Říjen 2011

Zmiz odtud

29. října 2011 v 4:09 | HankaWilde |  Poezie aneb občas si tak trochu veršuju :)
Zmizni a nech tu vše, co z Tebe dělá člověka
pošlapal jsi sny nevinným lidem
řekl jsi, že láska je výmyslem básníků
a smyslem života je pouze naše zloba

Zmizni, nejsi tím, za koho Tě máme
chodíš světem a rozséváš bolest
znovu otvíráš Pandořinu skříňku
do světa vypouštíš strašidelný dárek HIV

Zmizni a přestaň mluvit o shnilých duších
podrazil jsi nám nohy a vzal iluze o nebi
v pekle potkáme všechny své přátele
jednou tam půjdeme jako vítězové

Zmizni a navždy upadni do temnot
Šemhamforaš! volám a vzývám Satana
není lichvářem našich osobností, Ty jím jsi
bičuješ denně hřbety nevinných, Hospodine!

Zmizni, protože jsi nechtěl zachovat lidstvo
a ze sexu jsi učinil jeden z hříchů největších
jak mohl jsi dopustit tolik válek v dějinách
populace trpí hlady a Ty si říkáš Spasitel

Zmizni a nelez lidstvu na oči, budiž tma
nepomůže Ti ani zpověď prošpikovaná slzami
pravomocně Tě odsuzuji, Králi sektařů
ať opět krásným svět se zdá a dýchne na něj svoboda

Ó vystup Leviathane, krásný hade z hlubin
přijď zasét semeno vzdoru, mistře Beliale
Astaroth a Hecaté, rozešlete polibek chlípnosti
Sammaele a Lilith, vyžerte mozky prohnilců

Ty zhoubná invokace znásob se jak můj hněv
a otevři listvu oči, tak jak chci já
Dokonáno jest!
Šemhamforaš!
Ave Satanas!
SLÁVA SATANOVI!



Zeleň

29. října 2011 v 4:07 | HankaWilde |  Poezie aneb občas si tak trochu veršuju :)
Dej mi ruku
a pojď
dnes máme
krásný den
jak stvořený pro výlet
výlet mezi krabicemi
krabicemi z betonu

Utopeni
v městské šedi
vidíš tu krásu?
zeleni?
Ne?
říkáš, že není
já vím, že je

Tamhle
mezi periferiemi
roste malá
maličká sedmikráska
symbol života
jeho zeleň
naše srdce







Překročená hranice

27. října 2011 v 6:15 | HankaWilde |  18+ (o sexu, násilí...)
Další z mých autorských úletů :D



Stojím před zrcadlem, nakrucuju se v rudým latexu, dokončuju děsivě krásný líčení. Aaaach vypadám jako on! Vypadám jako můj sex idol...teda skoro jako on. On je krásnější, slavnější, starší a...je to vůbec on?! Není to žena?! Co na tom, každopádně Marilyna Mansona miluju od puberty a dnes přišel den D, kdy ho uvidím naživo! Já snad touhou omdlím.
Nevím, jak se mně to podařilo, ale procpala jsem se do první řady. Nějak přetrpím nudnou předkapelu a v tom vchází moje ikona na pódium. Je tak krásný! A ten jeho hlas. Můžu na něm oči nechat. ,,Heeej, Marilyne, tady jsem!´´ Je zbytečné křičet, stejně by mě neslyšel. Při každým jím odzpívaným slovu se moje titěrný kalhotky máčí víc a víc pod stopou vzrušení. Dostat se tak do backstage, vyškemrat autogram a mít možnost dotknout se jeho božské ruky. Nic víc bych ke štěstí snad nepotřebovala.
Zázraky se dějí jen v pohádkách, takže backstage, autogram ani letmý dotyk se nekonají. Po koncertě zmizel stejně rychle jako se objevil.
Zdrceně se odšourám do nejbližšího baru, je to jakejsi zaplivanej a zahulenej pajzl. Takřka mechanicky si objednám Finlandii a otočím ji do sebe, a druhou a třetí...a ,,promiňte, to jsem si neobjednala,´´ reaguji na právě podanou skleničku rudé tekutiny, která vypadá jako krev. ,,To je v pořádku, slečno, tuhle rundu vám posílá pán, který sedí támhle v rohu,´´ odpoví mně barman a rukou ukáže směr, odkud mi byla zvláštní tekutina poslána. Otočím se a - sním či bdím? Toho panáka mi poslal sám božský Manson!!!
Jdu si za ním připít, pokyne mi, abych si přisedla. Obsah skleničky nejen vypadá, ale i chutná jako krev, má zvláštní chutě, ten MM. Nejsem schopná cokoliv říct a on taky mlčí. Znervózňuje mě to! Rukou mi naznačí, abych sklonila hlavu ani mě nenapadne jeho přání nesplnit. Dává mi na krk ostnatý obojek a připíná k němu řetěz.
Zvedá se a já se jím poslušně nechávám odvést na pánskej hajzlík (slušněji se to místo fakt pojmenovat nedá). Opře mě o špinavou stěnu a přesným pohybem mě chytí za obě ramena, takže klesnu na kolena. Rozepíná si poklopec na latexových kalhotách, jednou rukou mi otvírá ústa a druhou vytahuje vcelku malý, přibližně deseticentimetrový instrument, kterým se mi, dřív než stihnu zareagovat, nachčije do pusy. Potom, co jsem celá zkropená, mě tahem za řetěz získává do původní pozice, a tedy stojím mu tváří v tvář. Chytne mě a políbí tak prudce, že moje přední zuby cinknou o ty jeho, které jak známo, jsou stříbrem plombované.
Zapře si mě nohama o protější zeď a v nepřirozené pozici mě šoustá svým malým, ale o to tvrdším pérem. Během tohoto dokonalého splynutí mě polívá na krku i kozách stejnou krvavou tekutinou, co jsme pili na baru a následně ji ze mě olizuje. Střídavě na mně trhá moje latexový šatičky a tahá za řetěz s obojkem, takže cukám hlavou, až narážím do zdi. Netuším, jak dlouho to trvá, ale jedno vím jistě - dneska v noci jsem překročila všechny svoje morální zásady i osobní hranice. Tvrdě do mě přiráží a pak mně na břicho cákne semeno, jež v mžiku slíže. Než stihnu cokoliv říct, je pryč. Vracím se do baru a hledám ho... nikde není.

Nevím, jak dlouho jsem spala, ani to, jak jsem se dostala do svojí postele, ani to, zda se mi to celý jen nezdálo. Na zemi u postele leží cáry čehosi, co byly ještě do nedávna šaty. Krk i prsa mám špinavé od něčeho, co připomíná krev. Musím se usmát. Jedním jsem si ale jistá, vím, jaký to je, šukat s Marilynem Mansonem v zaplivaný putyce...

Ve službách vévodkyně Eleanory I. (Nová služebná)

26. října 2011 v 0:38 | HankaWilde |  18+ (o sexu, násilí...)
!!!Upozornění!!!
Povídka není určena pro slabší povahy


Povídka bude vydávána po částech a s každou novou částí se můžete těšit na novou porci perverze =)




Eleanora nervózně přecházela místností tam a zpět. Od rána byla jak na trní, poočku sledovala za okny se prohánějící první sníh. Předevčírem vyslala skupinu svých věrných sluhů a dnes ráno se měli vrátit i s pěti dívkami, z nichž si měla vybrat novou služebnou. Čas se vlekl a Eleanora se začínala poddávat vzteku. Pokud se ti ubožáci nevrátí do soumraku, budou při nejbližší možné příležitosti popraveni.
Večer, když už ani nedoufala v návrat svých věrných kumpánů, otevřely se těžké dubové dveře a všech pět poddaných vstoupilo i s unesenými děvčátky. ,,Odpusťte vévodkyně, dříve jsme nebyli schopni váš rozkaz splnit. Dívky jsme unesli z nedalekého kláštera, ale přísahám, že byste těžko hledala lepší kandidátku na novou služebnou.´´Jacques se ujal slova, protože byl vévodčiným favoritem. ,,V pořádku, Jacquesi, je vám snad dobře známo, co by vás čekalo v případě, že byste nesplnili můj rozkaz. Dívky uložte do ložnice v severním křídle. Zítra si mezi nimi vyberu a ostatních se zbavíme obvyklým způsobem. Nyní mě omluvte, jsem unavená, každopádně na vás budu čekat ve svém loži.´´ Jacques strávil s Eleanorou další z mnoha vášnivých nocí, kdy šel obyčejný sex stranou. Eleanora se především přeochotně nechávala Jacquesem znásilňovat do prdele jeho osm palců dlouhým a čtyři palce širokým ocasem.
Ráno byla zrušena snídaně a přešlo se rovnou k výběru nové služky. Vybíraná děvčata musela splňovat jistá kritéria - nesměla být mladší třinácti a starší patnácti let, útlý pás, bledá pleť, jistou roli hrála i velikost a pevnost poprsí, které nesmělo být příliš malé ani příliš velké, a především muselo být pevné, nejdůležitějším požadavkem bylo panenství dívek.
Na začátku výběrového řízení je dívkám na levé rameno vypálen cejch s číslem. Pak jsou nahé odvedeny do Příjmacího sálu. Komisi tvoří vévodkyně a jejích pět sluhů (jedná se o tytéž, kteří dívky obstarávají). Dívky procházejí pěti vyřazovacími koly, z nichž je na konci určena vítězka, je-li klání nerozhodné, rozhodne se o nové služce hlasováním.
V prvním kole dostanou dívky nočník s číslem, které mají vypálené. Musí do něj před ostatními chcát, moč je následně všemi sluhy degustována, je-li dívčina moč příliš světlá nebo řídká, dívka je vyřazena. Ve druhém kole je dívkám zapomocí kovového trychtýře vlita do zadnice pinta mléka, kterou musí nejen co nejdéle udržet, ale následně ji pečlivě vpravit do šesti malých hrnků (ta, která udrží mléko nejkratší dobu, vypadává). Dívky dostanou kratičkou přestávku, během níž probíhá třetí kolo - degustace mléka, které bylo dívkami vydáno v předchzím kole - důležité je aroma i zbarvení, které by se mělo mléku podobat co nejméně.
Výběr byl dnes těžší než kdykoliv předtím, a tak oproti původním předpokladů šly do čtvrtého kola místo dvou dívek tři. Následovalo sto ran těžkým bičem, dívky nesměly vydat ani hlásku. Dvě ze tří krasavic nevydržely a řvaly bolestí. Bylo rozhodnuto - novou dívkou vstupující do služeb Eleanory se stala nádherná čtrnáctiletá Dhita. Před Dhitinou krásou by poklekli sami andělé - božské černé vlasy sahající do půli zad, plné poprsí a dechberoucně klenutá zadnice.
Vyřazené kandidátky si mezi sebou rozebrali služební. Odpoledne byly znásilňovány, sodomisovány, páleny žhavým železem i uhlíky a nakonec je každé z nich do zadnice vpravena smrtící dávka vřelého olova, aby mohly být dalšího dne nerušeně zakopány na zahradě Eleanořina panství.
,,Dhito, běžte zatím do své komnaty, Jacques vám ukáže, kde to je. Připravte se na večerní hostinu, během ní se dozvíte, co vás v mých službách čeká.´´ Dhita se nechala poslušně odvést do svojí nové ložnice. Byla to veliká kruhová místnost s obrovskou postelí a bohatě zásobenou komodou. Pečlivě se upravila a vybrala si pro dnešní hostinu brokátové šaty v barvě krve.
Ve smluvenou dobu pro ni přišel jeden ze služebníků a mlčky ji odvedl do jídelny, kde se stoly prohýbaly pod nejvybranějšími lahůdkami, litry nejlahodnějších vín a likérů. ,,Vypadáte báječně, drahoušku,´´ Eleanora přistoupila k Dhitě a vášnivě ji políbila, její služební ji ihned napodobili.
Po vydatné večeři vytáhla Eleanora pergamen a dala se do čtení: ,,Drahá přítelkyně, je mi ctí, uvítat vás na svém panství. Považuji za svoji morální povinnost, seznámit vás s vnitřními pravidly zde danými. Poslouchejte je pozorně, neboť každé provinění se proti pravidlům znamená ztrátu jednoho článku z prstu vaší rozkošné ručky.
Hodujeme zásadně nazí, s výjimkou dnešního večera. Na snídaních nám budete servírovat mléko, tak jak jste si již dopoledne vyzkoušela, a tdy přímo ze své zadnice. Pro lepší chuť vámi podávaného mléka, vám doporučuji před snídaní nesrát.
Po snídani máte až do oběda osobní volno, které smíte trávit ve svojí ložnici, knihovně či kdekoliv jinde uvnitř zámku. Potkáte-li v kteroukoliv denní dobu některého z mých služebných, musíte se mu, bude-li to vyžadovat, podvolit - sodomií, šoustáním do prdele, honěním nebo důkladnou kuřbou. Běžnou penetraci máte až do příští hostiny zakázanou, protože vaše slavnostní deflorace proběhne právě při příští hostině.
Oběd budeme mívat skromný, bez příborů, servírovaný na vašem těle, přičemž vás vždy dva mí kuchaři přinesou na velkém tácu až na jídelní stůl. Je jen na mně a na mých poddaných, zda vám plivneme do úst sousto z milosti.
Po obědě máte stejné volno jako po snídani.
Před večeří potěšíte moje sluhy těmito způsoby, Francescovi budete nahá tančit v jeho ložnici na kruhovém stole, deska stolu se otáčí stále rychleji, v momentě, kdy spadnete, udělí vám Francesco deset ran bičem. Michaelovi budete honit jeho masivního ptáka a zároveň od něj budete fackována, dokud nedospěje k vrcholu. V Louisově ložnici si ponoříte prsa do nádoby s vroucí vodou a vydržíte v Louisem přikázané pozici, dokud nevystříkne. Gérard miluje lízání a lechtání řitě a Jacques se každý večer násilně ukojí ve vaší zadnici.
Každý večer budeme hodovat podobně jako dnes, po hostině se v rámci pravidel obcuje.
Doufám, že jste všemu rozuměla, Dhito. Nesnažte se utéct, smrt, která by vás čekala je nesrovnatelně horší než pravidla, která jste nyní vyslechla.´´
Dhita se nervózně rozhlížela kolem sebe, v hlavě měla myšlenku na útěk, protože svůj mladý život nechtěla nechat napospas této sebrance aristokratických hyen....

Oscar - Černý kocour

22. října 2011 v 11:38 | HankaWilde |  Žánr lehkého hororu
Vanessa láskyplně políbila Thomase před tím, než odjel do práce a vrátila se zpět do ložnice. Thomas, její muž, pracoval v krajském městě jako ředitel marketingového úseku jedné nadnárodní společnosti, Vanessa přispívala do domácího rozpočtu příjmem grafičky na volné noze, a proto si mohla pospat. Pracovat by ani nemusela, Thomas vydělával opravdu slušný balík, ale pro ni byla práce jakousi formou vlastní seberealizace.
Vzali se před třemi lety po předchozí dvouleté známosti, Krátce po svatbě si koupili rodinný dům na venkově, protože Vanessa venkov milovala a Thomas by pro ni udělal, co jí na očích viděl. Jejího muže jí záviděla hromada nadržených paniček v okolí a ona si byla moc dobře vědoma, jaký poklad ve svém muži má - nejen, že byl finančně takříkajíc za vodou, ale navíc byl charismatický, vtipný, krásný, inteligentní a v neposlední řadě také dokonalý milenec.
Jejich pohádkovému vztahu chybělo jen málo k ryzí dokonalosti, Vanessa stále nebyla schopná otěhotnět. Navíc Thomasova firma byla momentálně v podezření ze zpronevěry. Thomas se vracel domů unavený a podrážděný a jejich sexuální život byl taktéž na bodě mrazu. Vanessa se o to víc upnula na práci, aby Thomase zbytečně nestresovala.
Zrovna, když stála v kuchyni a vařila oběd, uslyšela zvenčí zvláštní zvuk . Něco mezi žalostným mňoukáním a usedavým pláčem malého dítěte. Zvuk byl tak intenzivní, že se musela jít podívat, odkud k ní přichází. Otevřela dveře a na prahu viděla malé koťátko, černé jako uhel, ale v tak zuboženém stavu, že by se nad ním musel slitovat každý, v kom zůstala alespoň špetka lidskosti.
Vanessa vzala kotě dovnitř, říkala si, že bude mít doma veseleji a kocourek jí může dočasně nahradit vytouženého potomka. Ohřála novému členovi domácnosti misku mléka a pak ho uložila na gauč ve svojí pracovně. Něžně chlupáče pohladila. ,,Budu ti říkat Oscar.´´ (S Thomasem se jednoznačně shodlli, že prvorozený syn ponese toto jméno.) Kocour se na ni podival pronikavým pohledem, ze kterého se jí na malou chvíli zatočila hlava.
Když se Thomas vrátil z práce, nadšeně mu ukázala nový přírůstek. Měl radost, že svou ženu vidí opět šťastnou ( nadchnout se pro běžné věci a maličkosti, byla jedna z vlastností, které na své ženě bezmezně miloval a obdivoval).
Oscar si rychle získal na svou stranu oba manžele, a proto připadalo Vanesse samozřejmé, že s nimi bude spávat v ložnici, z čehož Thomas nebyl nijak nadšený, ale bral to jako manželčin dočasný vrtoch, takže nikterak neprotestoval a Vanessa se víc než ochotně podělila s Oscarem o svoji část postele.
V noci měla zvláštní sen. Zdálo se jí, že s Oscarem obcuje, drsně a vášnivě, úplně jinak než jak byla zvyklá u Thomase. Úlekem se vzbudila, byla celá vlhká a zpocená, vedle ní spokojeně oddychoval Thomas a v nohách jí seděl Oscar, který ji sledoval planoucíma očima a jeho mimika (dá-li se u kocoura mluvit o nějaké mimice), jako by jí říkala: ,,vím, co se ti zdálo, vím všechno, krásná Vanesso.´´ ,,Taková hloupost se může zdát jenom mně,´´ pomyslela si, otočila se na bok a opět usnula.
O dva měsíce později
I přesto, že z Oscara už dávno nebylo malé a zubožené kotě, spával stále s Vanessou v ložnici. O tom, že má každou noc ten zvláštní sen, Thomasovi nic neřekla, bála se, že by jí poslal k psychiatrovi. Jejich manželství se poslední dva měsíce řítilo nezadržitelně do krachu. Thomasovi vadila Vanessina přílišná fixace na Oscara a neustále se s ní kvůli tomu přel.
Vanessa v posledních dnech chřadla, už týden, ráno co ráno zvracela, byla přecitlivělá a navíc již podruhé neměla ,,svoje dny.´´ Zvědavost ji přemohla a šla si koupit do nejbližší lékárny těhotenský rychlotest.
Ruce se jí třásly a v očích měla slzy štěstí, když na testu vyšly dvě čárky. ,,Tak přece se nám to s Thomasem podařilo!´´ Ihned zvedla telefon a objednala se ke svému ženskému lékaři, protože tuto šťastnou novinu chtěla mít co nejdříve potvrzenou i jím.
Thomas hrdě držel v ruce těhotenský průkaz. O chvilku později ho otevřel, aby si přečetl prozatímní údaje o budoucím pokračovateli jejich rodu. V ten moment se jeho široký úsměv proměnil v šokovaný škleb. ,,Vanesso, můžeš mi něco vysvětlit? Jsi v pátém týdnu těhotenství, ale my jme spolu nespali déle než čtvrt roku. Proč? Proč mě podvádíš? Jsem ti špatným manželem?´´ ,,Thomasi, nikdy jsem tě nepodvedla a nikdy tě nepodvedu, přísahám.´´ ,,To on!´´ - Thomas hrozivě poukázal na Oscara, jehož oči opět sledovaly situaci tak, jako kdyby přesně věděl, o co jde. ,,Od té doby, co ho máme se dějí divné věci. Minulý měsíc našli naši sousedku Elenu mrtvou poté, co se údajně předávkovala léky. Přitom nikdy předtím léky nepožila a každou nemoc si vyléčila bylinami. Navíc víš stejně dobře jako já, že Elena byla zdravá, veselá, vyrovnaná a zajištěná žena. Teď se ukázalo, že ty jsi těhotná - se mnou to být nemůže a ty mě přesvědčuješ o své absolutní věrnosti!´´ ,,Thomasi, Oscar za nic nemůže, jen na něj zcela zbytečně žárlíš.´´
Thomas si byl svým podezřením téměř jistý, navíc ho napadlo, že pokud definitivně odstraní Oscara, který je zřejmě nějak záhadně propojen s jeho ženou, Vanessa pravděpodobně potratí, což ji sice dočasně úplně zdeptá, ale je to pořád lepší, než aby porodila zrůdu a trápila se po celý zbytek života.
V noci počkal až Vanessa usne, opatrně vzal černého likvidátora jeho spokojeného manželství a odnesl ho do kuchyně. Vytáhl dlouhý kuchyňský nůž, čepel se zaleskla odrazem měsíce, bodl a znovu a znovu. ,,Já ti dám, ty svině černá, ničit mi život!´´
Ráno, když se Vanessa vzbudila, Thomas vedle ní neležel, na jeho části postele se vítězoslavně povaloval Oscar. Šla si do kuchyně nalít mléko a strnula hrůzou. Její milovaný muž ležel na zemi v tratolišti krve. Zavolala doktora, který jen konstatoval smrt. Pitva prokázala, že šlo jednoznačně o sebevraždu, na noži se nenašly jiné než Thomasovy otisky. ,,Oscare, proč, proč mě Thomas opustil? Jsi jediný, koho teď mám.´´ Usedavě plakala a hladila kocoura.
O dva týdny později byla Vaneesa nalezena mrtvá v posteli svojí ložnice. Tělo měla zkroucené do nepřirozené pózy, břicho bylo rozpárané několika atypickými ranami a na krku se při ohledávání jejího těla našlo zvláštní kousnutí, které vypadalo jak kousnutí kočičími zuby...
Lékař, který Vanessino tělo zkoumal, si všiml, že na betonové zídce u venkovského sídla sedělo černé malé koťátko, které si ho prosebně prohlíželo. ,,No co, vezmu ho domů dětem, ať mají radost´´ ...

Nenávist

20. října 2011 v 14:38 | HankaWilde |  Depresivní
Další z dlouhých a bezesných nocí. Sedím v křesle ve svojí pracovně, je mi zima, přes nohy mám hozenou deku. V rukou pevně svírám hrnek s Earl grayem, mám pocit, že ten jedinej mi nemůže nikdo vzít. Trpím jako zvíře, dnešním dnem pomale a zdlouhavě umírám. Sama, všemi zapomenutá. Auuuuu!!!!!!!

Žárovka v lustru chabě poblikává....dokonale dokresluje atmosféru této deštivé noci. Ručička starých pendlovek se pohybuje až příliš hlasitě, ruší moje umírání. Sklapni, ty blbá ručičko! Nechci a nepotřebuji žádnou společnost z milosti!
Nenávidím se! Nenávidím svůj způsob žití, nenávidím svou duši, nenávidím celej svět.

Hnusí se mi konzumní život, kterej vedu, jen se honím za prachama, uznáním a úspěchem. Je mi špatně z toho jak mně každej popisuje svoje trapně banální problémy, ale nikdo už se neobtěžuje zeptat se, jak se mám já. Je mně odporné každé další tučné kilo, co přiberu na váze, a že přibírám rychleji než je zdrávo. Z mýho odrazu v zrdcale se mně zvedá kufr - jsem hnusná, všemi nenáviděná.

Nic mě netěší, ani nový prádlo od Hilfigera - stejně ho nemám komu ukázat. Nic mě nebaví, hromada dnes zakoupených (a jistojistě kvalitních) knížek mně nevyloudila ani milimetr úsměvu. Zapomněla jsem, jak se relaxuje...práce, práce, práce a zase práce. Neumím se z ničeho těšit a nevím, jak se správně odpočívá. Ale ta ručička v pendlovkách mě už vážně začíná srát!

Jsem citově mrtvá, jen odraz předchozího drezurování mými partnery a milenci. Byla jsem chovaná pro tvrdej sex a bezcitnost tak, jak se chovají v kleci zvířata. Jsem špinavá, zneužitá a psychicky znásilněná. Slzy rozmazávají zbytky líčidel, který měly dneska za úkol napravit na mým ksichtu to, co příroda podělala.

TMA...prázdno...někam padám...

Zvoní budík, je to jak úder kladivem přímo do kebule. Začal nový den, nahodit vyumělkovanej úsměv a tvářit se, že je všechno v pořádku lepším než nejlepším. Večer jsem měla mít rande s nejpřitažlivějším mužem, jakýho znám. Kašlu na něj, odřeknu to... nebo ne - ani se mu nebudu omlouvat, když přijde, tak bude čekat zbytečně, dokud nesbalí nějakou upištěnou puberťačku, když nepříjde, ušetří si zbytečný čekání. Mám důležitější věci na práci... bude přede mnou dlouhá, tichá a bezesná noc...