Když miluješ, je co řešit, ne všichni jsme Kofola...

1. prosince 2011 v 7:54 | HankaWilde |  Ze života

Pět hodin a třicetjedna minut středoevropskýho času, někdo vstává, někdo spí, jiní souloží a pár exotů jako jsem já, ponocují...respektive poraňují.
Na stole se hromadí hrnky od kafe, po dnešní noci už šestý, srdce mně buší jak o život, třepu se jak ratlík, víc než dvě kávy za den mýmu tlaku nesvědčí. Popel, ze snad osmatřicátý dnešní cigarety, se líně plouží vzduchem, až dopadne na koberec. Podpatkem ho donutím, aby se do koberce vpil, tak jako se svými rty vpíjíme do rtů milované osoby ve fázi počátečního poblouznění ze zamilovanosti.
Letmo se podívám z okna. Ve tmě se rozverně prohání první sněhové vločky, krásné a nevinné, něžné jako dotyk peříčka. Ve vší své něze hladí holé větve ovocných stromků v naší zahradě.
Rozhlížím se po pokoji...odlepující se plakát Oasis na šatní skříni, dvě napůl vyhořelý černý svíčky na pracovním stole, hromada papírů a smluv, velký zrcadlo na zdi, díky jemuž ukojuju svůj narcismus a v posteli spokojeně spí můj milovaný kocour Ferdinand.
Je mi tady hezky, příjemně, jen nemít v hlavě takové dilema. Je zvláštní, když si do srdce zapíchnete imaginární ledovec, abyste se dokázali tvářit bezcitně a najednou ledovec roztaje.
Roztál omylem? Těžko říct. Roztál díky někomu, kdo možná měl pod tím ledovcem zůstat. Začínám se do toho zamotávat.
Všechno mám v hlavě, jak kdyby se to stalo právě teď. Naše první sáhodlouhý diskuze o všem a ničem. Náhodný se potkání, hodinová debata u nás před domem, Tvůj dotyk dlaně. Tvoje hnědé oči (jedny z nejkrásnějších, do jakých jsem měla možnost nahlédnout), Tvůj smích, způsob, jakým umíš líbat i to, jak něžně a přitom vášnivě jsi mě kousnul do krku.
Válím v hlavě naše minulý setkání. Chtěla jsem Tě znovu políbit, ale přijal bys to i tentokrát? Nemohla jsem, strach z odmítnutí mi v tom bránil. Je to k šílenství dohánějící, když máš někoho tak blízko u sebe, a přitom máš pocit, že je Ti na míle vzdálený...
Neumím pojmenovat, co k Tobě cítím, miluju jen sebe, takže milovat Tě nedokážu...nebo ano? Kéž bych znala odpověď. Ráda bych Ti zavolala a všechno Ti řekla, ale jaká by byla reakce druhé strany, v tomto případě Tvojí. Kdybys jen tušil...možná tušíš...není lepší nevědět a netušit? Říká se, že odvážnému štěstí přeje, ale moje odvaha v této ,,kauze'' je den ode dne menší, co když uslyším to, co nechci slyšet? Zraní to můj cit i moje ego, a to nevím, jak bych ustála.
Sedm hodin a čtyřicetjedna minut (stále středoevropského času), andělsky jemný sníh přikryl pole jako peřinka, Ferdinand pořád ještě spí v mojí posteli, dopíšu to a půjdu spát, ale předtím si ještě půjdu do kuchyně nalít velkej hrnek Kofoly, protože když miluješ Kofolu, tak není co řešit :).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Taky řešíte, když milujete nebo jste jak reklama na Kofolu? :)

Miluju a neřeším :) 26.7% (4)
Ještě jsem tak zamilovaný nebyl/a 13.3% (2)
Jsem typický řešič a Ty mi mluvíš z duše... 60% (9)

Komentáře

1 návštěvník návštěvník | 1. prosince 2011 v 14:03 | Reagovat

Překrásně napsaný a kofolu taky můžu, pak ještě RC colu, Sprite, akorát CocaCola mě k srdci nepřirostla. I když jsou situace, kdy mě to je jedno. Třeba na jednom čundru na Křivoklátsku, moc krásný místečka, ale pitnej režim jsem vzhledem k parnýmu letnímu dni dost odflák a podcenil a tak po několika hodinách, kdy do mě neúprosně pral puchejř, jsem v prvním konzumu bez pozdravu na prodavačku vyštěk 2 litry čekoholiv a tu dvoulitrovou flašku coly vyzunk ještě před zaplacením. No a pak jsem si ještě koupil koupil 2l Orange, abych zahnal žízeň, ale tu už jsem vyzunk venku.

2 návštěvník návštěvník | 1. prosince 2011 v 14:16 | Reagovat

Abych doplnil anketu:
Ještě jsem tak zamilovaný nebyl/a

Jsem totiž zamilovanej daleko víc. Teď jsem právě obědval, ani vlastně nevím co, pořádně nespím, myslím je na NÍ. Vzpomenu si na ni, začnu se smát a vzápětí smích vystřídá pláč. Chtěl bych se k ní přitulit, obejmout ji, pohladit a říct miláčku. Nejde to, ne že bych to nesved, ale je to moc složitý. Už bych se od ní neodtrh a musel bych spálit všechny mosty a hodně lidí bych tím ranil. Zvažoval jsem to mockrát, jestli se mám trápit do konce života já nebo zarmoutit mé nejbližší a protože nedokážu a nechci nikomu ubližovat, nikomu vrazit "kudlu" do zad, raději si ji tam vrazím sám. Teď zkouším přetransformovávat ten nejkrásnější cit lásky k nejmilovanější zahrádce, miláčkovi na lásku typu otec - dcera. Zatím se mi to jakž takž daří, vždyť pro svou vlastní dceru bych obětoval i svůj život. To snad chápe každej normálně milující táta. Akorát, že určitý věci, jako třeba sexuální přitažlivost k ní musím v sobě potlačit.
Je to těžký, náročný, ale život už je takovej. :-(

3 Wildes Wildes | Web | 1. prosince 2011 v 14:20 | Reagovat

[1]: Díky :-), občas jsou situace, kdy se prostě musíš vypsat ze svých pocitů, protože nevíš, komu bys je řekl...
Je to sice stylově úplně jinde, než zbytek tvorby zde, ale každopádně bych řekla, že to není úplně špatné ;-).
Když ji miluješ, není co řešit....

4 Wildes Wildes | Web | 1. prosince 2011 v 14:38 | Reagovat

[2]: Pocity, které popisuješ, znám docela důvěrně. Láska je úžasná, ale někdy umí být i krutá a nemilosrdná, čímž nás dohání k šílenství.
Možná by bylo nejlepší sebrat všechny zbytky odvahy a pozvat ji třeba na kávu nebo někam na skleničku, kdy byste si všechno řekli a ujasnili...Vždyť naděje umírá poslední! ;-)
Držím palec, ať to vyjde :-)

5 návštěvník návštěvník | 1. prosince 2011 v 15:46 | Reagovat

[4]:: Dík za radu, ale nejsem si jistej, jestli ona o to ještě stojí. Jinak čumim, ty jsi z Oslavan ? Odjakživa ? Nebo přistěhovalec ?
Trošku to tam znám. Když to vyjde a je s kým, tak mrknem do Šakvice nebo Pavlova do sklépků. Perfektní atmosféra umocněný skvělými lidmi a neméně skvělým vinným mokem. Jsou to mý srdeční krajiny. :-)

6 Wildes Wildes | Web | 1. prosince 2011 v 17:33 | Reagovat

[5]: Když to nezkusíš, nezjistíš to a budeš se tím trápit dál! :-(  Nedávno jsem četla nádherný citát: ,,Kdybyste věděli, že brzy zemřete a měli byste možnost NAPOSLED ve svém životě někomu zavolat, KOMU byste zavolali a CO byste mu řekli? Tak na co ještě čekáte?'' Po přečtení tohoto citátu mně proletělo hlavou asi tisíc lidí - rodina, ex partneři, přátelé...všem bych jim v takový moment chtěla poděkovat za životní zkušenosti a za všechno hezké, co jsme spolu zažili. Nevyřčené sice nebolí tak intenzivně, ale o to déle :-( .
Jinak ano, jsem z Oslavan, žiju tam prakticky celej život, akorát teď trávím většinu času v Brně kvůli práci. Oslavany miluju, jen tam si umím odpočinout :-)

7 návštěvník návštěvník | 1. prosince 2011 v 18:59 | Reagovat

[6]: Tak to já bych zavolal určitě JÍ, protože jsem nikdy nikoho tak moc nemiloval. Ale ptám se tě jako holky. Co myslíš o takovém jednání?
Jakej máš názor z pohledu holky?
(mám jiný uvažování, náznaky nepochopím, jsem jinej, no prostě vidlák)
V kostce popíšu. Zavolal jsem ji, a řekla mě ať už ji dám už konečně pokoj a zavěsila. Nejsem si vědomej, že bych ji nějak ublížil, ani slovem. Na asi 5 SMS žádná reakce. Už ji nechci volat ani psát, aby si nemyslela, že jsem magor a bylo ji to nějak nepříjemný, což by ji nakonec vedlo i ke změně čísla. Z toho vyvozuju, že má zřejmě známost a nechci jim srát na dvoreček. Prostě komplikace, který ji něchci přivodit.

Jinak promiň, že jsem vtěrka, ale asi jsem už paranoidní nebo mě z ní ( jmenuje se Monička ) začíná hrabat. Já ji prostě vidím všude. Dokonce jak jsem mrk do tvého profilu, tak i ty máš její oči. Fakt už nejsem normální. :-!

8 Wildes Wildes | Web | 1. prosince 2011 v 19:55 | Reagovat

[7]: Ufffffff!!! Nejsem psycholog a nejsem ani dobrý rádce na vztahy, přesto se pokusím Ti poradit :-).
Za prvé nevím, kolik Ti je (předpokládám, že jsme zhruba stejně staří) a za druhé netuším, jaký byl předtím  vztah mezi Tebou a slečnou, kterou miluješ (odhaduju, že jste ex-partneři), ale je pár věcí, které platí VŽDY a BEZ VÝJIMKY.

1. Určitě se shodneme, že většina z nás někdy někoho milovala tolik, že by pro toho druhého na místě umřel :-). A jistě mi dáš za pravdu, že neopětovaná láska bolí jako máloco.

2. Pokud Ti slečna řekla, abys ji nechal být, tak ji nech být a zkus ji vnitřně pohřbít (je to dlouhý a bolestivý proces, ale není neuskutečnitelný).

3. Nemusel jsi nijak zranit nebo jí ublížit, ale když nemá zájem a řekla Ti to, tak to bohužel nezměníš. :-(

4. Začni chodit mezi lidi, ale ne na místa, kde je pravděpodobné, že ji potkáš!

5. Najdi si nějaký nový zájem - je to jak balzám na duši, najednou se budeš mít na co těšit, pro co žít, poznáš nové lidi... :-)

6. Život je jen jeden a je krátký, tak si ho koukej užívat a věř, že časem se budeš tomuto období jen smát ;-).

Držím palec!!! :-)

9 návštěvník návštěvník | 1. prosince 2011 v 20:08 | Reagovat

[8]: je to trochu složitější, mě je 39, jí 23, jinak s těmi body 1 až 6 souhlas. Dobře se to řekne, ale už hůř udělá. Právě že ta láska k NÍ je tak velká, vlastně jsme spolu ani nechodili. 3.září jsem ji jenom půjčil spacák, taková blbost, chvilku si s ní povídal a totálně se do NÍ zamiloval. Přitom jsem 16let ženatej, 2 starší děti, v kontaktu s lidmi jsem stále, různých žen nepočítaně. Abych JI dostal z hlavy, tak blbnu na ZP, je pravdou, že jsem díky NÍ dal dobrý rozhřešení mnoha lidem, jednu slečnu i přemluvil od sebevraždy, snad úplně "napravil" a ona si teď už 2 měsíce se mnou píše, děkuje mě, že jsem ji zachránil, emaily on ní mi chodí denně a vyznala mi v nich i lásku, že se do mě platonicky zamilovala. Ošklivá není, poslal mě i fotky, ale já miluju svoji Moniku. No a já teď nevím, jak z toho všeho ven. Napsat ji, že já nic ? nevím, aby do toho znovu nespadla a nechtěla se znovu zabít. No je to všechno čím dál víc zamotaný. :-?

10 Wildes Wildes | Web | 1. prosince 2011 v 20:20 | Reagovat

[9]: A můj blog jsi našel taky díky ZP :-).

Slečna Monika má prostě svůj život a svoji hlavu (a možná i strach z věkovýho rozdílu, závazku v podobě dětí...atd.).
Ze slečnou ze ZP bych zašla na Tvém místě na kafe a dál by se vidělo (ostatně pokud by se chtěla znovu zabít, tak je to případ na konzultaci u psychiatra, nemyslím to ovšem zle ani cynicky).
Máš-li manželku a relativně fungující rodinu i domácnost, snažila bych se většinu lásky energie věnovat jim (ženě a dětem), protože oni si to určitě zaslouží víc, než chladná Monika... ;-) :-x

11 Wildes Wildes | Web | 1. prosince 2011 v 20:23 | Reagovat

[9]: *Se slečnou ze ZP (nějak mně ujely písmenka) :-P

12 návštěvník návštěvník | E-mail | 1. prosince 2011 v 23:45 | Reagovat

[10]: Přesně tak, ze ZP. S tím vším, co jsi mě napsala, v drtivý většině souhlasím, ale znáš to, srdce si vede stále svou. Jinak pro rodinu dělám první poslední a právě proto hledám způsob, jak to té slečně ze ZP rozumně podat. Na druhou stranu bych ji taky nechtěl ztratit, protože je to báječná holka, se kterou si rozumím nejen v názorech, ale celkově si máme stále o čem psát a takového člověka bych rád jako svého nejlepšího kamaráda, ale nic víc, žádný intimnosti. Ona se dostala do prekérní situace, ze které byla doslova na dně, po kolena v bahně - rozchod s přítelem po 4 letech, problémy s obhajobou bakalářky, potažmo státnicema, ... nechtěl bych ji ztratit, ale budu rád, když to zůstane jen na emailový úrovni.

S těma písmenkama v poho, mě to ujíždí často, zaměřuju se víc na vyjádření pocitů než na klávesnici a někdy se sám sobě divím, cože jsem to vlastně napsal a navíc mám tušení, že mé ruce jsou vždy o krok před myšlenkama a s něčím jako delete a backspace se nezatěžuju.

Máš tu docela zajímavý čtení a názory mě blízký, tak sem občas určitě juknu.
Jinak se měj moc krásně a směj se :-)

13 IvanQa-Ejessica IvanQa-Ejessica | Web | 9. srpna 2012 v 2:32 | Reagovat

Páni máš krutý články ;-)

14 Wildes Wildes | E-mail | Web | 9. srpna 2012 v 3:02 | Reagovat

[13]: Děkuju, jsem ráda, že se Ti moje články líbí :-)

15 Jana Lednová Jana Lednová | 2. března 2013 v 13:38 | Reagovat

Docela bych si dala líbit takhle napsanou celou knížku. Má to atmosféru.

16 Wildes Wildes | E-mail | Web | 4. března 2013 v 18:14 | Reagovat

[15]: Děkuji, ale tohle byla jen taková rychlá pocitovka, kdy zase něco chtělo ven :-)

17 Strangers Strangers | Web | 3. září 2015 v 22:00 | Reagovat

Narazily jsme na tvůj článek úplně náhodou a začíná se nám náhoda zamlouvat. Skvěle napsané, kdyby to někdo četl před spaním, vůbec mu to nebudeme mít za zlé. Ale asi bychom potom, měly problém s usínáním, neboť bychom nad tím musely dost přemýšlet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama