Mé milé srdce, přestaň mě bolet, počkej si s tím na infarkt.... Díky

14. května 2012 v 14:00 | HankaWilde |  Depresivní
Drahý ...,
zas na Tebe myslím, stejně jako jsem myslela včera, stejně, jako na Tebe budu myslet zítra. Klasická situace, kdy se svými prsty zabořuji hluboko do duše a pitvám se v ní, krájím ji skalpelem na malé kousky a toužím po bezcitnosti. Nasucho polykám slzy s příměsí sladké trpkosti.
Koušu se do spodního rtu, abych nekřičela bolestí. Musím být silná a jít dál. Dokázat se nadechnout a oprášit ze svých šatů prach, kterým jsem se byla ochotná kvůli Tobě plazit.

Říká se, že sejde z očí, sejde z mysli. Proč se mi to zrovna u Tebe nedaří? Proč každá vzpomínka na Tebe má nádech bolestné nostalgie? Proč zrovna Ty? Proč nemůžeš znovu ke mně přijít, obejmout mě a nechat naše rty, aby se potkaly někde napůl cesty mezi bolestí a vášní?

Každá myšlenka na Tebe mi na rtech vyloudí ztrápený úsměv. Nechá mě odcestovat do mého malého osobního vesmíru, tam, kde je místo jen pro nás dva. A vesmír je přece nekonečný... stejně jako studnice mých emocí vůči Tobě. Přijď, pevně stiskni mou ruku a řekni ''jsem zpátky.''

Už nic nežádám, jen jedno, jediné. Vezmi prosím, moje srdce, kterým jsi pohrdnul a pošli mi ho zpět jako cenný balík, snad se nikde na poště neztratí. Ty ho už k ničemu nepotřebuješ a já bych ho ráda měla v záloze pro případ, že se zase jednou budu mít potřebu masochisticky mučit.
Děkuji.

Věnováno každému, kdo byl někdy něšťastně zamilován.... :'(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama