Nenávist

20. října 2011 v 14:38 | HankaWilde |  Depresivní
Další z dlouhých a bezesných nocí. Sedím v křesle ve svojí pracovně, je mi zima, přes nohy mám hozenou deku. V rukou pevně svírám hrnek s Earl grayem, mám pocit, že ten jedinej mi nemůže nikdo vzít. Trpím jako zvíře, dnešním dnem pomale a zdlouhavě umírám. Sama, všemi zapomenutá. Auuuuu!!!!!!!

Žárovka v lustru chabě poblikává....dokonale dokresluje atmosféru této deštivé noci. Ručička starých pendlovek se pohybuje až příliš hlasitě, ruší moje umírání. Sklapni, ty blbá ručičko! Nechci a nepotřebuji žádnou společnost z milosti!
Nenávidím se! Nenávidím svůj způsob žití, nenávidím svou duši, nenávidím celej svět.

Hnusí se mi konzumní život, kterej vedu, jen se honím za prachama, uznáním a úspěchem. Je mi špatně z toho jak mně každej popisuje svoje trapně banální problémy, ale nikdo už se neobtěžuje zeptat se, jak se mám já. Je mně odporné každé další tučné kilo, co přiberu na váze, a že přibírám rychleji než je zdrávo. Z mýho odrazu v zrdcale se mně zvedá kufr - jsem hnusná, všemi nenáviděná.

Nic mě netěší, ani nový prádlo od Hilfigera - stejně ho nemám komu ukázat. Nic mě nebaví, hromada dnes zakoupených (a jistojistě kvalitních) knížek mně nevyloudila ani milimetr úsměvu. Zapomněla jsem, jak se relaxuje...práce, práce, práce a zase práce. Neumím se z ničeho těšit a nevím, jak se správně odpočívá. Ale ta ručička v pendlovkách mě už vážně začíná srát!

Jsem citově mrtvá, jen odraz předchozího drezurování mými partnery a milenci. Byla jsem chovaná pro tvrdej sex a bezcitnost tak, jak se chovají v kleci zvířata. Jsem špinavá, zneužitá a psychicky znásilněná. Slzy rozmazávají zbytky líčidel, který měly dneska za úkol napravit na mým ksichtu to, co příroda podělala.

TMA...prázdno...někam padám...

Zvoní budík, je to jak úder kladivem přímo do kebule. Začal nový den, nahodit vyumělkovanej úsměv a tvářit se, že je všechno v pořádku lepším než nejlepším. Večer jsem měla mít rande s nejpřitažlivějším mužem, jakýho znám. Kašlu na něj, odřeknu to... nebo ne - ani se mu nebudu omlouvat, když přijde, tak bude čekat zbytečně, dokud nesbalí nějakou upištěnou puberťačku, když nepříjde, ušetří si zbytečný čekání. Mám důležitější věci na práci... bude přede mnou dlouhá, tichá a bezesná noc...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 návštěvník návštěvník | E-mail | 7. prosince 2011 v 16:34 | Reagovat

Jak se máš ? :-D

2 Wildes Wildes | Web | 11. prosince 2011 v 20:31 | Reagovat

[1]: Díky za optání, teď už docela dobrý, ale když jsem ten článek psala, tak mně fakt do smíchu nebylo... :-(

3 Astfgl Astfgl | 21. února 2012 v 13:11 | Reagovat

Toto je fakt povedené - takovéto depresivní pocitovky mam rád... dobře vylíčená atmosféra 8-)

4 Wildes Wildes | Web | 28. února 2012 v 17:06 | Reagovat

[3]: Děkuju, psala jsem to v den, kdy se u mě začaly objevovat první příznaky depresí a popsala jsem to tak, jak jsem to vnímala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama