemáme co vyčítat. Třeba vy, muži absolutně nechápete ženskou mluvu (pošklebuje se).
L: Ženskou mluvu? To je zas co? (tváří se udiveně) Jako, že když ženskou bolí hlava, tak ji vlastně vůbec hlava nebolí, a když jde k Božce na kafe, tak není vůbec u Božky, ale dává si slastný tři čísla se sousedem?
H: Sousedský nevěry jsou mýtus (mávne otráveně rukou), a to, že nás bolí hlava je sice někdy pravda, ale ze zkušenosti můžu říct, že je to spíš jen výmluva, když si dáš dobře do těla, tak si na bolest hlavy ani nezvpomeneš...
L: ...takže až se ta moje bude příště vymlouvat, že ju bolí hlava, tak nemám brát ohledy a normálně na ni hupnout?
H: (smích) Jo, můžeš to zkusit, ale když nás bolí hlava, tak je spíš dobrý začít jemně... pozvolna a ne se snažit vo okamžitý klácení... navíc je ženská a ženská.
L: Ženská a ženská? Vy to nemáte všechny stejný?
H: (vyděšenej pohled) Ne! To ani náhodou! Ono se může dost dobře stát, že místo sexu chytneš pár facek...
L: (smích) Výborně, tak to bude s příměsí sadismu. (zvážní) Ne, a teď vážně - co je to k sakru ta ženská mluva?
H: (lišácky se usměje) No, prostě... (nadechne se a asi dvě minuty přemýšlí, co říct). No heleď, ženy prostě občas mluví docela šifrovaně, ono ''NE'' vždycky neznamená ''NE'', jen vám třeba chceme ukázat, že nemůžete všechno dostat hned nebo teoreticky můžete, ale měli byste si o to, co chcete, říct nápaditěji. Nebo jiná situace je třeba, když nám vlezete do mobilu (ICQ, emailu) a najdete půl roku starou konverzaci s naší kamarádkou, kde jsme se vyjádřily, že máme doma blba blboviče, tak se hned urazíte a nenecháte si nic vysvětlit...
L: (skočí Hance do řeči) … na tom ale snad není co vysvětlovat?! To je vod vás hnusný a urážlivý!
H: (smích)
L: (zvyšuje hlas) Tobě to ještě přijde směšný???
H: (ještě víc se směje) No jasně, děláš, jako kdybyses o svejch babách nesvěřoval kámošům u piva...
L: (zase skáče Hance do řeči) … to je něco jinýho! A rozhodně svoje baby nepomlouvám.
H: (zvážní) No ale zase třeba řekneš tohle ''včera jsem na svou starou skočil třikrát, borci, ta u toho hekala, že na nás museli dvakrát klepat sousedi.''
L: Však jo, vždyť to není urážlivý!
H: (udiveně) Ale lichotivý taky ne!!! (zvedá výhružně ukazováček)
L: Ale pořád to neznamená, že jako ženská máš právo tvrdit, že tvůj chlap je pitomec!
H: A co když je?
L: Tak nevidím jedinej důvod, proč s ním zůstávat. (krčí ramenama)
H: A když toho pitomce miluješ? (usmívá se)
L: Tak to podle tebe nemůže bejt pitomec, to dá rozum. (vrtí hlavou, aby ukázal, že nechápe ženskou logiku)
H: (přemýšlí, kouše si spodní ret) Hm... (pořád přemýšlí a kouše si ret a asi po pěti minutách odpovídá) Víš, když napíšem kamarádce, že je náš partner pitomec, tak to ještě nemusí být tak, jak to vypadá. Většinou něco takovýho napíšeme v afektu, když máme na vás vztek a myslím, že v takovejch případech se o nás taky nevyjadřujete zrovna lichotivě. Ale jak říkám - není všechno, tak jak to vypadá, a ikdyž bysme vás občas s chutí zabily, tak ve fungujícím vztahu se to do pár dnů urovná a nevyměnily bysme vás.
L: Takže máme bejt ještě potěšení, že jsme pitomci? (ironicky se zašklebí a dvakrát zatleská) Skvěle, Hani, skvěle! Myslím, že začínám chápat, proč sis už dlouho nenašla chlapa. (smích)
H: (udělá smutný gesto) To bolelo, Honzane!
L: Ale no tak, víš, že to tak nemyslím, sama si řekla, že není všechno tak, jak to vypadá.
H: (tváří se, že by Leviathanovi dala nejradši facku)
L: (smířlivě se usměje) Vidíš, vy baby ste prostě nechutně vztahovačný, všechno si hrozně berete.
H: To bych neřekla, znám týpka, kterej nechápe sarkasmus a hrozně se za to uráží. (smích) Vždycky musím hrát tu vážnou, a to je někdy docela fuška...
L: … no dobře, ale ten týpek je evidentně blb.
H: Blb? (krčí čelo a přemýšlí) No, možná, že aji jo, ale spíš je to taková šílená cíťa a všechno si hrozně bere, všechno ho urazí. (mávne rukou) Ten to bude mít v životě ještě hodně těžký, pokud se neprobere. (smích)
L: (smích) Dám ti otázku na tělo...
H: (pořád se ještě směje) … to byla od tebe otázka nebo oznámení? No to je fuk, zeptej se, ale negarantuju, že odpovím.
L: Měla jsi s ním něco?
H: (rozesměje se na celý kolo a skoro nemůže mluvit) S tím cíťou? Proboha! Jen to ne!!! Hele, na férovku, mám zvláštní úchylku, že se při sexu většinou směju od ucha k uchu, což by si von mohl blbě vyložit a myslel by si, že se směju jemu. (slzí smíchy)
L: (smích) No, ale s tím chcechtáním se v posteli bys asi měla bejt opatrná, přece jen, nikdy nevíš, jak si to kdo vyloží.
H: (přestane se smát, napije se vody a nahodí vážný výraz) No... to mě nikdy nenapadlo. Odteď se budu v posteli mračit.
L: Ne, to by mohlo vypadat ještě hůř!
H: No i to je možnost, člověk vždycky má počítat se všema možnostma...
L: To je rozumný! Každopádně bych se tě chtěl zeptat na něco dalšího..
H: Jo jo, ptej se. Když už jsem svolila, že se mnou uděláš rozhovor, tak s tím počítám...
L: Spousta lidí se kolem tebe žení, vdává, pořizujou si mrňata. A ty???
H: Já? Co se mnou?
L: Ty se k tomu nemáš...
H: Na to je brzy a navíc - na to by měli být minimálně dva (povzdechne si), rozhodně se do ničeho nehrnu, až to přijde, tak to přijde. Co ty víš, třeba budu za rok v chomoutu. (smích)
L: Tomu ale sama nevěříš...
H: Vždyť říkám, že mám na všechno čas, těm, co se teď žení, to přeju, ale mně se ještě nechce ani hledat vztah, natož se uvazovat...
L: (smích) … ty seš stejně případ!
H: (smích) A kdo není? Jasně, člověk je existence sám o sobě a je stvořen pro to, aby rozšiřoval rody, ale v každým se to probudí v jiným věku. Navíc si myslím, že ať už bych teď byla s kýmkoliv, tak by jen trpěl...
L: Trpěl? Proč?
H: Nemám na nikoho čas... teda nechcu si na nikoho dělat čas, mně to fakt vyhovuje tak, jak to je, navíc mám postel sama pro sebe, takže se nemusím bát, že někomu ve spánku jednu vrazím. (smích)
L: Proč ženy ve vztazích lžou?
H: A muži jsou k nám vždycky pravdomluvní? (nechápavé gesto)
L: Ne, nejsme. (tváří se provinile)
H: Tak vidíš. A my nelžeme, občas jen doupravujeme informace, což vy děláte taky. (udělá rukama obranné gesto)
L: Ale mužskou a ženskou lež nemůžeš srovnávat! (vrtí hlavou) To jsou přece dvě rozdílný věci.
H: (zamyslí se) No víš, ono jak se to vezme, ve svojí podstatě se dá říct, že lež je vždycky lež a o tom je netřeba diskutovat, ale ano - lžeme jinak a o jiných věcech.
L: (jedovatě se usměje) Třeba orgasmus, že jo?
H: (nechápe) Co s ním?
L: (smích) Nekecej, žes ho nikdy nezahrála?!
H: (kouše se do spodního rtu, přemýšlí a kalkuluje) Pokud jsem ho někdy zahrála, tak si to nepamatuju. Já to nějak nemám ani zapotřebí. Co kdyby to ten druhej prokouknul, vždyť by to byl trapas! Tohle do autu nezahraješ!
L: Tak to seš asi jedna z mála, pokud teda nekecáš.
H: Slíbila jsem, že budu mluvit pravdu a nic než pravdu!
L: Fajn, fajn. Díky za rozhovor, můžu s tebou ještě někdy nějakej udělat?
H: No vzhledem k faktu, že jsme spolutvůrci, tak spolu budeme nejspíš diskutovat docela často... tak si to přeber.


Leviathan dodává: Co myslíte - lžou víc muži nebo ženy? Jsem po tom rozhovoru trochu zmatenej. :)

Leviathan osobně

11. srpna 2012 v 10:47 | Leviathan z hlubin |  Leviathanovo okénko

Zdravím všechny hříšné duše, které se odvážily vstoupit na stránky Hanky Wilde!!!

Na úvod by zřejmě nebylo od věci se Vám představit.
Jméno mé jest Honza z rodu Vondráčků (Jan Vondráček), pocházím z Brna a vystupuji pod pseudonymem ''Leviathan z hlubin.'' Před necelými dvěma dny jsem byl samotnou Hankou pasován na spolupisatele jejích stránek (a tajně doufám v dlouhodobou spolupráci, protože Hanka je nevyčerpatelná studnice nápadů v mnoha směrech).
Moje články zde budou vycházet ve stejných rubrikách jako články hlavní autorky, poněvadž jsme se shodli, že je zbytečné zakládat zcela nové rubriky. Zda jde o můj či Hančin výtvor, poznáte podle textu za dvojtečkou slova ''autor.'' :-)
Rozhodně nemám v plánu se jakkoliv přiživovat na slečně HW!!! Náš styl psaní si je sice hodně podobný, ale zdaleka nemůžu tvrdit, že by byl zcela totožný.
Navíc jsem tady dostal něco jako svůj dětský koutek, jde o zcela novou rubriku LEVIATHANOVO OKÉNKO, budete v něm nacházet odkazy na méně či více známé metalové a rockové kapely, občasné recenze a někdy i příhody z mého života, samozřejmě mně tam můžete svěřovat svá trápení, protože jsem takový ten všechnovím-všechno znám, tak Vám určitě rád poradím.

Na brzkou shledanou, přátelé!
Sejdeme se v pekle :).
Váš Leviathan.

Nenávist II

9. srpna 2012 v 0:08 | HankaWilde |  Depresivní

Pomalu a zlehka, kroky takřka šouravými, blíží se půlnoc. Přes slzy skoro nic nevidím (také vás slzy tak strašně pálí v očích?), jsem celá ztuhlá, je to až bolestivé...
Srdce jsem obleptala olovem a preventivně jsem ho nacpala do několika ocelových obručí. Bránilo se, tlouklo v mých rukou jako zběsilé. ,,Sakra! Nech toho! Přestaň!!! Dělám to pro tvoje dobro, aby ti nikdo nemohl ublížit, aby tě už nikdy nikdo nezlomil. Slyšíš?!'' Bylo to vyčerpávající, ale nakonec jsem ho do olova ponořila úplně, dokonce to olízlo aortu. Utřela jsem z čela pot a navlíkla mu ty obruče. ,,Tak, srdíčko moje, ty obručky jsou něco jako tvoje zásnubní prstýnky, taková prevence, že už pro nikoho nemáme volné místo.'' Chvilku jsem se kochala nad svým dílem a potom jsem si srdce vrazila zpátky do levý části hrudi.

Vylezla jsem na střechu a sledovala noční oblohu. Byla krásná vlahá letní noc, hvězdy jako by se předháněly ve svítivosti. Do prdele s hvězdama! Jé, zrovna jedna padá! Možná bych si měla něco přát, ale co? Snad to, že už se nechci probudit do dalšího hnusnýho rána. Do rána, který opět nabízí arest vlastní psychiky, myšlenek a bolesti. Všechno hezky při jednom, jak v hromadný cele.

Na kostele odbíjela půlnoc, mnou obávaný nový den právě startuje svou dráhu. Skvělé! Děkuju pěkně, kdo se koho prosí o nové dny? Nechci žádné dny, žádné z těch, kdy ležíte na posteli a nedokážete ani vstát, protože vaše duše si zas a znovu podřízla žílu optimistickýho myšlení a ve vás zbyl jen ten prohnilej negativní odpad. K čemu je den, kdy i samotná myšlenka snahy o úsměv bolí jako rána tupým předmětem do temena?

Mám strach, že si mě po několika měsících zase zkouší ochočit bývalá kamarádka Deprese. Nedokážu se jí sama bránit, je to příliš nevyrovnaný souboj, stejně by zvítězila. Nasadila by mně zas na krk ostnatej obojek, připnula kožený vodítko a tahala mě bahnem mýho svědomí tak dlouho, dokud bych nepadla vnitřním vyčerpáním.

Proč? Prosím ne! JÁ NECHCI!!!!